Zemřela pěvkyně, která do poslední chvíle věřila v důležitost disciplíny a pevné vůle. I pro fungování společnosti.
Třicet let demokracie a svobody znamenalo pro pěvkyni Soňu Červenou namísto zaslouženého důchodu nastartování v pořadí minimálně čtvrté nové kariéry. Co bude za dalších třicet let? „Jako že v roce 2050?“ zděsí se zcela upřímně. „Co je mně do toho,“ odpovídá a zdálo by se, že ji budoucnost nezajímá. Opak je pravdou. Děsí ji, kam se společnost ubírá. Ale přece jen vidí pro Česko nějakou tu naději.
Soňa Červená ve věku 97 let zemřela. Odemykáme rozhovor ze zimního rozhovorového čísla časopisu Neovlivní.cz.
Soňa Červená na jevišti. Foto: Jan Malíř, Divadlo Ungelt
„Je to úplně poslední rozhovor, který dávám,“ říká hned ve dveřích svého bytu na nábřeží jen krok od Tančícího domu. „Vyřknuté slovo totiž nemůžete vzít zpátky. A já už tyto zodpovědné závazky na sebe brát nechci,“ vysvětluje dáma, které v roli Carmen ležel u nohou celý svět a jíž soudobí hudební skladatelé psali opery přímo „na tělo“.
Co velký svět nevěděl: Že Soňa Červená už slavná jednou byla. Doma. Díky muzikálu Divotvorný hrnec, který z Ameriky přivezli a pro českého diváka přetvořili Voskovec s Werichem. Role Káči a hlavně píseň Jakpak je dnes u vás doma jí přinesly věhlas, který měl být z rozhodnutí strany zapomenut. „Tato slibná kariéra byla násilně přerušena a je tomu již sedmdesát let,“ připomíná během každého recitálu Zpívá a vypráví Soňa Červená, který jednou měsíčně uvádí divadlo Ungelt. Tam, při přednesu Písničky z mládí z pera svého otce – kabaretiéra Jiřího Červeného –, vždy významně zdvihne obočí a řekne: „Oni se tehdy loučili s mládím. A to jim bylo třicet!“ Jen fakt, že je dáma, která loni v září oslavila 94. narozeniny, a dáma takový slovník nepoužívá, jí zabrání říct „hlupáčci“.