Už mnohokrát ji odepisovali. Okoukaná, nudná, s padající důvěrou a partají ztrácející voliče. „Brzký konec éry Angely Merkelové se stal možností, která nemá alternativu,“ psal ještě letos zkraje února v komentáři Der Spiegel. Pandemie nemoci covid-19 alternativu nabídla. Oproti řadě populistických státníků, kteří se dlouho odmítali smířit s tím, že vážně nejde jen o trochu blbější chřipku, Angela Merkelová před hrozbou neuhnula. Dávno před tím, než začali i v Německu přibývat mrtví, vystoupila s varováním, že nákaza může v osmdesátimilionovém národě infikovat až 70 procent populace. A začala systematicky dirigovat spolkové země v zavádění kroků, které dnes Německo řadí mezi státy, které se s koronavirem perou nejlépe. Svět Merkelové tleská, důvěra ve vládu je rekordní, obliba samotné Merkelové šla prudce nahoru. Kdepak, nejmocnější žena světa ještě nenapsala poslední kapitolu. U příležitosti 15 let ve funkci odemykáme text z květnového časopisu Neovlivní.cz
Angličtina pro to má vcelku vtipný termín – „lame duck“ – chromé, či chcete-li kulhající káčátko. Označuje jím politika, který už je za zenitem. Nehodlá dál kandidovat, ztrácí vliv, v podstatě se čeká na jeho odchod. Zhruba dva roky zpátky se spojení „lame duck“ začalo objevovat i u jména Angely Merkelové. Zkušená politička ztrácela na síle. Zlomové byly volby do Spolkového sněmu v roce 2017, v nichž CDU/CSU, kterou Merkelová osmnáct let vedla, oslabila. Z někdejší voličské podpory dosahující ke 42 procentům se propadla na 33 procent. Následovala série mizerných výsledků při volbách do zemských sněmů, přičemž třeba v Hesensku ztratili křesťanští demokraté zhruba třetinu svých přívrženců. „Blíží se konec kancléřství Angely Merkelové. Kancléřka by to měla sama vědět. A pokud neví, měl by jí to někdo říct,“ napsal tehdy vlivný list Frankfurter Allgemeine Zeitung.
Merkelová to věděla. A oznámila, že za dva měsíce už na stranickém sjezdu nebude kandidovat na funkci předsedkyně. Nástupkyni měla vybranou, což je pro ni typické. Už před dvaceti lety, když stoupala na politický vrchol, se svěřila fotografce Herlinde Koelblové, že se vážně bojí, že nepozná moment, kdy má skončit. „Nechtěla bych z politiky odcházet jako polomrtvá troska,“ citovala ji fotografka.
Do čela partaje si prosadila dosavadní generální sekretářku CDU a bývalou sárskou premiérku Annegret Krampovou-Karrenbauerovou, která to ovšem v čele vládní strany nevydržela ani dva roky. Neměla autoritu, rozdvojení kancléřka – šéfka strany nefungovalo, přibývalo stranických rozbrojů a podpora voličů dál uvadala. „Kompas strany je v troskách, zásadní otázky jsou nevyřešeny. Merkelová změnila CDU téměř k nepoznání, posunula ji výrazně do politického středu, a je otázkou, kdo tenhle nepořádek napraví,“ psal Die Welt.
Společným jmenovatelem pro propad podpory a šarvátky uvnitř CDU/CSU byl přístup kancléřky zejména k migrační krizi, k azylové politice. „Její politika nekontrolovaného vstupu migrantů do Německa vedla k brexitu Spojeného království, k trvalému vzestupu protestní strany Alternativa pro Německo (AfD) a k čím dál tím jedovatějšímu společenskému klimatu v Německu,“ spočítal jí to už citovaný Frankfurter Allgemeine.