Pro Rusko je Budapešť strategickým aktivem: umožňuje blokovat nebo zpomalovat rozhodnutí EU v oblasti sankcí, vojenské pomoci Ukrajině i energetické politiky, píše bývalý šéf špionáže Petr Mlejnek.
V srpnu 2025 rozhodl Vladimir Putin o zrušení Prezidentského ředitelství pro kulturní vztahy se zahraničím a jeho nahrazení novou strukturou – Prezidentským ředitelstvím pro strategické partnerství a spolupráci (USPS). Formálně má jít o instituci zaměřenou na „měkkou sílu“ a rozvoj zahraničních vztahů. Fakticky však jde o přímého nástupce aparátu, který se dlouhodobě zabýval zasahováním do voleb, politickým ovlivňováním a koordinací zpravodajských operací v zahraničí.
Architektem této reorganizace je první zástupce šéfa prezidentské administrativy Sergej Kirijenko. Právě on prosadil vznik nové struktury, která má působit „čistěji“ než její předchůdce – bez formálních vazeb na tajné služby, avšak s prakticky totožnou funkční náplní. Původně zvažovaný kandidát na vedení ředitelství, Igor Čajka, byl nakonec odstaven – oficiálně kvůli sankční zátěži a problematickému angažmá v Moldavsku, fakticky proto, že Kreml hledal operačního manažera politických projektů, nikoli podnikatele.
Titovovo oddělení a první ostrý test
Do čela USPS byl jmenován Vadim Titov, Kirijenkův dlouholetý spolupracovník z Rosatomu. Nově zřízené oddělení pro strategická partnerství a spolupráci v rámci Prezidentské administrativy, vedené Titovem, se v první fázi soustřeďuje na dva prioritní směry: volební procesy v Maďarsku a Arménii. Nejde o náhodný výběr – obě země představují klíčové uzly ruského vlivu, avšak každá zcela jiným způsobem.
Tyto operace jsou prvním praktickým testem schopnosti nového ředitelství koordinovat politické, mediální, finanční a bezpečnostní nástroje v komplexním prostředí. Zároveň slouží jako interní benchmark: pokud selžou, ohrozí samotnou pozici Titova v rámci mocenské architektury Kremlu.