© Dead Line Media s.r.o. 2016 – všechna práva vyhrazena | buďte s námi v kontaktu: facebook – twitter – napište nám
© Design: Prokoho.cz | Souhlas se zpracováním osobních údajů (nastavení, odvolání)
Patřil k zakládajícím členům Občanského fóra, mezi vůbec první poradce, které si Václav Havel přivedl na Hrad, šestnáct let strávil na nejprestižnějších postech diplomacie – v USA, Británii, Izraeli. Výčet jeho aktivit je mnohem delší; dodejme jen, že vystudovaný psycholog a prodávaný spisovatel teď završil desátý měsíc v čele Knihovny Václava Havla.
Michael Žantovský.
Už jen pár dní zbývá do okamžiku, který může zásadně změnit podobu Evropské unie tak, jak ji léta známe. Britové budou 23. června v referendu rozhodovat, zda chtějí odejít z EU. Hypotetické důsledky Brexitu, přetlačovaná argumentů, vtipné i méně vtipné špičkování » už měsíce plní stránky deníků po celém světě.
Po čtvrtku se zaplnily úplně jinou zprávou. Zprávou o vraždě mladé oblíbené političky labouristické strany Jo Cox, kterou v Birstallu pobodal a poté zastřelil dvaapadesátiletý útočník. I když je vyšetřování v začátcích a motivace činu nebyla policií potvrzena, očití svědci popsali, že se Cox s mužem před útokem na ulici dohadovala. Ten pak měl několikrát zvolat “Britain first!”, což je název krajně pravicového hnutí, které prosazuje odchod z EU. Sama Jo Cox, která byla známá svou prací pro Oxfam a snahou pomoci syrským dětem, byla stoupenkyní opačného názoru.
Michael Žantovský. Foto: David Binar, Neo
Deník Neovlivní.cz o náladách na britských ostrovech, o Evropě i o euroskeptickém Česku hovořil minulý týden s mužem, který v Londýně na velvyslaneckém postu působil šest let. S Michaelem Žantovským.
Profilový rozhovor, který redakci poskytl, jsme pro velký rozsah rozdělili. Druhou část, v níž Žantovský mluví zejména o migrační krizi, naleznete na Neovlivní.cz již brzy.
Neo: Kde by byla Česká republika, kdyby nebyla členským státem EU?
Než odpovím, předešlu před závorkou, že jsem rád, že jsme členem Evropské unie.
Nicméně nejsem úplně připraven říct, že by Česká republika byla ztracena, kdyby členem nebyla. Částečně to souvisí s ekonomickou krizí, která nedávno proběhla. Když se podíváte na statistiky růstu i jiná sociologická data, která hovoří o kvalitě života a podobných ukazatelích, tak to, co na nich od roku 1989 vidíte, je víceméně lineárně rostoucí křivka, která se zastavila někdy v roce 2006. To znamená rok, rok a půl po vstupu do EU. Od té doby stagnuje. Teprve v poslední době se opět začíná zvedat.
Přímý ekonomický přínos jistě existuje, je tam bonus ze společného trhu EU. Jistě také to, že se podílíme na celoevropské v některých případech regulaci, v některých případech deregulaci, což ekonomice prospívá. Vůči třetím zemím jsme při vyjednávání obchodních dohod jako evropský partner silnější, než kdybychom je vyjednávali bilaterálně. Osobně ale nejsem příliš unesen z toho, co lidé často vyzvedávají jako největší výhodu členství v Evropské unii, to znamená, že jsme příjemci nějakých strukturálních nebo regionálních fondů z rozpočtu EU.
Neo: Proč ne?
Jednak vzhledem k tomu, že naše úroveň je docela slušná, už nejsme tak velkým příjemcem. V některých regionálních ohledech je Praha třeba vysoce nad průměrem EU, takže dávno nemá nárok. Ale to, co mě trápí víc, je, že často hovoříme jenom o ziscích, které z fondů plynou, a ne o nákladech na tyto zisky.
