Novinářka pod ochranou? Problém je dlouhodobé znevažování žurnalistiky, říká expertka

Policisté vyšetřují útoky na Sabinu Slonkovou, šéfredaktorku Neovlivní.cz. Reportérka i její rodina se staly terčem výhrůžek a pronásledování. V českém prostředí je o výjimečný případ, ovšem zhoršující se postoje veřejnosti směrem k jejich profesi pociťují mnozí novináři. „Přispívá k tomu dlouhodobé znevažování žurnalistiky, které bych ale hrozně nerada připisovala pouze prezidentu Zemanovi. Je to dlouhodobý tlak směrem k žurnalistice, přistupování k novinářům jako k viníkům celé řady situací, jako k lidem, kteří zkreslují informace a podobně,“ říká vysokoškolská pedagožka, vedoucí katedry žurnalistiky na FSV UK Alice Němcová Tejkalová.

Sabina Slonková s rodinou dostala policejní ochranu. Ta jim byla přidělena poté, co se neznámý muž v prosinci pokusil vniknout do domu, kde se rodina zdržovala, následoval pokus o sledování dítěte a výhružné emaily. Experti pronásledování a zastrašování známé investigativní novinářky vyhodnotili jako závažné.

Na otázky, co útok vypovídá o mediálním prostředí a jak se na četné, byť v Česku zpravidla jen verbální útoky vůči novinářům dá vůbec reagovat, odpovídala v rozhovoru pro Neovlivní.cz vedoucí katedry žurnalistiky na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze Alice Němcová Tejkalová.

Neo: V souvislosti s tím, co poslední týdny zažívala Sabina Slonková, dá se říct, zda se mediální prostředí v Česku nějak zhoršuje? Máte poznatky, zda jsou útoky na novináře častější?

V letech 2022 a 2023 jsme dělali dotazníkový průzkum mezi novináři pro Worlds of Journalism Study, což je dlouholetý celosvětový srovnávací výzkum, který má standardizovaný dotazník pro všechny země. A pro tuto poslední vlnu byla přidána baterie otázek, které se týkaly bezpečnosti.

Z šetření vyplynulo, že čeští novináři čelí spíše útokům v online prostředí. Dále otázkám, které se týkají obtěžování přímo na pracovišti – více ženy než muži. Ale oproti jiným zemím jak ve středoevropském regionu, tak samozřejmě ve světě, zejména s Latinskou Amerikou, kde je situace nesrovnatelná, nevyplývá, že by čeští novináři čelili nějakým velkým bezpečnostním problémům.

Průzkum byl reprezentativní, zúčastnilo se ho 331 novinářů z celé republiky, a to jak z celostátních médií, tak z regionálních redakcí. Dotazník byl anonymizovaný, čili nebyl důvod vymýšlet si, být pod nějakým tlakem. A z toho, co sami novináři říkají, vychází, že nečelí takovým hrozbám jako novináři v jiných zemích. Nicméně všichni, kteří odpověděli na otevřené otázky, často zmiňovali zhoršující se společenské klima směrem k novinářům. Určité zpochybňování jejich profesionality, klasické útoky, které třeba čteme v diskuzích pod články a tak podobně. Ale vyloženě obavy o fyzické bezpečí se prakticky nevyskytovaly.

Neo: Čili fyzické pronásledování a zastrašování, tedy to, v čem teď žije Sabina Slonková, lze označit za výjimku? Nebo vás napadne nějaký srovnatelný případ?

Napadá mě podobný případ z politického prostředí z nedávné doby. Šlo o pražskou zastupitelku, kterou pronásledoval nějaký člověk až k jejímu domu, ovšem na rozdíl od případu Sabiny Slonkové, jak byl popsán, kdy útočník pronikl přímo do místa bydliště a co následovalo, nešlo o totéž.

Když se v českém prostředí mluví o tomto druhu výhrůžek, vždy se zmiňuje případ, který souvisel právě se Sabinou Slonkovou; ten je v tomto ohledu naprosto unikátní (více např. zde, pozn. red.).

Vím, že někteří investigativní novináři off record mluví o tom, že se také setkali se zastrašováním, věděli třeba o nějakých případech, u kterých jim hrozila fyzická likvidace, ale vždycky to nakonec „dopadlo dobře“. Ale ty případy nebyly medializované – právě kvůli bezpečnostním rizikům.

Medializované případy jsou v tomto ohledu unikátní.

Neo: Ano, Sabina Slonková to zažívá už podruhé.

Přemýšlela jsem tom, zda tam přece jenom nemůže být problém v tom, že Sabina Slonková je žena. Zda to má genderový rozměr, protože víme z různých výzkumů, že ženy čelí hrozbám a výhrůžkám častěji. Na druhou stranu právě třeba ze zemí Latinské Ameriky víme, že ženy jsou mnohem častěji obtěžované, ale muži jsou potom opravdu fyzicky zlikvidovaní. Mluvím o známých medializovaných případech investigativních novinářů nebo vůbec novinářů třeba z Mexika a dalších zemí Latinské či Jižní Ameriky.

