© Dead Line Media s.r.o. 2016 – všechna práva vyhrazena | buďte s námi v kontaktu: facebook – twitter – napište nám
© Design: Prokoho.cz | Souhlas se zpracováním osobních údajů (nastavení, odvolání)
Je odborníkem na kapitálové trhy, ale stejně zaníceně jako o akciích hovoří o potřebě pomáhat jiným, nebo o nutnosti zbavit se dinosaurů v politice. “Za největší politický zločin považuji opoziční smlouvu. Klaus se Zemanem si rozparcelovali stát a zadělali na mnohé z našich dnešních problémů.” Byznysmen, muž, který se řadí k nejbohatším Čechům, mecenáš. Libor Winkler.
V březnu načal pátý rok v čele RSJ, společnosti, která obchoduje s cennými papíry, přičemž se specializuje na takzvané algoritmické obchodování (algorithmic trading), kdy se k obchodování používají počítačové modely.
“Lidé by měli dávat víc, už jsme dostatečně bohatí.” Byznysmen a mecenáš Libor Winkler během rozhovoru pro Neovlivní.cz. Foto: Neo
Libor Winkler v křesle vystřídal známého matematika-miliardáře Karla Janečka, který se tehdy rozhodl primárně zaměřit na svůj Nadační fond proti korupci. I v něm je Libor Winkler aktivní. Kromě toho ze svých soukromých zdrojů dlouhodobě podporuje vědu, umění a nezávislá média, včetně deníku Neovlivní.cz.
V profilovém rozhovoru, jehož první část vám předkládáme, hovoří o své motivaci, lidech, s nimiž se v byznyse potkává, o politice i potížích, které nyní zažívá při snaze postavit v centru Prahy dům podle návrhu architektky Jiřičné.
Druhou část interview – o světě akcií – si můžete přečíst zde ».
Neo: Co vás vede k tomu, že dáváte své vlastní peníze do nejrůznějších aktivit, organizací, nezávislým médiím?
Mně to připadá jako vnitřní nastavení. Nevím, zda v sobě každý máme nějaký altruismus, nebo něco takového. Já jsem prostě tak nastavený, neměl bych dobrý pocit z nerovnosti. Jsou to maličkosti, ale nedokázal bych si někde na rautu nabrat plný talíř, sníst třetinu a zbytek vyhodit.
Vlastně o těchto věcech ani nechci mluvit – možná budu s prominutím za blbce -, ale myslím si, že mám jistou tendenci nějak tu nerovnost vyrovnávat. Mám pravicový názor, jsem pro malý stát, tak to musím být já, kdo se má snažit. Nerovnosti vznikají proto, že někdo má víc štěstí, víc schopností, a pak je nutné hledat rovnováhu.
Nebavilo by mě užívat si bohatství, kdybych vyšel na ulici a tam, jako někde v Indii, by na Florenci někdo umíral hlady, nebo nedostal základní péči. V takovém systému bych nechtěl žít. Mimochodem, také nemám rád ten typ turistiky, kdy se odjede do Egypta, žije v nějakém letovisku a vůbec mě nezajímá, co je vedle. Cestování mě zajímá, ale musím být v kontaktu s lidmi, žít s nimi.
“Nemám Libore, říkal mi na Mallorce na golfu”
Neo: Jmen, která jsou spojena s filantropií, je u nás relativně málo a pořád se opakují. Přitom bohatých lidí je podstatně více. Čím to je, že jich nepřibývá? Je to výchovou?
Taky jsem z toho trochu rozčarovaný. Myslím si, že by lidé měli dávat víc, už jsme dostatečně bohatí. Jenže většina lidí se srovnává s ještě s bohatšími.
Já sám nejsem boháč od kolébky. A i když jsem nebyl boháč, zapojoval jsem se v oblasti kultury, kupoval jsem lístky, začali jsme dávat na charitu. Naše firma začala investovat a něco vydělávat v roce 2008, 2009, 2010. To znamená, že mám relativně větší obnos peněz nějakých pět, šest, sedm roků. To není dvacet let. Předtím jsem žil v nájmu v paneláku na Barrandově, první svoje bydlení jsem si pořídil před devíti lety ještě na hypotéku.
