Nenáviděl Havla. Demaskování mýtu jménem Egon Bondy

„Nerespektoval takřka žádná pravidla a normy.“ Zbyněk Fišer jako jedna z nejvýraznějších postav českého undergroundu. A také spolupracovník StB.

Označují ho za jednoho z nejvýznamnějších autorů a myslitelů 20. století. Ve Slovníku české literatury najdete u jména Egon Bondy poznámku, že byl vůdčím protagonistou českého undergroundu. Jenže to je jen část pravdy. Ta menší. Ve zbytku se jak červená nit vine jeho dlouholetá spolupráce s komunistickou Státní bezpečností, lži, manipulace.

„Nerespektoval takřka žádná pravidla a normy. Přátelství a sociální sounáležitost, to pro něho vůbec nic neznamenalo… Kdyby už na konci šedesátých let měli lidé okolo Bondyho o něm aspoň zlomek informací, každý by si sedl v hospodě minimálně dva stoly od něj, nebo by raději odešel někam jinam,“ říká během rozhovoru pro časopis Neovlivní.cz publicista a filozof Miroslav Vodrážka. Spoluautor právě vydané publikace s prostým názvem Zbyněk Fišer: Egon Bondy a Státní bezpečnost.

Zbyněk Fišer alias Egon Bondy patřil mezi nejvýraznější postavy českého undergroundu. Jeho texty například zhudebnila ikonická skupina The Plastic People of the Universe a o jeho knize Invalidní sourozenci někteří dokonce tvrdili, že to je bible českého undergroundu. Až počátkem devadesátých let vyšlo najevo, že Bondy byl dlouhou řadu let spolupracovníkem StB.

„V jedné své básni napsal ‚nezkurvil jsem se‘. Ale byl to jen mýtus, na který se nabalovaly další. On se lidsky a politicky ‚kurvil‘ pořád. Byl to člověk, který v padesátých letech poskytoval informace StB na ‚trockisticko-surrealistickou skupinu‘, v šedesátých letech na svou exmilenku Janu Krejcarovou, mystiky (Josef Zezulka, Rudolf Kabíček) nebo nemarxistické filozofy (Jan Patočka, Jiří Němec, Milan Machovec), v sedmdesátých letech na lidi z undergroundu (Paul Wilson, Ivan Hartel, Ivan Jirous) a trockistickou skupinu (Petr Uhl, Sibylla Plogstedt) a v osmdesátých letech na chartisty – Václava Havla nevyjímaje,“ říká filozof, hudebník a publicista Miroslav Vodrážka, který Bondyho poznal ještě jako disident.

Spolu s historikem Petrem Blažkem je Miroslav Vodrážka spoluautorem knihy Zbyněk Fišer: Egon Bondy a Státní bezpečnost, kterou právě vydalo Muzeum paměti XX. století.

Na základě doložených informací z dochovaných dokumentů Státní bezpečnosti a dalších zdrojů v ní vyvracejí množství mýtů, které okolo sebe Egon Bondy vytvářel – a StB mu v tom hojně pomáhala. „Ze spisů vyplývá, že jeho schopnosti byly opravdu hodně rozsáhlé,“ říká Vodrážka.

Neo: Ve své části knihy píšete v souvislosti s Egonem Bondym o „parazitickém mýtu“. Co tím máte na mysli?

Zbyněk Fišer alias Egon Bondy v roce 2005 v audiodopise (záznam na CD je součástí knihy) prozradil Petrovi Blažkovi jednu pozoruhodnou věc. Byla to právě spolupráce s StB, která mu od počátku šedesátých do konce osmdesátých let umožnila „svobodně“ pracovat. Tudíž on netvořil v západní kultuře rizikové „otevřenosti“, neboť měl pro svou tvorbu zabezpečené mandarinské (učenec ve státních službách – pozn. red.) krytí ze strany tajné komunistické policie. Prakticky to znamenalo, že problémy s StB například z důvodů rozšiřování a opisování jeho prací měli ti druzí, nikoli sám autor.

