Bývalý šéf špionáže Petr Mlejnek o nejnovějším odhalení nejhledanějšího finančního teroristy s českým původem Jana Maršálka. Usadil se v ruské metropoli a nijak se neskrývá. Narozdíl od jeho otce, kterého redakce Neovlivní.cz vypátrala v Praze.
Ještě před několika lety byl Jan Maršálek znám jako pohádkově bohatý provozní ředitel německého fintechového gigantu Wirecard. Po odhalení dvoumiliardového účetního podvodu se stal jedním z nejhledanějších mužů světa. Dnes je ale jeho jméno spojováno s úplně jiným příběhem – příběhem uprchlíka, který se v Moskvě proměnil v nástroj ruských tajných služeb a podle všeho se osobně účastní speciálních operací na okupovaných územích Ukrajiny.
Nový život v Moskvě
Maršálek se po útěku z Evropy usadil v ruské metropoli. Podle zjištění novinářů z The Insider se v Moskvě nijak výrazně neskrývá: chodí po městě, mění si vzhled jen kosmeticky a objevuje se po boku své přítelkyně Taťány Spiridonovové – ženy s přímým napojením na ruské bezpečnostní struktury. Přestěhoval se do bytu v centru, poblíž ulice Širokaja, a podle všeho má blízko i k budovám Lubjanky, kde sídlí vedení ruské kontrarozvědky.
Jeho minulost v Evropě přitom připomínají četné falešné identity a pasy. Několik let operoval pod jmény katolických kněží či na falešný belgický doklad. Naposledy cestoval jako „Alexander Nelidov“ nebo „Alexander Schmidt“.
Taťána Spiridonovová: kurýrka FSB a partnerka uprchlého miliardáře
Taťána Spiridonovová je klíčovou postavou Maršálkova nového života v Rusku. Vystudovala Institut praktických orientálních studií a poté získala magisterský titul na Institutu asijských a afrických zemí při Lomonosovově univerzitě. Specializovala se na turečtinu a kulturní i politické dějiny Turecka, působila jako lektorka a později se zapojila do rusko-tureckých obchodních projektů. Publikovala akademické články a budovala profesní síť, která jí otevřela cestu k diplomatické kariéře. Získala diplomatický pas a podle všeho měla i oficiální postavení na jedné z ruských ambasád v Asii. Tyto vazby ji přiblížily ke kruhům vojenské rozvědky GRU, zejména ke Stanislavu Petlinskému, který dohlížel na Maršálka po jeho příchodu do Ruska.
Časopis Neovlivní: Našli jsme Maršálkova otce. Žije v Praze
Jejich vztah byl od počátku nejen osobní, ale i operativní. Spiridonovová se zapojila do celé řady akcí, které měly pro ruské tajné služby vysokou hodnotu. V červnu 2022 cestovala do Istanbulu, aby tam převzala tři chytré telefony, které byly předtím získány od bývalých vysokých úředníků rakouského ministerstva vnitra a tajně vyvezeny z Vídně. Zařízení okamžitě odvezla do Moskvy a podle záznamů jejího telefonu skončila přímo v Lubjance. V prosinci téhož roku se znovu vydala na cestu do Istanbulu, tentokrát kvůli notebooku SINA, šifrovanému podle standardů NATO, jenž byl odcizen rakouskému úředníkovi. Paralelně se skupina spojená s Maršálkem vloupala do bytu investigativního novináře Christa Grozeva a odnesla jeho starý, nepoužívaný počítač, který považovala za pracovní. Spiridonovová pak obě zařízení přepravila do Moskvy, kde je doručila přímo do komplexů spjatých s FSB. Z jejího pohybu vyplývá, že ruské tajné služby považovaly získané informace za natolik důležité, že pracovaly na jejich analýze okamžitě a bez ohledu na denní dobu.
Spiridonovová tak fungovala jako krytý kurýr – využívala diplomatické zázemí i osobní vztah s Maršálkem, aby přepravovala zcizená zařízení z Evropy přes Istanbul až do centra ruské kontrarozvědky. Její role v těchto operacích ukazuje, že vztah s uprchlým miliardářem byl od počátku svázán s úkoly, které dalece přesahovaly běžné soužití.
Od GRU k FSB
Zpočátku byl Maršálek pod ochranou vojenské rozvědky GRU, která mu poskytovala nové doklady a krytí. Postupně se ale dostal do vlivu FSB. Maršálek se podle dostupných informací účastnil celé řady špionážních akcí, od sledování novinářů a politiků až po převoz ukradených notebooků s utajovanými informacemi. Právě Spiridonovová byla praktickým spojovacím článkem mezi ním, jeho evropskými kontakty a ruskými čekisty.
Od roku 2021 začal Maršálek FSB navštěvovat pravidelně. Podle zdrojů se v roce 2025 objevoval na Lubjance téměř každý pracovní den, což naznačuje, že jeho spolupráce s ruskou kontrarozvědkou dosáhla institucionální úrovně.
Maršálek na Ukrajině
Největší pozornost budí jeho výjezdy na okupovaná území Ukrajiny. Telefonní záznamy a fotografie ukazují, že se vyskytoval přímo u bojové linie, vyzbrojen a oblečen v uniformě s označením „Z“. Několikrát navštívil Krym, ale také pohraniční oblasti, kde probíhají ostré střety.
Podle zdrojů z ruských tajných služeb se účastnil „bojových misí“ spolu se speciálními jednotkami. Co konkrétně dělal, není jasné – jisté však je, že se rád nechával dokumentovat. Dva jeho výjezdy zachytil fotograf Sergej Bermentěv, známý portrétista celebrit, který doprovodil Maršálka přímo na frontu. Z mého pohledu se jedná spíše o PR, než nějaké ostré nasazení, na to je Maršálek pro FSB a GRU příliš cenný.
Mlčení obviněného
Jeho příběh mluví za něj. Z kdysi mocného manažera se stal symbol propojení finanční kriminality, zpravodajských služeb a války. A zároveň ukázkový příklad, jak Kreml využívá uprchlíky a podvodníky k posílení svých operací doma i v zahraničí.
A stejně tak není sdílný ani jeho otec. Jak popsal letní Speciál časopisu Neovlivní.cz, Maršálkův otec Sascha žije v Praze. Reportéři jej vypátrali v činžáku nedaleko sídla generálního štábu.