Takže se na to dívám tak, že když lidé nedávají na charitu, pomyslím si: ‘no jo, nemají v sobě ten automatismus’. Ale zároveň mi připadá, že ti, kdo peníze mají, by se měli snažit zachovat demokracii, díky níž peníze mají. Připadá mi, že jim úplně chybí pud sebezáchovy.
Teď se bude dělat další volební kampaň a sehnat na něco peníze, je fakt problém. Nejde o to, že by lidi, kteří peníze mají, měli dávat miliony. Tady je zapotřebí, aby se zapojila i střední třída. Kdo má, aby dal pět tisíc, kdo má víc, aby dal deset tisíc, kdo má slušné příjmy, ať dá ročně padesát tisíc.
“Když někdo ovládá státní média, tak si s kýmkoliv utře zadek.” Foto: David Binar, Neo
Aktuálně zakládáme fond na podporu svobodných médií a budeme shánět prachy na to, aby tu mohla být nezávislá média podporovaná fondem. Každý může přispět na vzdělání, na kulturu. Připadá mi, že střední třída tady pořád není, ale když srovnám, jak žijí lidé v Rumunsku nebo na Ukrajině, tak… každý by si mohl něco odervat.
Jeden člověk mi říkal: ‘Nemám Libore, nemám’. A říkal mi to na Mallorce na golfu.
Neo: Jak motivovat lidi, kteří peníze mají, aby byli v tomto směru aktivnější?
Ale ono se to lepší, i když – je to běh na dlouhou trať. Je zapotřebí dát filantropii prestiž, jak tomu je v USA. My se Americe vysmíváme, ale vezměte si lobbing. U nás je ve stylu ‘potkat se s politikem a domluvit se s ním’. V Americe na takovou schůzku musejí přivést vyléčené děti na vozíčcích a ukázat je. My se tomu smějeme, že je to americké, ale žádnou alternativu k tomu nemáme.
Osobně nemám potřebu to, co dělám, veřejně ukazovat, ale obecně by to možná chtělo lidi, kteří jsou v tomto směru aktivní, trochu glorifikovat. Dejme jim nějaký status, ukažme je. To není nic proti ničemu. Někdo z toho má blbý pocit, že se podbízí, ale co naděláte? Když to děláte pro dobrou věc a dotyčnému ta glorifikace udělá dobře, proč ne? Někdo dává z vnitřního nastavení, pro jiné se k tomu musí přidat prestiž. Aby se to stalo “cool”, jak říkají moje děti.
“Noviny s velkým dosahem už nemusí stát velké peníze”
Neo: Zmínil jste, že zakládáte fond na podporu svobodných médií. Proč si myslíte, že je takový fond potřeba?
Média mají vliv. A podle mě je demokracie postavena na nezávislých médiích.
S Danielem Kroupou míváme kurzy filosofie. Demokracie vznikla v řecké polis, kde se lidé všichni znali, sešli se a vyměňovali si názory. Názor byl nezávislý, svobodný, každý ho tam sdělil. Na tom to stálo. Dnes komunikace probíhá skrze média, všichni se v tom rozsahu potkat nemůžou. Proto je nezávislost médií naprosto klíčová. Hlavně, když tady existuje taková koncentrace moci. Všechno se centralizuje.
Jak vidíme na příkladu Ruska, když někdo ovládá státní média, tak si s kýmkoliv utře zadek, může dělat, co chce. Obávám se, že tady také v určité skupině lidí může dojít k takové koncentraci moci. Budou mít ekonomickou moc a přes média si obstarají moc další. Vnímám to jako veliké riziko.