Aby Bondy mohl „svobodně“ pracovat, potřeboval k tomu hostitele, kterým se stala Státní bezpečnost, a ta mu pomáhala spoluvytvářet okolo jeho osoby mýtus, díky němuž se lépe dostávala k disidentům. Bylo v samotném zájmu StB udržovat bondyovský mýtus, protože tajný spolupracovník musel mít důvěru v prostředí, o které se tajná policie zajímala. Když v roce 1976 Egon Bondy svou svědeckou výpovědí značně poškodil Ivana Martina Jirouse přezdívaného Magor (básník, publicista, manažer undergroundové skupiny The Plastic People of the Universe – pozn. red.) a další disidenty, sama StB mu poradila, co má mezi lidmi v undergroundu říkat, aby nebyl podezřelý.

Neo: To je důvod, proč jste se rozhodli o Egonu Bondym napsat knihu?

Moje základní motivace je filozofická a čtenáře předem upozorňuji, že mi nejde o Bondyho, ale o problém existence mýtu.

Přestože na počátku devadesátých let vyšla základní informace o Zbyňku Fišerovi v Cibulkových seznamech (databáze jmen evidovaných StB, kterou zveřejnil aktivista Petr Cibulka v roce 1992, detailněji v prosincovém časopise Neovlivní.cz – pozn. red.) a dnes jsou dostupné informace v Archivu bezpečnostních složek, chatrný mýtus přežívá dál i po pádu komunismu, protože mýtus není sankcionován pravdou a funguje jako setrvalé alibi. Mýtus se snaží vylepšit například i historik a spisovatel Petr Placák, který tvrdí: „Zbyněk Fišer byl monstrum, ke kterému nemám žádný vztah, ale Egon Bondy zůstal guru.“ Je to mýtus, který požírá naši mysl, její otevřenost, a proto mnozí lidé, které Bondy oslovil osobně, literárně nebo levicovou ideologií, pouze ritualizují své prožitky, neboť mají strach vstoupit do neznáma a přiznat si, že byli a jsou mýtem manipulováni.

Neo: Mluvili jste s Bondym ještě před jeho smrtí v roce 2007?

V závěru knihy popisuji, jak se párkrát u mě v Templové na Starém Městě v Praze zastavil, kde jedno desetiletí s filozofy Milanem Machovcem a Milanem Balabánem přednášel, ale byl to už jiný člověk, smutná postava svlečená z mýtu. Petr Blažek získal od Martina Machovce, syna Milana Machovce, kopii svazku StB o Egonu Bondym, která zahrnovala dvě období jeho spolupráce se Státní bezpečností v šedesátých a v sedmdesátých letech, kdy spolupracoval pod krycími jmény Klíma, Zbyněk a Mao.

Pro vysvětlení: Martin Machovec zdědil většinu práv na díla Egona Bondyho a vyhýbá se jako literární kritik a editor jeho díla věcnému rozboru o Bondyho spolupráci s StB.

Petr Blažek následně napsal Bondymu několik dopisů do Bratislavy, v nichž ho žádal o schůzku. Bondy mu sice vždycky odpověděl, ať za ním přijede do Bratislavy, ale dopisy pokaždé odeslal tak, aby dorazily až po datu navrhované schůzky. Na druhou stranu v lednu 2005 poslal Petrovi zmiňovanou audionahrávku. V ní mimo jiného říká, že se seznámil se třemi pracovníky StB už v roce 1957, když s nimi studoval na vysoké škole. Jeden z nich, nadporučík Jiří Kořínek, se stal v roce 1961 jeho řídícím orgánem. Na nahrávce mluvil i o tom, jak společně večeřívali i se svými manželkami.

Petr Blažek věděl, že jsem o Bondym publikoval několik kritických textů, tak mi nabídl spolupráci na knize.

Proč si tajná komunistická policie Bondyho vyhlédla? Komu ublížil a proč nenáviděl Václava Havla? Odpovědi přináší únorový časopis Neovlivní.cz. PŘEDPLATNÉ.