Podle mého názoru nejsou náklady zanedbatelné. Jsou to transakční náklady, které pocházejí z toho, že my a ostatní členské země odvádíme nějaké finance do Bruselu, kde se přerozdělují a odtud se vracejí zpátky. Vracejí se zpátky kanály, které nejsou zcela – a to je náš vlastní problém, to není problém EU – odolné vůči korupci a maření zdrojů. Ale když jste liberál, tak toto je jeden z elementárních principů nákladů na přerozdělování. Říká se, že každý bod arbitrárního rozhodování je potenciálně zdrojem renty. A to je obecný princip, kterému se nedá zcela vyhnout. A pak je k tomu nutné připočíst náklady na udržování těch děl, která byla s pomocí zdrojů EU vytvořena.
Neo: Myslíte všechny ty obecní bazény a tak?
Někdo je musí hlídat, někdo tam musí topit a podobně. Ničí to rozpočty obcí, protože to už nikdo nezakalkuluje.
Řeknu vám to tak. Jezdím hodně po školách. Nedávno jsem byl na jednom gymnáziu, kde byla třída a v ní nové židle. A na stěně visela cedule: Tato učebna byla zařízena z prostředků Evropské unie. Já nevím, proč má EU kupovat židle do tříd? To neumím pochopit. Problémy se mají řešit co nejblíže k místu, kde vznikají.
Neo: Jak vidíte další vývoj Evropské unie? Jak dopadne britské referendum?
Británie je jeden z nejliberálnějších členů Evropské unie a také k ní cítí relativně nejvolnější vztah.
S Brexitem to nevidím moc dobře. Ale osobně jsem spíš optimista, tak se domnívám, že k tomu nedojde, že místo Brexitu to bude Bremain, jak se teď říká.
Ale už jenom to, že výsledek bude patrně poměrně těsný, svědčí o tom – a svědčí o tom i nálada v jiných členských zemích -, že se něco děje, co si vyžaduje zamyšlení a řešení. Vyžaduje to určité reformy evropského projektu, aby jednak neexistoval neustálý tlak, někdy téměř nesnesitelný, toho, čemu se říká “ever closer union”, na čím dál tím těsnější unii. Aby se evropský projekt více vyhýbal zasahování do věcí, které skutečně není zapotřebí řešit na evropské úrovni. Aby místo toho dokončil konstrukci, která je pro nás všechny nesmírně přínosná, společného trhu.
Mluvím o oblastech, kde je společný trh buď neúplný, nebo neexistuje – digitální služby, energetika, kreativní činnosti. To je něco, co Britové pokládají za žádoucí, samozřejmé. A za samozřejmé bychom to měli pokládat i my.
Británie je – jako odjakživa velká obchodní země – jedním z tahounů volného evropského obchodu. A v této oblasti Evropa opět stojí před výzvami, jako je smlouva TTIP se Spojenými státy o volném obchodu.
Neo: Jste příznivcem TTIP?
To je hrozně divná věc. Další integrace obchodního světového západního systému je něčím, co by před patnácti roky připadalo všem v těchto diskusích jako naprosto logický příští krok. Dnes o tom někteří lidé mluví, jako kdyby to byla pomalu velezrada.
Michael Žantovský |
 |
| • Od září 2015 je ředitelem Knihovny Václava Havla. Předtím byl velvyslancem ve Spojeném království, v Izraeli a USA. |
| • Vystudoval psychologii na Univerzitě Karlově a McGill University v Montrealu. Působil jako vědecký pracovník ve Výzkumném ústavu psychiatrickém v Praze. |
| • V 80. letech působil jako nezávislý překladatel, publicista a textař. Přeložil do češtiny více než padesát děl moderní anglo-americké prózy, poezie a dramatu. Přispíval do samizdatového tisku, od roku 1988 byl pražským dopisovatelem agentury Reuters. |
| • Napsal knihu o životě a díle Woodyho Allena. V roce 2008 vydal pod jménem Daniel Wolf špionážní román Ochlazení, je autorem životopisu zesnulého prezidenta HAVEL. |
| • V listopadu 1989 spoluzakládal Občanské fórum a v prosinci 1989 se stal jeho tiskovým mluvčím. V lednu 1990 se stal tiskovým tajemníkem a mluvčím prezidenta Václava Havla. Byl rovněž senátorem, předsedal Občanské demokratické alianci (ODA). |
| • Sedmašedesátiletý Žantovský je podruhé ženatý, je otcem čtyř dětí. |
Co mě na tom nejvíc bolí, je, že důvody odporu některých evropských i amerických kruhů vůči smlouvě nejsou racionální, ale ideologické povahy. Jakmile začneme do sebe s Amerikou bušit ideologií, tak jsme na tom jako Západ dost špatně.
