Nezdolná. 15 let ve funkci Angely Merkelové

Už mnohokrát ji odepisovali. Okoukaná, nudná, s padající důvěrou a partají ztrácející voliče. „Brzký konec éry Angely Merkelové se stal možností, která nemá alternativu,“ psal ještě letos zkraje února v komentáři Der Spiegel. Pandemie nemoci covid-19 alternativu nabídla. Oproti řadě populistických státníků, kteří se dlouho odmítali smířit s tím, že vážně nejde jen o trochu blbější chřipku, Angela Merkelová před hrozbou neuhnula. Dávno před tím, než začali i v Německu přibývat mrtví, vystoupila s varováním, že nákaza může v osmdesátimilionovém národě infikovat až 70 procent populace. A začala systematicky dirigovat spolkové země v zavádění kroků, které dnes Německo řadí mezi státy, které se s koronavirem perou nejlépe. Svět Merkelové tleská, důvěra ve vládu je rekordní, obliba samotné Merkelové šla prudce nahoru. Kdepak, nejmocnější žena světa ještě nenapsala poslední kapitolu. U příležitosti 15 let ve funkci odemykáme text z květnového časopisu Neovlivní.cz

Angličtina pro to má vcelku vtipný termín – „lame duck“ – chromé, či chcete-li kulhající káčátko. Označuje jím politika, který už je za zenitem. Nehodlá dál kandidovat, ztrácí vliv, v podstatě se čeká na jeho odchod. Zhruba dva roky zpátky se spojení „lame duck“ začalo objevovat i u jména Angely Merkelové. Zkušená politička ztrácela na síle. Zlomové byly volby do Spolkového sněmu v roce 2017, v nichž CDU/CSU, kterou Merkelová osmnáct let vedla, oslabila. Z někdejší voličské podpory dosahující ke 42 procentům se propadla na 33 procent. Následovala série mizerných výsledků při volbách do zemských sněmů, přičemž třeba v Hesensku ztratili křesťanští demokraté zhruba třetinu svých přívrženců. „Blíží se konec kancléřství Angely Merkelové. Kancléřka by to měla sama vědět. A pokud neví, měl by jí to někdo říct,“ napsal tehdy vlivný list Frankfurter Allgemeine Zeitung.

Merkelová to věděla. A oznámila, že za dva měsíce už na stranickém sjezdu nebude kandidovat na funkci předsedkyně. Nástupkyni měla vybranou, což je pro ni typické. Už před dvaceti lety, když stoupala na politický vrchol, se svěřila fotografce Herlinde Koelblové, že se vážně bojí, že nepozná moment, kdy má skončit. „Nechtěla bych z politiky odcházet jako polomrtvá troska,“ citovala ji fotografka.

Do čela partaje si prosadila dosavadní generální sekretářku CDU a bývalou sárskou premiérku Annegret Krampovou-Karrenbauerovou, která to ovšem v čele vládní strany nevydržela ani dva roky. Neměla autoritu, rozdvojení kancléřka – šéfka strany nefungovalo, přibývalo stranických rozbrojů a podpora voličů dál uvadala. „Kompas strany je v troskách, zásadní otázky jsou nevyřešeny. Merkelová změnila CDU téměř k nepoznání, posunula ji výrazně do politického středu, a je otázkou, kdo tenhle nepořádek napraví,“ psal Die Welt.

Společným jmenovatelem pro propad podpory a šarvátky uvnitř CDU/CSU byl přístup kancléřky zejména k migrační krizi, k azylové politice. „Její politika nekontrolovaného vstupu migrantů do Německa vedla k brexitu Spojeného království, k trvalému vzestupu protestní strany Alternativa pro Německo (AfD) a k čím dál tím jedovatějšímu společenskému klimatu v Německu,“ spočítal jí to už citovaný Frankfurter Allgemeine.

K položkám, které Merkelovou posouvaly do kategorie „na odpis“, připočtěte viditelné zdravotní problémy dnes pětašedesátileté političky.

Loni v létě – hned třikrát během třech týdnů – se u ní objevily záchvaty nekontrolovatelného třesu. Vždy to bylo na očích veřejnosti, vždy při oficiálních příležitostech, a tak nebylo možné, aby poodešla a slabost skryla. Kamery do detailu ukazovaly, jak se snaží třes ovládnout, jak tiskne rty, svírá ruce v pěst. Tým Merkelové mluvil o únavě a dehydrataci, čemuž šlo uvěřit u prvního záchvatu, ale u druhého, třetího? Zdravotní způsobilost začala plnit titulní stránky novin, které se ptaly, zda vypětí, jemuž je během patnácti let svého kancléřství vystavena, už si na Merkelové nevybralo příliš velkou daň.

