“Věděl, byl srozuměn, přispíval”. Rath dostal za úplatky 8 let

První dějství nejsledovanější politické aféry posledních let skončilo. Někdejší prominentní politik sociální demokracie David Rath si vyslechl verdikt, který jej za přijímání úplatku posílá na 8 let a 6 měsíců do vězení. Státu nadto propadne Rathův majetek v hodnotě více než 22 milionů korun.

Tři roky a dva měsíce od svého zatčení s krabicí od vína napěchovanou úhledně vyrovnanými sedmi miliony korun si bývalý hejtman David Rath vyslechl první rozsudek. Zcela jistě první, nikoli poslední: Ač se sám vyhlašování neúčastnil s tím, že se radši bude starat o své pacienty, prostřednictvím sms do médií vzkázal, že se proti verdiktu odvolá.

Pro Ratha nemohl být odsuzující verdikt překvapením. Soudce Robert Pacovský to naznačil už v dubnu, kdy poslal na sedm a půl roku do vězení Rathovy blízké spolupracovníky Kateřinu Pancovou (nyní Kottovou) a Petra Kotta. Kromě toho jim za machinace se zakázkami ve Středočeském kraji nechal propadnout majetek ve výši 14 a 15 milionů korun.

U Ratha byl řetězec důkazů prakticky totožný jako u Kottových: byly nalezeny peníze, odposlechy aktérů jednoznačně doložily, že šlo o úplatky a vše ještě podpořila svým svědectvím spolupracující obviněná.

Prakticky totožný, nikoli zcela stejný. Tisícovky stránek, které jsou vloženy do fasciklu hejtmanovy korupční kauzy, sice do detailu líčí nejrůznější svědectví o manipulování se zakázkami, tvrdé důkazy, jak přesně měla “osoba David” celé roky z titulu své funkce výběrová řízení ohýbat, chybí.

Spis Rath obsahuje pouze náznaky. Vybráno z odposlechů: “Udělám to, bude to za deset procent.” “Řeknu Lucii, že tenhle vyhraje a tihle budou křoví.” “Dej mi projekt, upravím zadávačku.” Nebo Pancová při rozhovoru k padesátimilionové zakázce v kolínské nemocnici: “Já jsem se ptala, kdy to bude realizovat a říkal hejtman, že se uvidí. Jakou cestu potom zvolí. Takže nevím, jak to bude…”

Policie a poté obžaloba si podobné pasáže vyložila jednoznačně: Hejtman dával Pancové a Kottovi volnou ruku, aby vydělávali na zakázkách a nosili mu z toho podíl. Tedy: Věděl, nezasáhl, naopak z toho tyl.

A přesně tak Rathovu roli popsal ve svém rozhodnutí soudce Pacovský. Během více než hodinového monologu několikrát zopakoval konstrukci: “Rath o ovlivňování zakázek věděl, byl s ním srozuměn a sám k ovlivňování přispíval.”

Hejtmanův podíl ze zakázek přihraných firmám? Celkově mělo podle soudce jít o více než 22 milionů korun. Z toho 16 milionů si stihl od svých spolupracovníků převzít, než ho dopadla policie.

Linka, která by neměla zapadnout

Bez ohledu na to, kolik odvolání/dovolání v kauze padne, zůstane případ Rath klíčovým mementem hned ze tří důvodů.

Jednak ukázal, že ani prominentní politik není nedotknutelný. Druhak do detailu rozkryl praxi, o které se vědělo, ale nahlas nemluvilo: Mechanismus, jak lze falšovat výběrová řízení a přitom zůstat při zběžné kontrole “čistý”. Přihrávání zakázek fungovalo ve Středočeském kraji řadu let a nebýt anonymního udání, které stálo na začátku vyšetřování, mohlo fungovat dát.

A do třetice: Lidé se dozvěděli leccos o tom, jak ve skutečnosti mohou politici myslet své sliby. Policejní odposlechy Davida Ratha ukázaly obrovskou míru despektu a pohrdání, jež hejtman pro lidi ve svém kraji měl.

Ještě jednou zalistujme fasciklem: Následující rozhovor mezi Kateřinou Pancovou a Rathem osvětluje, jak to ve skutečnosti bylo s plánem investic Středočeského kraje. Rath na začátku bývalé šéfce kladenské nemocnice vysvětlil, že není potřeba brát obce vážně, plán je totiž jen dopisem Ježíškovi.

Rath: “Prosím tě, co si budeme povídat. Plán investic jakoby nepotřebuješ k ničemu. A říkejme si to, že to je seznam všech přání.

Pancová: “To je dopis Ježíškovi.”

Rath: “Tááák – dopis Ježíškovi. Pak teprve Ježíšek začne zkoumat, na co má a co jsou priority. A je to trošku taky na zmatení těch hloupých, protože ty jsou šťastný. Voni mi říkaj, rozumíš…”

Pancová: “Že to tam tam mají.”

Rath: “Já třeba přijedu k nějaký škole a voni mi říkaj: Pane hejtmane, to je úžasný, my jsme tři roky usilovali a už jsme v plánu investic. (…) Rozumíš, voni si chudáci myslej, že tím už jako… Rozumíš, protože ty úředníci samozřejmě ví hovno, že jo. Tak voni tam s nima korespondujou a říkaj: žádáme vás zařadit nás do plánu. A voni říkaj: To není potřeba, a doložte, že je to potřeba. Voni s nima vedou takovouhle papírovou válku.

Pancová: “No jasně, no.”

Rath: “Protože věci, na kterých třeba nemáme zájem my, tak mě je to jedno. Ať si tam ty úředníci s nima přetahujou třeba dva roky, že jo. A teď jako – voni vítězoslavně to nám daj, my jim to tam šoupnem a zase se další čtyři roky neděje vůbec nic…”

Pancová jako šéfka nemocnice pak projevila obavu o rozjednané peníze pro špitál. Rath ji ujistil, že ona samozřejmě peníze dostane, dokud bude sám sedět na kraji. “A když tam nebudem?” zeptá se sám sebe. “Ať se s tím jebe někdo jinej, s tou nemocnicí. Aspoň tam necháš zaseklou sekeru.”