© Dead Line Media s.r.o. 2016 – všechna práva vyhrazena | buďte s námi v kontaktu: facebook – twitter – napište nám
© Design: Prokoho.cz | Souhlas se zpracováním osobních údajů (nastavení, odvolání)
Česká média musela tento týden “přehodnotit” zprávu, která déle než čtvrt roku sloužila jako pádný doklad toho, jak se česká společnost radikalizuje. O příběhu napadeného a pobodaného muslima, který se podle čerstvých tvrzení vyšetřovatelů nestal, jsme v tradičním rozhovoru o médiích mluvili s mužem, který se rozkrývání manipulací, hoaxů a nejrůznějších konspirací věnuje profesionálně. Šéfredaktorem publicistického webu Manipulátoři.cz Petrem Nutilem.
* Policie vyšetřuje napadení muslima v Praze. Přítele české aktivistky někdo bodl do břicha * Pomsta za pomoc uprchlíkům? Muslima v Praze pobodali dva muži * Pobodaný muslim v Praze: Výsledek dlouhodobé protiislámské, protiuprchlické masáže. *
Tři náhodně vybrané titulky z konce ledna popisují příběh, který dnes policisté vyprávějí docela jinak. Mf Dnes z kraje týdne citovala z rozhodnutí, proč se vyšetřování odkládá. Ve spise se podle listu píše, že si Syřan útok buď vymyslel, nebo o něm neříká pravdu. Dokládají to (mimo jiné) záznamy z kamer, na kterých se po “incidentu” vrací domů nezraněn, beze stopy krve. Muslim na svém popisu událostí trvá, podle policie se ale trestný čin, natož rasový, nestal.
Petr Nutil, šéfredaktor webu Manipulátoři.cz. Foto: Štěpán Mikuda
Připomeňme si kontext: Domnělý útok proběhl ve dnech, kdy maskovaní útočníci vypálili pražské Autonomní sociální centrum Klinika, které pomáhá uprchlíkům. Kdy lékaři z Jihlavska odmítli vyšetřit irácké uprchlíky. A po Praze pochodovalo proti islámu dvanáct set lidí. Z příběhu Issaka T. se logicky stala hlavní zpráva, proběhla všude, pozornost si udržela po několik dní, útok odsoudili politici v čele s premiérem Sobotkou.
Proč jsme bez prověřování hned uvěřili špatné zprávě o sobě samých? Nezachovali si novináři zdravý odstup? Nebo skočili po příběhu, protože “se hodil” k této době? Odpovědi hledal Petr Nutil, spoluzakladatel a šéfredaktor webu Manipulátoři.cz.
Neo: Co myslíte, vypovídá příběh “pobodaného muslima” spíše o špatně odvedené práci, zmanipulovatelnosti médií anebo o prostém faktu, že se novináři nechají strhnout emocí?
Nemyslím si, že by v tomto konkrétním případě přestali být novináři opatrní, nebo pracovali špatně. Od začátku měli nějaké informace a těmi bylo to, že muslim byl – podle vlastní výpovědi – pobodán, že policie případ vyšetřuje a tak dále. V tomto smyslu o tom informovali. Samozřejmě se vyrojila i spousta interpretací o radikalizaci, které prostě zapadly do vzbouřené atmosféry těch dní. Ale od vyšetřování takových případů tu máme policii, novináři jsou od toho, aby informovali, co se děje. A v té faktické rovině dělali novináři svou práci.
Jestli tedy můžeme něco problematizovat, jsou to spíš interpretace komentátorů než tlumočení informací, které byly k dispozici.
Neo: Máte na mysli nějaký konkrétní komentář? Já jsem zaregistrovala v posledních dnech poznámky typu: bůhví, jak to celé bylo, policie je vůči cizincům beztak zaujatá a podobně. Ale spíš mi to připadalo jako nechuť se té původní zprávy vzdát, nechuť si přiznat, že to možná bylo celé jinak.
Vtip je v tom, že se po každé medializované události objeví hlasy, které ji zpochybňují. Tohle je případ, který probudil emoce, lidé měli potřebu se k němu vyjadřovat – a já se vůbec nedivím, že se v souvislosti s množstvím protiislámských demonstrací, s protiuprchlickými náladami mluvilo v té době o radikalizaci společnosti. Asi není třeba být úplně konkrétní, ale zazněla celá řada výroků i od politiků, které takový útok odsoudily.