Neo: jak si vysvětlujete popularitu Donalda Trumpa?
To neumím. To fakt nepochopím. Ale řeknu k tomu, že to není jediný politik tohoto typu, jehož popularitu si neumím vysvětlit.
Neo: Kdo bude příštím prezidentem Spojených států, tipnete si?
Vždycky jsem byl hrozně pyšný, že jsem od roku 1968 správně odhadl vítěze všech amerických prezidentských voleb. Až do voleb před osmi lety, kdy jsem nejdříve tvrdil, že Hillary Clinton v primárkách vyhraje nad Obamou. A potom, že McCain v prezidentských volbách vyhraje nad Obamou.
Tehdy jsem si řekl, že už nebudu předpovídat výsledky amerických voleb.
Neo: Dlouhá léta jste působil v zahraničí na diplomatických misích, navázal jste spoustu kontaktů. Jak se dnes zahraničí dívá na českého prezidenta Zemana?
Dobře víme, že náš prezident není exekutivní prezident, má víceméně symbolické pravomoci. Ale právě proto je hrozně důležitý signální způsob, kterým působí na veřejnost. Nadto reprezentuje stát v zahraničí a k tomu má i v rámci svých relativně slabých pravomocí relativně silné pravomoci v oblasti zahraniční politiky. A jak současný prezident tuto úlohu naplňuje?
Myslím, že ho stačí srovnat se jeho předchůdci a s vážností, které se ony samy jako osoby – a země částečně i díky nim -, těšily. Obávám se, že to nemíří tím správným směrem.
Neo: Míří to na východ směr Rusko a Čína. Jak by vláda měla na jeho zahraničněpolitická dobrodružství reagovat?
Podle ústavy je za zahraniční politiku republiky zodpovědná vláda. Prezident v tom hraje víceméně formální roli. A také vidíme, že svůj vliv vykonává zvaním návštěv a někdy velmi nesnadno pochopitelnými výroky mimo formální ústavní prostředky. Tím samozřejmě může dosáhnout určitého výsledku. Kvůli tomu nepanikařím, protože ten výsledek může nutně být jenom omezený. Prezident nemůže sám od sebe uzavřít žádnou smlouvu, nemůže sám od sebe podepsat žádný obchodní protokol, nemůže rušit nebo vyhlašovat cla a podobně.
Dokud je to na této úrovni, je to nějaký jeho záhumenek, nad kterým může člověk hodně krčit rameny.
Neo: Vás směřování hlavy státu neznepokojuje?
Daleko víc mě znepokojuje působení těchto aktivit dovnitř společnosti, u nás. To se projevilo i v souvislosti s návštěvou čínského prezidenta. Postup, rozhodně inspirovaný z Hradu, při omezování svobody, pohybu, svobody shromažďování, atd. považuji za velmi vážné porušení ústavy. A jsem zcela pro, že se někteří právníci snaží dosáhnout toho, aby se celá věc dobrala nějakého soudního přezkoumání.
Jsem velmi znepokojen, když prezident pak ještě sezve ten aktiv – jak se tomu říkalo za starých dob – aktiv policejních funkcionářů a poděkuje jim za úspěšné zásahy, pomluví při tom média, že je kritizovala, a řekne, že prezident se přece musí zastat svých podřízených. Čímž se prakticky prohlásí za velitele policie.
A jsem ještě více znepokojen, když si dneska otevřu noviny a přečtu si titulek, že prezident navštíví – já nevím – Třeboňsko a Strakonicko, a že při té příležitosti zkontroluje i hranice. V okamžiku, kdy český prezident jezdí kontrolovat hranice, tak se obávám, že jsme na nesprávné cestě.
Ačkoliv jsem bývalý diplomat, ačkoliv mě celoživotně zajímá zahraniční politika, tak mi nejvíc dělá starosti to, co se děje s touto společností a kterým směrem se ubírá. A tady se obávám, že prezident svůj vliv neuplatňuje dobrým směrem.
