„Nerespektoval takřka žádná pravidla a normy.“ Zbyněk Fišer jako jedna z nejvýraznějších postav českého undergroundu. A také spolupracovník StB.
Označují ho za jednoho z nejvýznamnějších autorů a myslitelů 20. století. Ve Slovníku české literatury najdete u jména Egon Bondy poznámku, že byl vůdčím protagonistou českého undergroundu. Jenže to je jen část pravdy. Ta menší. Ve zbytku se jak červená nit vine jeho dlouholetá spolupráce s komunistickou Státní bezpečností, lži, manipulace.
„Nerespektoval takřka žádná pravidla a normy. Přátelství a sociální sounáležitost, to pro něho vůbec nic neznamenalo… Kdyby už na konci šedesátých let měli lidé okolo Bondyho o něm aspoň zlomek informací, každý by si sedl v hospodě minimálně dva stoly od něj, nebo by raději odešel někam jinam,“ říká během rozhovoru pro časopis Neovlivní.cz publicista a filozof Miroslav Vodrážka. Spoluautor právě vydané publikace s prostým názvem Zbyněk Fišer: Egon Bondy a Státní bezpečnost.
Zbyněk Fišer alias Egon Bondy patřil mezi nejvýraznější postavy českého undergroundu. Jeho texty například zhudebnila ikonická skupina The Plastic People of the Universe a o jeho knize Invalidní sourozenci někteří dokonce tvrdili, že to je bible českého undergroundu. Až počátkem devadesátých let vyšlo najevo, že Bondy byl dlouhou řadu let spolupracovníkem StB.
„V jedné své básni napsal ‚nezkurvil jsem se‘. Ale byl to jen mýtus, na který se nabalovaly další. On se lidsky a politicky ‚kurvil‘ pořád. Byl to člověk, který v padesátých letech poskytoval informace StB na ‚trockisticko-surrealistickou skupinu‘, v šedesátých letech na svou exmilenku Janu Krejcarovou, mystiky (Josef Zezulka, Rudolf Kabíček) nebo nemarxistické filozofy (Jan Patočka, Jiří Němec, Milan Machovec), v sedmdesátých letech na lidi z undergroundu (Paul Wilson, Ivan Hartel, Ivan Jirous) a trockistickou skupinu (Petr Uhl, Sibylla Plogstedt) a v osmdesátých letech na chartisty – Václava Havla nevyjímaje,“ říká filozof, hudebník a publicista Miroslav Vodrážka, který Bondyho poznal ještě jako disident.