Naštěstí hodně věřím v nezávislá média. A už to nemusí být tak drahé, nemusí to být na papíře, dá se to dělat za relativně slušné peníze. Rozumějte, díky internetu a informačním technologiím dnes médium s velkým dosahem nemusí stát žádné veliké peníze. To je přeci hodně optimistická zpráva.
Neo: Na druhou stranu – na internetu máte všechno. Jak ověřené, seriózní informace, tak bludy. Informací je obecně přehršel a pro normálního člověka není vždy jednoduché vyhodnotit, co je relevantní.
Uznávám, že přehršel informací může být problém. Zase je to ovšem lepší, než kdyby tady byla pouze jedna falešná informace. Informační záplava přináší jistá rizika, ale jsem optimista a věřím, že časem se všechno nějak srovná. Protože lidský mozek si musí sednout, časem zapne obranné mechanismy, lidé se začnou více odpojovat od internetu. Jeho vliv, stejně jako vliv Facebooku a dalších, je tu relativně krátkou dobu. Uvidíme, co to s člověkem udělá.
O dinosaurech a Andreji Babišovi
Neo: Blíží se krajské volby. Na prezidentskou kampaň Karla Schwarzenberga jste poskytl šest milionů korun. Plánujete, že letos opět někoho podpoříte? Zvažujete třeba obdobně podpořit Miroslava Kalouska?
Libor Winkler |
 |
| • Šestapadesátiletý expert na kapitálové trhy absolvoval Vysokou školu zemědělskou v Brně, poté přidal ještě matematickou informatiku na Masarykově univerzitě. |
| • Držitelem makléřské licence (kategorie I., II., III.) je od roku 1993. V RSJ a.s. působí od roku 2000, nyní je předsedou představenstva společnosti. |
| • Záběr jeho dalších aktivit je široký. Spoluvlastní vinařství Dobrá vinice, vinné bary Vinograf a pražskou restauraci Field. Kromě toho je členem dozorčí rady Nadačního fondu proti korupci, v roce 2013 spoluzakládal – a je mecenášem – Nadačního fondu Neuron na podporu vědy. Podporuje i umění, je například akcionářem galerie DOX. |
| • Je ženatý, má tři děti. Volný čas rád tráví na kole a v horách. |
Podporu Karla Schwarzenberga jsem vnímal tak, že volím nějakou osobnost. Když jste zmínil jméno Kalousek, někteří kolegové ho berou jako totální zlo, já ho beru jako takového politického matadora. Samozřejmě bych byl rád, kdyby se už naše politika zbavila všech těch mužů z hlubokých 90. let. Ale – když to řeknu narovinu – nepřipadá mi férové odstřelovat Kalouska, když je na Hradě Zeman. Klaus byl na Hradě dvě volební období, teď je prezidentem Zeman. Nedochází k obměně. Takže se mi nechce střílet po jednotlivci.
Neo: Koho byste rád viděl na Hradě?
Takový ideální kandidát by pro mě byl Šimon Pánek. Kdybych měl říct za sebe jedno jméno, byl by to on. Jako mladý byl aktivní v devětaosmdesátém, zároveň vybudoval Člověka v tísni. To je špičkově fungující podnik, který se mi líbí právě proto, že nerovnost v naší společnosti a nerovnost mezi námi a lidmi, kterým Člověk v tísni pomáhá, je ještě větší. Cítím potřebu pomáhat lidem, kteří si nemůžou pomoci sami. U nás pomoc potřebují třeba lidé, kteří mají nějaké postižení, ale od toho by tu měl být stát a jeho sociální programy. Čili vidím spíš potřebu pomáhat někde venku. A to Člověk v tísni dělá.
To, co předvedl Šimon Pánek, je podle mě úplně unikátní. V rámci své organizace musí řídit hromadu lidí a i když jde o nadaci, není to taková ta typická neziskovka, ale špičková firma, která ještě působí (na mě) velice sympaticky.
Neo: Ještě k tomu, jak se neobměňuje politika: Máme tady přeci nováčky. Andrej Babiš je například politikem relativně krátkou dobu. Jak ho hodnotíte?