A jinak bych byl opatrný s hodnocením celé situace. Jak vlastně k pobodání došlo, se stále neví, případ byl odložen. To, že se objevují pochybnosti a alternativní verze, nemusí přece znamenat, že se to nestalo. Věřím, že pravda se nakonec ukáže.
Neo: Nakolik se na vyznění zpráv o útoku podepsaly sociální sítě? Tehdy to bylo pro skupinu, již Hrad s takovou oblibou označuje za “pražskou kavárnu”, opravdu téma číslo jedna. Zvyšují podle vás právě sítě – Facebook a Twitter – tlak na novináře? Nebo jinak – referují v důsledku tohoto sdíleného prostoru pak všichni plus minus stejně?
Sociální sítě jsou především urychlovač přenosu informací. A je fakt, že tlak na média zvyšují – jsou prostě rychlejší a média se je často snaží jen dohánět. Takže v důsledku takového tlaku nemusí zbývat čas na důkladné rešerše, ověřování zdrojů a podobně. Celý proces se smrskává do honby za tím být první, kdo informaci přinese.
Samozřejmě je pravda, že sociální sítě vytvářejí bubliny spřízněných názorů, ve kterých je snadné zapomenout, že to, co nám ukazují, není obraz celého světa.
Známe taky celou řadu případů, kdy se nepravdivé informace rozšířily i do médií právě ze sociálních sítí. Ale to se děje všude, nejen u nás.
Neo: Zhoršuje se to v čase? Víc lidí na sítích, víc informací, tudíž i víc průniků – anebo získáváme jistou odolnost?
Určitě je složitější se v narůstajícím množství informací vyznat a dokázat rozlišit ty podstatné od nepodstatných, ty nepravdivé od pravdivých. V médiích je tlak na to, aby se nestávaly chyby, aby informace byly ověřené, média mají své etické kodexy a mechanismy, které by chybám měly zabraňovat. Stát se to ale samozřejmě může, obzvlášť rozhodnou-li se média v rychlosti bojovat se sociálními sítěmi. Nemyslím si ovšem, že by se situace v redakcích nějak dramaticky zhoršovala. Teď mluvím o skutečných novinářích z relevantních médií, ne o pochybných “alternativních zpravodajských webech” nebo o bulváru. Protože dnes si médium na internetu může založit de facto kdokoli. Spustit web a nazvat ho zpravodajským není nic těžkého. Je pak spíš na čtenářích, aby dokázali rozlišovat.
Neo: A dokáže “průměrný” český čtenář rozlišovat?
Když zůstaneme na internetu, řekl bych, že moc ne. Nechci úplně paušalizovat, ale řada lidí má prostě problém uvědomit si, že ne všechno, co je k přečtení na internetu, musí být také pravda. To by měl být základ, řekněme, “mediální gramotnosti”, kterou ale bohužel celá řada lidí nedisponuje.
Platí to i o sdílení. Největšími šiřiteli nesmyslů totiž nejsou média, ale uživatelé internetu sami.
Neo: Mě pořád překvapuje, kolik čtenářů je s to udělat si názor na základě titulku. Přečtou si jeden řádek a to jim stačí.
Protože doba je rychlá. Je tak rychlá, že donutit čtenáře, aby si přečetli víc než titulek, je často nadlidský výkon… Právě proto jsou titulky tak emotivní, tak šokující, protože média se snaží strhnout pozornost. A nic nefunguje líp, než vzbouřená emoce.
Neo: Vy se u vás na webu Manipulátoři věnujete mapování manipulací všeho druhu. Když se podíváme na poslední půlrok, jaké největší manipulace se podle vás česká média – a také bych vyloučila Sputnik a spol. – dopustila?
Nejsem si jistý, jestli má smysl nějak je poměřovat, spíš bych zmínil jeden případ z poslední doby, který pěkně ukazuje, jak se původně vcelku neutrální zpráva může změnit v drama. David Cameron v nedávném projevu mluvil o tom, co britské členství v EU znamená pro globální bezpečnost. Česká média si to vyložila po svém, když nejdřív ČTK vydala zprávu o tom, že odchod Británie z Unie by mohl ohrozit mír v Evropě. Novinky.cz následně tuto zprávu zdramatizovaly do vyjádření, že Brexit může vyvolat válku v Evropě. Takhle dramatizace je bohužel obvyklou nemocí českých médií a nejde o nic jiného, než o zvýšení čtenosti. Ale jaký si tedy udělá obrázek o světě na základě takových zpráv běžný čtenář, který nemá čas ověřovat každou zprávu?