Neo: Když se vrátím k průzkumu, který jste zmiňovala: Říkala jste, že novináři pociťují zhoršené klima. Co k tomu přispívá?

Určitě dlouhodobé znevažování žurnalistiky, které bych ale v českém prostředí hrozně nerada připisovala pouze prezidentu Zemanovi. Je to dlouhodobý tlak směrem k žurnalistice, přistupování k novinářům jako k viníkům celé řady situací, jako k lidem, kteří zkreslují informace a tak podobně.

Tyto výpady můžeme pozorovat napříč politickým spektrem. Najdete to u politiků ODS, lidí jako Topolánek, Klaus, u Kalouska – to všechno jsou lidé, kteří se dlouhodobě zabývali znevažováním médií. Všechno byla chyba médií. To samé Andrej Babiš, samozřejmě SPD… Můžete si vybrat vlastně kteroukoliv politickou stranu a vždycky tam někoho najdete, kdo se chová podobným způsobem.

Ve společnosti tím vzniká představa, že novináři můžou za všechno. A zejména v posledních letech, bohužel ve spojení s dezinformačními kampaněmi, je to i ta otázka toho, že jsou to většinou novináři mainstreamových médií, kteří takzvaně můžou za všechno, protože jsou jenom takovými „slouhy establishmentu“, abych tak řekla.

Neo: V podobném duchu se nese vyjádření, který k případu Sabiny Slonkové zveřejnil Syndikát novinářů. Píše se v něm: „Viníky ale nejsou jen ti, kterým Sabina Slonková a další novináři šlápli na kuří oko. Jsou jimi i někteří lidé z nejvyšších politických sfér. Ti totiž novináře často hanlivě titulují, označují je za kriminální živly a štvou proti nim své potenciální voliče…“ Dá se proti tomu nějak bránit?

To je strašně těžká otázka, co se proti tomu dá dělat. Vy můžete jako novinář dál dělat dobrou práci, protože to je asi to jediné. Nepřispívat tím, že budete tu práci dělat špatně, budete manipulovat nebo cokoliv dalšího. Což, pojďme si říct, se bohužel také občas stává. Stejně jako všude nejsou jenom nejlepší učitelé, nejlepší lékaři, tak nejsou ani jenom nejlepší novináři. A lidé, kteří tu svoji práci nedělají dobře, té profesi zkrátka neprospívají. A protože je tak viditelná, tak jsou jejich přešlapy mnohem viditelnější než přešlapy lidí, kteří dělají, abych využila Svěráka – skladníka ve šroubárně.

Abych se vrátila k dotazu: vy jako novinář zkrátka nemůžete dělat nic jiného než dělat dobře svoji práci, protože přesvědčovat veřejnost, že nejste to, co o vás říká nějaký politik, je v dnešní době přímé komunikace přes sociální sítě předem prohraná bitva. Protože celá řada politiků má mnohem lepší komunikační kanál na veřejnost než třeba člověk z média, který je minoritní. Nemáte takový dosah k publiku, jaký má on či ona.

Neo: Ale je to dost?

Takto: novináři svou prací mohou ovlivnit ty, kteří si ještě nemyslí, že je něco špatně. Protože ty, co už jsou přesvědčení o tom, že novináři dělají špatnou práci, jen velmi těžko přesvědčíte o opaku. Takže ve skutečnosti bojujete o publikum, které si tohle nemyslí. Bojujete o to, aby si to dál nemyslelo. A koneckonců dorůstají mladí lidé, část z nich už žije v dezinformačních rodinách, kde se šíří primárně dezinformace a je pro ně těžké se v tom zorientovat, ale toto publikum se stále obnovuje a dorůstá.

Proto vždycky říkám studentům – a snažím se to dělat i sama – že práce, kterou dobře odvedete, může přinést té profesi jako takové plusové body.

---

doc. PhDr. Alice Němcová Tejkalová, Ph.D.

• Zabývá se analýzou stavu žurnalistiky v mezinárodním projektu Worlds of Journalism Study (WJS) a sportovní žurnalistikou. Od července 2019 je ve WJS spolukoordinátorkou středo a východoevropského regionu.
• Je vedoucí katedry žurnalistiky, garantkou doktorského studijního programu Mediální a komunikační studia a magisterského programu Erasmus Mundus Journalism, Media and Globalisation, od března 2023 je odpovědnou fakultní řešitelkou projektu Horizont Europe ReMeD.
• Je také místopředsedkyní Komise rovných příležitostí ve sportu Českého olympijského výboru.
• V letech 2018–2022 byla děkankou Fakulty sociálních věd UK, 2015–2018 ředitelkou Institutu komunikačních studií a žurnalistiky na FSV UK a 2014–2018 členkou Kolegia rektora UK pro sociální záležitosti.