(Ne)známí čeští mecenáši: Petr Sýkora

Náš titulek není zcela přesný. Tváře mnohých z těch, kteří dnes patří mezi největší české filantropy, nejsou neznámé, občas prokmitnou zpravodajstvím. Většinou však kvůli úspěšnému byznysu, který dělají. Nedosahují na peníze, jimiž disponují lidé jako Petr Kellner, Andrej Babiš, Zdeněk Bakala či bývalý mocný šéf ČEZu Martin Roman  – i ti část svého jmění posílají na bohulibé účely. Lidé, o kterých je řeč, však z částek, které dokázali vydělat vlastními nápady a pílí, posílají nezanedbatelnou část do projektů, které považují za důležité. A osobně se v nich angažují.

Petr Sýkora

Narozen v květnu 1974 v Praze.

Spoluzakladatel nadace Dobrý anděl a předseda správní rady této nadace začal podnikat už jako student mezinárodních vztahů na Vysoké škole ekonomické; později přidal ještě titul MBA z arizonské Thunderbird School of Global Management. V roce 1993 založili spolu s Janem Černým společnost Papirius, dodavatelskou firmu na kancelářské potřeby. První dodávky papíru nosili zákazníkům v batozích.

V roce 2006 tehdy už etablovanou společnost, která opanovala svůj segment trhu, prodali americkému řetězci Office Depot, pro který oba ještě několik let pracovali. Po odchodu založili s podporou současného slovenského prezidenta Andreje Kisky českou odnož nadace Dobrý anděl.

“Uvědomění toho, že chceme pomáhat, nebylo náhlé. Byl to postupný proces, ale hodně podstatný byl moment, kdy jsem přišel do kontaktu s Andrejem Kiskou. Jeho projekt dobryanjel.sk se mi líbil. Byl jedinečný v průhlednosti a jednoduchosti. Líbilo se mi, že všechny vybrané peníze jdou na přímou pomoc. V té chvíli jsme se rozhodli rozjet to i v Česku,” vzpomínal před časem na začátky Sýkora.

S Janem Černým se rozhodli do vznikající nadace vložit ze svých soukromých peněz 25 milionů korun – na rozběh a provoz systému Dobrý Anděl. Dodneška společnost rozdělila rodinám, které se vyrovnávají s vážnou nemocí některého ze svých členů, přes 240 milionů korun.

Sýkora získal v roce 2014 za zásluhy o udržení a rozvoj celospolečenských hodnot Cenu Arnošta Lustiga.

Prací pro Dobrého anděla jeho donátorské počiny zdaleka nekončí. Spolu s manželkou Jindrou podporuje řadu dalších projektů.

Rozhovor s Petrem Sýkorou

» Detailně o nadaci, životě a myšlení: Vliv státu je u nás větší, než bych si představoval, říká vrchní Dobrý anděl

“Je to dlouhý seznam projektů a lidí – řádově desítky,” vypočetl Petr Sýkora pro Neovlivní.cz. “Za zmínku stojí snad pomoc s financováním a provozem školy SURYA v Indickém Kašmíru, projekt PROMÍTEJ I TY, jehož cílem je umožnit legální přístup české veřejnosti k nejlepším festivalovým dokumentárním filmům festivalu Jeden Svět. Nově také projekt Brontosauři v Himálájích.” Jde o projekt na podporu oblasti Malého Tibetu neboli Ladakhu – místa, které žilo donedávna díky své nepřístupnosti životem značně nezávislým na okolním světě a je považováno za jediné na světě, kde zůstává nepotlačena tibetská kultura. Cílem je zachovat kulturní tradice oblasti – především podporou vzdělávání.

Manželé Sýkorovi podporují i jednotlivce: “Počínaje naším kamarádem šerpou z Nepálu, který přišel o dům během zemětřesení, konče cyklostezkami na Novém Zélandu a nejlepší novozélandskou závodnicí na horském kole Kate Fluker.”

Sám Sýkora je vášnivý sportovec, časopisu Pětka se před časem svěřil se svou účastí na světovém poháru v adventure racingu na Novém Zélandě, nebo s tím, jak v rámci extrémního týmového závodu Wenger Patagonia Expedition Race strávil 10 dnů non-stop v divočině. “I když se jedná o objektivně nesmírně těžký závod, neměli jsme žádnou větší krizi. Nejtěžší chvíle nastanou totiž často, když to ani nečekáte. Poslední taková byla v Nepálu, v Mustangu. Daleko v horách, horečky a antibiotika. Volba jít zpět sám s jedním šerpou, nebo několik dní vpřed. Tak jsem šel dopředu. Možná proto, že jsem neměl dost odvahy se vrátit,” popsal.

A takto Petr Sýkora odpověděl na dvě anketní otázky Neovlivní.cz:

Neo: Změní se podle vás někdy v Česku zákony natolik, aby stát dokázal účinně pomáhat rodinám zasaženým vážnou nemocí některého ze svých členů? Co by pro to bylo zapotřebí udělat?

Myslím, že “stát” to v tomto směru nemá vůbec lehké. Jistou pomoc také poskytuje – například prostřednictvím takzvaného příspěvku na péči nebo prostřednictvím invalidních důchodů. Celkově jsou však možnosti státu omezené.

Podnikatelé – filantropové mají v tomto směru obrovskou výhodu. Mohou si vybrat jednu oblast, pro ni se rozhodnout a nasměrovat na ni energii / peníze a nadchnout pro ni další lidi. Podobně je to i s Dobrým Andělem. Letošní provozní náklady budou cca 7 milionů Kč vůči cca 140-150 milionů celkového objemu pomoci poskytnuté Dobrými anděly rodinám. To je asi 5%. Taková efektivita je pro stát těžko dosažitelná. Je to i díky tomu, že spoustu služeb (a nejen Dobrému Andělovi) poskytují další lidé a podnikatelé – od právních služeb až po uklízení kanceláří – zadarmo a rádi. Státu by je nejspíš neposkytli.

Kouzlo vzájemné pomoci je i v tom, že funguje spontánně. Nikoli tak, že stát nám část peněz vezme a podle svých schopností je přerozdělí. Dobří andělé jsou lidé, kteří se rozhodují svobodně o tom, jestli a jakou částkou pomohou rodinám, které zasáhla těžká nemoc. Proto od státu očekávám spíše méně – zejména zajištění bezpečnosti, vymahatelnost práva a jen základní služby v oblasti vzdělání a zdravotnictví.

Neo: Kdybyste mohl v Česku změnit jednu věc – v podstatě lusknutím prstů – která by to byla?

To nejdůležitější, co se můžeme pokusit změnit – a navíc to změnit skutečně můžeme – je změnit sami sebe. Přesně to ilustruje tenhle citát na staré hrobce v Anglii: “Když jsem byl mladý, chtěl jsem změnit svět. Zjistil jsem, že je to těžké, a tak jsem zkusil pozvednout náš národ. Zjistil jsem, že ani národ nezměním, a tak jsem se rozhodl, že změním alespoň svou rodinu. Teď když, už jsem starý člověk, pochopili jsem, že to jediné, co jsem mohl opravdu změnit, je změnit sám sebe. Měl bych pak větší vliv na svou rodinu. Společně bychom pak pozvedli naši zem a kdo ví, možná bychom pak i změnili svět.”