Petr Nutil |
 |
| • Šéfredaktor webu Manipulátoři.cz, fotograf a grafik. Dříve působil v Ekonomickém deníku, dnes se kromě publicistiky spojené s manipulacemi všeho druhu věnuje především fotografii. |
| • Webový projekt Manipulátoři.cz se věnuje oblasti politického marketingu, public relations a komunikačních strategií, s přesahem do dalších společenských věd. Měsíčně jej navštěvuje 50-100 tisíc čtenářů, s projektem na dobrovolné bázi spolupracuje kolem dvaceti autorů. |
Neo: Že po 23. červnu vypukne peklo?
Třeba :). Jde o to, že nejen, že jsou pak zprávy deformované a deformují i čtenáře, navíc však vzbouzejí emoce, které prostě nejsou na místě. Pak se lidé na základě takový zpráv nějak rozhodují, nějak jednají, cítí se ohrožováni tím zlým světem…
Neo: Což je v podstatě rétorika, kterou používají prokremelské weby (seznam zde »). Své zprávy staví přesně takto: Západ nefunguje, nechrání občany, podívejte se ale u nás v Rusku! Když to zjednoduším, je tohle důvod, proč se v Česku podobným projektům daří?
Nedokážu říct, nakolik takový překryv funguje. Ale tyto “alternativní weby” prostě staví na hladu lidí po jednoduchých odpovědích na složité otázky světa. Což je v určitém smyslu pochopitelné, nicméně výsledkem naslouchání právě takovým hlasům je spíš zmatek v hlavě. A nemyslím si, že by nám jako národu v něčem prospělo mít zmatené občany a vnitřně rozloženou společnost.
Neo: Když se vrátím ke Cameronovi, měli jsme před časem rozhovor s pražským zpravodajem německého deníku Die Welt (zde ») a ten byl zase nešťastný, jak se v Česku píše o kancléřce Merkelové. Že jakákoli, byť sebenepatrnější zpráva, že se jí něco nepodařilo, se tu zveličuje. Souhlasíte? Přiohýbají se zprávy o Německu?
Sám se tomu dost divím. Jako by tu v určitých kruzích vznikal obraz nepřátelské kancléřky, která chce mermomocí zničit Evropu, obraz téměř až diktátorky, která nás chce ovládat. Ptám se sám sebe, proč tomu tak je. Snad proto, že dobré zprávy noviny neprodávají. A to, že takový obraz přiživují „alternativní“ a proruské weby, je už jen třešinkou na dortu.
Neo: Kromě médií sledujete také to, jak kolují různé hoaxy, městské mýty na internetu. Lze mezi těmito zprávami vysledovat nějaké nové trendy?
Jestli něco můžeme označit jako trend v poplašných zprávách, pak je to kopírování a vytěžování témat, která aktuálně hýbou společností. To je ta největší skupina. Ať už jsou to uprchlíci či muslimové, což jsou témata, která mají svůj vrchol za sebou, Romové, což je takový evergreen. Pořád se velmi dobře daří univerzálním tématům, jako jsou hoaxy zdravotní, různé falešné výhry, prosby o peníze, nesmyslná doporučení jako „v nouzi zadej Pin opačně“ a tak podobně.
Za další trend se dá označit návrat starých dobrých hoaxů třeba po několika letech. I když už byly mnohokrát vyvrácené, stále se neúnavně vracejí takové hity jako recyklované mléko v krabicích, nebo Halal výrobky v Bille. To je právě znakem „dobrého“ hoaxu. Je univerzální a zcela nezávislý na čase a místě.
Neo: Naletěl jste vy sám na nějaký hoax? A který?
Pamatuju si, že ještě v době, kdy se hoaxy posílaly hlavně po emailu, jsem několikrát podlehl výzvám k přeposílání zásadních výzev v marné naději, že mi za to Bill Gates zaplatí. Nezaplatil.