Ano, a tohle všechno skutečně je startovací čára, z níž je možné se během necelých dvou měsíců dostat do čela pelotonu.

Buďme přesní. Veřejnoprávní televize ARD publikovala ve třetím dubnovém týdnu šetření, které si zadala u společnosti pro výzkum veřejného mínění Infratest dimap. Vyplynulo z něj, že plných 72 procent dotázaných je buďto spokojeno, nebo dokonce velmi spokojeno se způsobem, jak vláda řeší koronavirovou krizi. Prudce vzrostla i obliba samotné Merkelové: od března do dubna o 11 procentních bodů na 64 procent.

A těží z toho celá CDU/CSU. Zatímco v březnu podporovalo tuto konzervativní unii 29 procent občanů, v dubnu už to bylo 38 procent. Tedy více, než kolik strana posbírala ve zmiňovaných volbách roku 2017.

Mimochodem – s tím, jak se v Německu začala znovu těšit důvěře lidí tradiční politika, upadá podpora AfD. Z výzkumu vyplynulo, že doposud nejsilnější opoziční strana má nejnižší podporu za poslední tři roky, ze 14 procent se propadla na necelých 9 procent. Obvyklá rétorika pravicových populistů – ukázat na problém, vybrat si viníka a hlasitě křičet – se zkrátka u nepatrného vnitrobuněčného cizopasníka dá použít jen těžko.

Že v dobách krize je dobré mít v čele země pragmatického, reálného politika, naznačují podobná šetření z jiných zemí. Klesá podpora Donalda Trumpa, klesá podpora Borise Johnsona. Tedy dvou mužů, kteří dlouho odmítali připustit, že pandemie je vážná. Situaci s novým typem koronaviru neustále bagatelizovali, ignorovali alarmující čísla z Itálie i Španělska; teď ukazují statistiky v těchto zemích nejvyšší smrtnost.

„U nás se dnes média dívají na Merkelovou jako na zřejmě nejsilnějšího vůdce světa,“ citovala veřejnoprávní Deutsche Welle izraelského korespondenta Amichaie Steina. „Znovu se dostala do popředí jako politik, který dokáže přimět občany, aby pochopili situaci. Umí jim jasně vysvětlit, co se děje.“

A podobně skládají poklony kancléřce i v dalších médiích napříč světem. Deutsche Welle odvysílala příspěvky, které vyšly v listech The New Zealand Herald, The New York Times, v časopisech The Atlantic nebo Forbes. Tam všude najdete chválu Merkelové – s dovětkem, že na rozdíl od mužů dokázala odložit politické boje a soustředit se pouze na krizové řízení. „Tato chvála ukazuje, jak je podobný druh vedení nyní v mezinárodním měřítku vzácný,“ soudí DW.

Pokud si citované texty načtete, v podstatě všechny vyzdvihují racionalitu, upřímnost a nečekaný sentiment, který Angela Merkelová projevuje. Na důvěře jí přidává bývalá profese vědkyně (má doktorát z fyziky). „Komunikuje s vědeckou přesností. Komunikuje klidně. Nevyvolává hysterii,“ napsal v nejčtenějším argentinském deníku Clarin komentátor Ricardo Roa. „I po patnácti letech na vrcholu moci se chová jako normální člověk. Z každého vystoupení máte pocit, že se snaží řešit problémy, nikoli z nich získat politický prospěch.“

O čem je řeč? Tohle je úryvek z prvního velkého projevu na téma covid-19, který Merkelová k národu přednesla 11. března. Tehdy mělo více než osmdesátimilionové Německo zhruba 1200 nakažených a první tři oběti nemoci covid-19. „Virus dorazil do Evropy, je tu, to musíme všichni pochopit. Nyní je naším úkolem šíření viru bránit. Zpomalit ho. Zajistit, abychom nepřetížili zdravotnický systém. (…) Naše solidarita, náš rozum, city jednoho k druhému jsou podrobeny zkoušce a já si přeju, abychom v této zkoušce obstáli. (…) Není to tak, že by bylo jedno, co děláme, není to všechno marné… jde o to, abychom získali čas.“

Během jiného vystoupení – to když začaly sílit hlasy žádající uvolnění krizových opatření – s matematickou přesností vypočítávala, co se stane, když se reprodukční číslo zvýší jen o setinku. Reprodukční číslo udává průměrný počet dalších osob, které přímo infikuje jeden nakažený pacient. V Německu se jej 20. dubna podařilo stlačit pod jedna. A Merkelová na modelu ukazovala, jak se nákaza rozprskne, když R-číslo začne byť i jen nepatrně růst. O tolik, o tolik, pak to bude vypadat takhle a takhle. Pochopilo by to i malé dítě.