Neo: Koho byste označil za osobnost, který má vliv a používá ho „dobrým směrem“?
To jsou osobnosti, kterým se někdy říká “opinion makers”, kteří vytvářejí – nebo pomáhají vytvářet – veřejné mínění. U nás je celá řada takových lidí. Skoro se zdráhám jmenovat, abych někoho nevynechal. Jsou to lidé, kteří mají odvahu vstoupit do veřejného prostoru a vstupují do něj ne proto, aby získali moc, ale aby uplatňovali svoje názory a mínění a tím pozitivně působili. Jde ale o to, jaké názory uplatňují.
Neo: Přeci jen, zkuste jmenovat. Nemusí to být nutně někdo z Česka.
Z globálního hlediska namátkou uvádím takového lidí, kteří jsou mi blízcí – třeba Waltera Isaacsona. Americký novinář i spisovatel, který píše o tom, jak se výdobytky moderní vědy uplatňují nebo dají uplatňovat pro dobro společnosti. V současnosti podporuje například takzvanou Khan Academy. To je původně na koleně vzniklá internetová platforma, která pomáhá dětem učit se matematiku a jiné předměty. Dneska už existuje ve více než 110 zemích světa, v 70 jazycích. Je to veřejně prospěšná činnost.
My si často stěžujeme, jak nám ta internetová revoluce působí jenom problémy a potíže. Ale tohle je jeden z těch jasných přínosů a výsledků. A zasloužil se o to tento člověk, který taky napsal životopis Steva Jobse a Alberta Einsteina a teď píše životopis Leonarda da Vinciho. To je to, co mám na mysli pod pozitivním působením na veřejné mínění.
Neo: Jaká témata by elity, tedy lidé s vlivem, měli podle vás nastolovat?
Témata, která se nenastolují automaticky. Samozřejmě, že tito lidé se zapojují do veřejných debat, jako třeba je debata o migrační krizi, ale tu nepotřebují nastolovat, ta je nastolena tak jako tak. Ale často se zapomíná na témata, která nejsou tak populární. Například téma menšin, téma tolerance lidí vůči sobě, téma našeho pokulhávajícího vzdělávacího systému, a teď myslím přímo Českou republiku. To jsou všechno debaty, které jsou nesmírně důležité a které si vyžadují někoho s určitou dávkou odborné znalosti, ale také s určitou dávkou odvahy, aby s nimi přišel.
Neo: Koho byste rád viděl na Hradě po prezidentských volbách v roce 2018? Co si myslíte třeba o Vladimíru Dlouhém?
Vladimíra Dlouhého znám léta, jsme takoví vzdálenější souputníci od samého začátku polistopadového vývoje. Je to velmi schopný ekonom, býval to i velmi populární politik. Nic víc k tomu neřeknu. Nechci se přidružovat k neustále rostoucímu houfu lidí, kteří předkládají své prezidentské kandidáty. A trochu se bojím, že tím zapomínáme na vážnější diskusi o tom, jakým směrem se tato společnost ubírá.
K tomu samotnému problému říkám, že není otázka, koho bych chtěl vidět na Hradě. Otázka je, koho bych na Hradě vidět nechtěl.
Neo: Koho byste tedy na Hradě vidět nechtěl?
No comment.
Neo: Chystáte se TrutnOFF? Ptám se pochopitelně kvůli kauze (ne)pozvání Milouše Jakeše na tento festival pořadatelem Martinem Věchetem.
Jako Knihovna Václava Havla jsme se tradičně festivalu TrutnOFF účastnili. Také v letošním roce, kdy slavíme 80. výročí od narození Václava Havla, jsme s účastí na TrutnOFFě počítali, propůjčili jsme festivalu logo Havel@80. Když k tomu politováníhodnému incidentu došlo, tak jsme napsali panu Věchetovi dopis, že nás to znepokojilo a že bychom si to rádi vysvětlili. Zatím si to ještě vysvětlujeme.
Osobně na TrutnOFFě stejně nebudu, protože máme v té době plánovanou jinou akci. Ale doufám, že se ty problémy podaří vyřešit tak, aby tam náš stánek a naše přítomnost zůstala.