Nechci si hrát na nějakého Mirka Dušína, ale trochu víc si cením lidí, kteří tady vybudovali nový byznys. Můžu jmenovat pár lidí, které mám kolem sebe ve Fondu proti korupci. Standa Bernard má pivovar, Radim Jančura bojuje se státními železnicemi, Janis Samaras – Kofola, Zbyněk Frolík začal dělat postele. Nebo to jsou mladí hoši, kteří vydělali peníze se Seznamem na internetu. To jsou pro mě lidi, kteří jako podnikatelé vybudovali byznys.
I já se řadím k těmto lidem, kteří vydělali peníze v zahraničí, v rámci světové konkurence. My jsme si nepomohli tím, že tady v 90. letech byla doba velikých přerozdělování.
A pak tu jsou podnikatelé – nesnižuji jejich význam -, kteří využili toho, jak byla doba výjimečná. Vydělali na příležitostech, které tady byly, a teď by se s tím měli nějakým způsobem poprat. Ale neřadím je do té skupiny podnikatelů, kteří přišli a vypracovali se s nějakým nápadem z nuly.
Babiš je pro mě člověk úspěšný za komunistů, který také úspěšně využil možností devadesátek. Kdyby tady nebyly, on by to nevybudoval. Jsou to všechno podniky, co prošly kupónovou privatizací, byli tam akcionáři a protože tady ještě nebyla Komise pro cenné papíry, byli vytěsněni. Andrej Babiš využil těch možností – a dělal to chytřeji než Kožený. Ten něco vydělal, pak šel do Ázerbájdžánu a tam o to přišel.
Nejsem odpůrcem kuponové privatizace, ale jsem odpůrcem toho, že po ní nenásledovaly patřičné kroky.
Neo: Nebylo to tehdy tak, že se nevědělo, že se dělají chyby?
Tehdy jsem byl aktivní na kapitálovém trhu a vím, že to tak nebylo. Udělala se chyba, ale okamžitě se mohlo jednat. Tady se úmyslně nejednalo, aby se mohlo využít situace.
Kdo musí dělat rozhodnutí, dělá chyby. Ale když chybu udělám a vím o ní, mám na ni hned reagovat. Opakování nebo tolerování chyby je špatně.
“Opoziční smlouva? Zločin. A Zemanova kampaň? Plivnutí do ksichtu”
Neo: Jakých dalších chyb jsme se v minulosti podle vás dopustili?
Za největší politický zločin považuji opoziční smlouvu, která de facto odstranila opozici. To bylo fatální. Oni si to nepřiznají, ani Klaus, ani Zeman, ale podle mě to byl ve své podstatě největší zločin, který tady byl spáchán. Rozparcelovali si stát a zadělali na mnohé z našich dnešních problémů.
Takže, pokud jste se prve ptal na Andreje Babiše, já se k němu nevyjadřuji nějak hyperkriticky. Kdyby mně někdo řekl: ‘Libore, jdi do politiky’, tak bych do toho nešel. Takže uznávám, že by mi Babiš mohl vždycky říct: ‘Vy si tam děláte ten svůj byznys, já jsem šel do politiky, proč jste tam nešel vy?’ Bral jsem ho jako člověka, který tak trochu boří pořádky, ty opoziční smlouvy. Teď je jenom potřeba, aby se nevymknul kontrole. Je potřeba reagovat na to, že tady je vysoký byznys v politice. A je na ostatních stranách, aby vytvořily dostatečné zákony, aby tady nevzniklo něco, co by mohlo být ještě horší než opoziční smlouva.
Neo: Nově definovat konflikt zájmů, například?
Andrej Babiš svou politickou moc získal v demokratických volbách. Nepochybně tam konflikt zájmů je. Ale to jde pojmenovat, lze to nějakým způsobem řešit.