V řízení krize se Merkelové nesmírně hodí dovednosti vyjednavačky, které si za ty roky v politice osvojila. Není to totiž vláda v Berlíně, kdo má poslední slovo, pokud jde o opatření proti koronaviru. Značné pravomoci požívají vlády jednotlivých spolkových zemí. Ty teď samy rozhodují o způsobu a rychlosti zavádění/rušení zákazů a příkazů. Nejlépe si to lze ukázat na povinnosti nosit na veřejnosti roušky – zatímco v Meklenbursku – Předním Pomořansku si zavedli povinné roušky v hromadné dopravě už zkraje dubna, v Brémách se na stejný krok chystali až na konci dubna. A pro zajímavost: Angela Merkelová jejich nošení tam, kde se kumulují lidé, doporučila. Ale sama nikdy v roušce veřejně nevystoupila.

Kabinet tedy může během krize opatření jen koordinovat. Což je poloha, v níž se Merkelová cítí jako ryba ve vodě.

„Je diplomatickou vůdkyní,“ citovaly České noviny Jana Techaua z Německého Marshallova fondu. „Angela Merkelová umí dovést premiéry spolkových zemí ke společnému postoji. Umí ustoupit do pozadí, stát se takřka neviditelnou, ale ústřední silou v systému. Takto postupovala uplynulých 15 let a bylo to obzvláště užitečné za krizí, kdy bylo nutné se sjednotit a kdy bylo mnohé v sázce.“

Na sklonku měsíce své páky nasadila na to, aby spolkové země nerozvolňovaly opatření příliš rychle. Aby jejich vlády odolaly tlaku veřejnosti, která má pocit, že už je vlastně vyhráno. „Pohybujeme se na tenkém ledě. Dá se také říci na nejtenčím ledě. (…) Nežijeme v konečné fázi pandemie, ale stále na jejím začátku. Nikdo to neslyší rád, ale je to pravda.“ A přidala jemnou neadresnou kritiku na účet místních vlád, které s uvolňováním spěchají. Mluvila o možné ztrátě životů, delší době v izolaci – chcete za to mít odpovědnost?

Sama se odpovědnosti nezříká, ale postupuje vždy uvážlivě. Gejzír nápadů a plánů, jaký známe z tiskovek českého ministerského předsedy, u ní nečekejte. „Musíme si dávat pozor, abychom si jeden týden nepředsevzali nějaké opatření a další týden zase jiné. Je třeba se opět zamyslet nad tím, jak si stojíme a jaké jsou problémy,“ odmítla kývnout na zvýšení peněz pro podporu práce na zkrácený úvazek.

Teď by se Merkelová mohla vyhřívat v přízni voličů a nechat nepopulární kroky na jiných. Jenže to by nebyla Merkelová. Takže už se od ní Němci dozvěděli, že s ohledem na ekonomickou krizi, do níž (nejen) Evropa kvůli koronaviru upadá, bude muset jejich země s vysokou pravděpodobností napumpovat víc peněz do rozpočtu Evropské unie. „Budeme potřebovat rychlé odpovědi na pandemii a Německo se na solidárních odpovědích bude podílet,“ uvedla po jednání vládního výboru pro koronavirus v půli dubna.

Členské státy Evropské unie, již teď řídí takřka neviditelná šéfka Evropské komise Ursula von der Leyenová, tak dostaly v podstatě první konkrétnější vzkaz, co mohou čekat. Von der Leyenová sice později přispěchala s vlastním plánem na fond obnovy. Ale povedlo se jí o něm mluvit dřív, než ho vůbec viděli zástupci států a vlád. „Příště byste s námi mohla mluvit,“ elegantně ji utřela Merkelová. Která byla samozřejmě tím, kdo si německou političku do čela komise protlačil.

A slyšet je ji i mimo starý kontinent. I když i Německo potřebovalo ochranné pomůcky z Číny, Merkelová vyzvala vládu v Pekingu, aby přestala mlžit a byla „maximálně transparentní ohledně zrodu koronaviru“.  Opět – je to velký rozdíl oproti prezidentovi USA, jehož výroky působí v podstatě tak, jako by chtěl Číně za rozšíření nákazy vypovědět válku.

Merkelová tu zkrátka je a dává vědět, že i když je její politická kariéra v závěru, jen hlupák by s ní přestal počítat. Protože, jak uvedla Deutsche Welle: Je jako Volkswagen Beetle: Už zánovní a okoukaný, ale rozhodně spolehlivý.

Zdroj náhledové foto: Shutterstock.com