Proč politici neřeší to, co nás skutečně pálí
Je tu opravdu velká hromada suchého dřeva. Je extrémní sucho. Je velký problém k té hromadě dostat vodu. V blízkém okolí bydlí lidé. Hodně se diskutuje, zda to nezačne hořet. Diskutuje se léta. Neudělá se nic. Začne to hořet.
Ilustrace: Shutterstock
Zjednodušeně a trochu cynicky převyprávěná podstata sporu o požár v Českém Švýcarsku. A aktuální příspěvek k úvahám o „české národní povaze“.
Ne, nejde nám o spor o národní parky. O to, zda se v nich mají těžit padlé stromy a kácet ty zasažené kůrovcem. Nechceme ani soudit, zda mají pravdu starostové, či ekologové. Nehrajeme si na to, že jsme majiteli snadného řešení. Zajímá nás jen a jen ta zjevná iracionalita, ta krátkozrakost, které diskuse o požáru v Českém Švýcarsku prostupují.
Vždyť o tom lese se diskutuje už skoro 30 let. Nepřišlo to s kůrovcem pár roků před požárem. Je to smrkový les. A ten zatraceně dobře hoří. Nemělo by se s tím něco dělat? Neměli bychom v lesích začít hospodařit jinak? A, ostatně, mají obce v bezprostřední blízkosti lesa dostatek vody na hašení? A jsou kolem nich nějaká ochranná pásma beze stromů? A jen tak mimochodem, co cesty – projedou tudy hasičské vozy?