Spíš mi přijde klíčové financování politických stran, řešení volebních kampaní atd. Nemůže to být ve stylu prezidentské kampaně, kde nejhůř hodnocený účastník, jehož kampaň byla označena jako nejméně transparentní, vyhrál. To byl výsměch, plivnutí do ksichtu. Všichni se snažili dodržovat zákony, dokonce Jan Fischer… Takto – můžu mít ke komukoliv jakékoliv výhrady, ale myslím si, že všichni hráli relativně čistou hru. Jenom Zeman se na to úplně vyfláknul a Transparency International jeho kapmaň vyhodnotila jako totální propadák. Lidem to asi nevadí. To považuji za problém. A téma k řešení.
Jiřičná, Praha, projekt a vytrvalý boj
Neo: Jedním z vašich projektů je budova v Revoluční ulici od architektky Evy Jiřičné. V jakém stavu se to teď nachází?
Jde o úplně poslední dům na pravé straně, když se jde Revoluční k Vltavě. Na jedné straně je Merkur, na druhé straně je naše budova. Původně jsme tam byli menšinovým akcionářem, pak jsme to celé převzali.
Cílem je postavit dům podle architektky Evy Jiřičné. Památkáře máme za sebou. Tragédie je nefunkčnost územní samosprávy způsobená změnou politiky na radnici po volbách. Je ostuda, že v této republice byl služební zákon schválen teprve nedávno. Znamená to, že po změně politické garnitury nefunguje radnice, úředníci se bojí rozhodovat.
Pak proti sobě máme Hnutí za starou Prahu, ale ti to mají v popisu práce, těm to nezazlívám.
Problémem je stávající krajní dům. Vypadá to, jako bychom chtěli bořit Chrám svatého Víta. Ale já nechci bořit Chrám svatého Víta. V domě, o kterém je řeč, byly někdy – tuším v 80. nebo 90. letech -, vybourány vnitřky. Není to tak, že tam vejdete a padne na vás fluidum domu. To tam prostě není. Může si to kdokoli ověřit. Vážně, kdokoli tam může zajít a podívat se na místa, kde stály Eliščiny lázně, které nechal zbořit Hitler. Kdyby se mu chtělo bořit dál, jen by posunul bagry a zbořil by ještě tento barák.
Je zdokumentované, že Eliščiny lázně šly pryč, aby se tam mohly otáčet tanky. Kdyby tehdy hráblo nějakému říšskému úředníkovi ve smyslu ‘chlapi, potřebuji tam trochu více placu, tak to dobourejte dál’, ten dům nestojí. Nezůstal tam ucelený komplex. Viděli jsme tedy, že ten barák nemá hodnotu, tak jsme do projektu vstoupili.
Neo: Jaká to je pro vás zkušenost?
Ať si kdo-chce-co-chce-říká na finanční trhy, tam jsou většinou nějaká ustálená, dlouhodobá, historická pravidla, která platí. Ale tady platí lokální politické zájmy. A mně vždycky vadí, když se nerozhoduje. A když se nerozhoduje transparentně. Kdyby řekli třeba: Ne. Jenže ani to ‘ne’ nemáme, žádné rozhodnutí, jsme jako v ohni. Jsou tu dva tábory. Jeden nám říká: ‘Musí tam být ambiciózní projekt!’ Druhý říká: ‘Ta budova musí být pokorná k místu’. Že když je vedle Merkur, musí být budova přiměřená k Merkuru. Jenže pak vám zase řeknou, že jde i významné místo, přidejte. Přidáte patro a oni vám vyčtou, že tam přidáváte patro.
Neo: Jak padla volba, že projekt bude podle Evy Jiřičné?
Eva Jiřičná byla zvolená jako někdo, kdo má k České republice vztah. Kdyby to bylo nějaké zahraniční jméno, tady by ho rozkousali. A kdyby to byl někdo úplně místní, jiní by na něj žárlili. Proto jsme sáhli po člověku, který je – jak se říká – domácí a má ve světě i doma renomé. Teď jdeme do hlavního řízení, ale je to tahanice. Chudák Jiřičná, je to fakt palba.