© Dead Line Media s.r.o. 2016 – všechna práva vyhrazena | buďte s námi v kontaktu: facebook – twitter – napište nám
© Design: Prokoho.cz | Souhlas se zpracováním osobních údajů (nastavení, odvolání)
Evropská komise neproplatí necelou půl miliardu za český monitorovací systém. A to proto, že IT zakázky k systému pro čerpání EU fondů nebyly transparentně vysoutěženy. Reálně tedy hrozí, že stovky milionů zaplatí daňový poplatník. Jde přitom o politicky citlivou kauzu, v níž sehráli roli politici z ČSSD i ANO.
Verdikt zaslala Evropská komise podle zjištění Neovlivní.cz už v minulých týdnech. Píše se v něm, že veřejné zakázky takzvaného monitorovacího systému pro čerpání EU fondů byly netransparentně vysoutěženy a korekce tedy bude podle požadavků na 100 % zakázek. To v překladu znamená, že komise odmítla proplatit kompletně všechny zakázky spojené se systémem.
Podle dokumentů, které má redakce Neovlivní.cz k dispozici, se jedná o 18,4 milionů eur, tedy přes 470 milionů korun. Česku hrozí, že půjde o tzv. čistou korekci, tedy že stovky milionů zaplatí český daňový poplatník.
Jediná šance, jak se tomu vyhnout by bylo, kdyby ministerstvo pro místní rozvoj mělo jiné bezchybné a dodatečné projekty, kterými by mohlo udělenou korekci nahradit. Tato možnost je ale velmi nepravděpodobná, protože jde o programovací období let 2007-2013, které už je ukončené.
Původně to přitom vypadalo, že by Česká republika za chyby při zakázkách na monitorovací systém musela vracet jen pětadvacet procent. Takovou částku navrhovalo české ministerstvo financí. Jenomže úředníci z Bruselu tuto verzi odmítli a ve finále rozhodli o stoprocentní korekci.
Nejnovější verdikt Evropské komise je součástí uzavírání posledních operačních programů období 2007–2014. Evropská komise navrhuje v rámci programu Technická pomoc 100 % korekci na veškeré zakázky související s informačními systémy Monit7+ a Benefit. Důvodem je neoprávněné přímé zadání zakázek v jednacím řízením bez předchozího uveřejnění, které není v souladu s výjimkou pro takové řízení podle evropské směrnice 2004/18/ES.
Celý problém vznikl už v roce 2002, kdy sociálně demokratický ministr Petr Lachnit ve vládě premiéra Miloše Zemana správu monitorovacího systému zadal společnosti Tesco SW a učinil tak bez výběrového řízení. Tesco SW patřila Josefu Tesaříkovi, bratru bývalého senátora, hejtmana a někdejšího místopředsedy ČSSD.
Důvodem výběru jediné firmy byla údajně jedinečnost softwaru, který firma nabízela.
Smlouvu s Tesko SW se později pokusil výběrovým řízením legalizovat Lachnitův nástupce Jiří Paroubek. Antimonopolní úřad však soutěž zrušil kvůli nejasně stanoveným podmínkám. V letech 2004–2006 byla náměstkyní pro evropskou integraci na ministerstvu pro místní rozvoj současná eurokomisařka Věra Jourová (ANO).
Rozhodnutí napadl v roce 2004 antimonopolní úřad. Jeho místopředseda Kamil Rudolecký popsal rozhodování Úřadu pro hospodářskou soutěž takto:
“V rámci správního řízení jsme konstatovali závažné porušení zákona, protože zadavatel, tedy ministerstvo, se obrátil pouze na jednoho zájemce o realizaci zakázky, aniž by k tomu měl zákonný podklad. Odvolával se tedy na autorská práva a že zakázku může realizovat pouze oslovený subjekt, ale realita byla opravdu jiná. Těch systémů, které bylo možno využít, byla celá řada, takže úřad konstatoval, že postup ministerstva, kdy oslovilo pouze jednu firmu, nebyl zákonný,” prohlásil tehdy Rudolecký.
Pro období 2007-2013 měl být systém pro administraci evropských dotací připraven do konce roku 2007. Soulad se zákonem měla zajistit formální veřejná soutěž, kterou by opět vyhrálo Tesco SW. Zakázky bez veřejné soutěže na monitorovací systém byly největší překážkou pro čerpání bruselských dotací.
V červenci 2009 proto vznikl tzv. akční plán, podle kterého se monitorovací systém mírně technicky upraví a zároveň se odstraní právní nedostatky při veřejné zakázce. Ministr Vondruška navrhl tři varianty, jak zlegalizovat protiprávně vysoutěžený software.
Podle první z nich měla vláda prostě schválit, aby se provoz monitorovacího systému nadále ponechal firmě Tesco SW. Druhou možností bylo vypsat výběrové řízení na nového správce systému. Třetí varianta předpokládala, že provoz bude nadále zajišťovat Tesco SW, avšak vládní úředníci budou podrobně sledovat, jak ladí technické detaily. Materiál připouštěl, že kvůli špatně uzavřené zakázce Brusel nic nezaplatí.
Podle vyjádření pro internetový server euro.cz vybraní experti navrženou cestu ministra pro místní rozvoj schvalovali. „Přepřahat uprostřed rozpočtového období by byla sebevražda,” odmítla výběrové řízení na nového správce systému někdejší náměstkyně ministra pro místní rozvoj Věra Jourová.
V říjnu 2009 Fischerova vláda na návrh ministra Vondrušky odsouhlasila využívat monitorovací systém strukturálních fondů z roku 2002 až do roku 2013.
Konečná bilance, která se uzavírá až v těchto dnech, je tak díky výše popsanému chování úředníků a politiků pro českého daňového poplatníka negativní.
Aktualizace o vyjádření firmy Tesco SW: “V současném rozpočtovém období 2014-2020 je monitorovací systém jeden. V minulosti to tak nebylo a existovali různí dodavatelé a technicky odlišné systémy. Ty pak byly zastřešeny jedním systémem. Ministr Lachnit v roce 2002 řešil centrální monitorovací systém ČR MSSF, který zastřešoval různé monitorovací systémy různých operačních programů. MMR tehdy na MSSF vyhlásilo veřejnou nadlimitní soutěž, v níž byli 4 účastníci. Vyhrálo IBM, ale nebylo schopno dostát svým závazkům, a proto MMR po více jak půl roce odstoupilo od smlouvy s IBM a oslovilo v pořadí druhého účastníka soutěže – společnost ICL (dnešní S&T), aby systém MSSF dodalo. Lachnit tedy podepsal smlouvu s touto společností, která zakázku dodala. ICL si později najalo Tesco SW jako subdodavatele. Tesco SW se tehdy veřejné soutěže rovněž účastnilo, ale skončilo až za ICL. Za Jiřího Paroubka MMR vyhlásilo veřejnou soutěž na monitorování Fondu soudržnosti. Nešlo tedy o centrální monitorovací systém ČR MSSF, který řešil Lachnit. Nemohl se tedy ani snažit legalizovat vztah ve věci MSSF.”