Změny na ruském ministerstvu obrany znamenají de facto přiznání selhání armády na Ukrajině, píše bývalý šéf špionáže Petr Mlejnek.
Přeskupení ruské vlády a prezidentské administrativy zaznamenalo kvalitativní změny ve stárnoucím režimu Vladimira Putina. Poraženými jsou ti, kteří byli přímo odpovědní za přípravu a provedení invaze na Ukrajinu.
Foto: murathakanart / Shutterstock.com
Ve složení nové vlády Michaila Mišustina se mnohem jasněji projevily klany vytvořené kolem Putina. A konečně, vzestup „knížat“ – příbuzných samotného Putina a jeho nejbližších spolupracovníků – svědčí o tom, že se úřady připravují na novou fázi přechodu.
Autoritářští vůdci mají s přibývajícím věkem režimu stále menší důvěru i ve svůj blízký okruh. Jakmile se bývalí přátelé sami promění ve vlivné, začnou hrát své vlastní hry. To nutí diktátora periodicky je střídat. Elita, která chce upevnit svou pozici, se bude snažit do vlivných pozic dosazovat stále více dětí, manželek a synovců. Ale právě tento příznak se často stává předzvěstí změny, když se v konečné fázi režimu, snaží z posledních sil vzdorovat společnosti unavené stagnací.
A čím více se blíží konec diktátora, tím častěji se nejspolehlivější ukáží ti nejbližší příbuzní. Například Nursultan Nazarbajev v Kazachstánu a Islam Karimov v Uzbekistánu se pokusili předat moc svým dcerám, ale ani jeden z nich neuspěl. Alexandr Lukašenko také sní o monarchickém přechodu v Bělorusku. Zdá se, že dcery Vladimira Putina jsou stále na vedlejší koleji, ale jmenování Sergeje Civileva, manžela Putinovi sestřenice Anny, ministrem energetiky už vypadá docela věrohodně (mimochodem, Anna zastává post ředitelky veteránského fondu s mnohamiliardovým rozpočtem, což je důležité v Putinově vlastním systému hodnot).