Poučení z covidu: Něco jako ruská chřipka

Covid-19 se vrací. Nejde jen o to, že se v některých okresech podílí na epidemii respiračních onemocnění. Ve světových médiích stále častěji probleskují připomínky toho, co lidé před čtyřmi lety po příchodu dosud neznámého viru zažili. Co se nám to tehdy stalo? A proč je chyba, že si tu otázku v Česku neklademe?

Epidemiologové dnes v zásadě potvrzují hypotézu, kterou se někteří jejich kolegové snažili před čtyřmi lety utěšovat veřejnost hned po příchodu prvních případů onemocnění covid-19. Dramatické varování Světové zdravotnické organizace před vražedným respiračním virem a nevídaně přísné karantény ve většině zemí byly vyvolány obavou, že nový koronavirus SARS-CoV-2 (později označovaný jako covid-19) může být pro nakažené jedince stejně nebezpečný jako jeho předchůdci SARS-CoV-1 z roku 2002 nebo MERS, který se objevil o deset let později. V obou případech se koronavirus přenesl na člověka ze zvířat, přitom smrtí končilo každé desáté, resp. třetí ohlášené onemocnění.

Přesto už v březnu 2020 publikoval Mark Lipsitch z Harvardovy univerzity studii, v níž upozornil, že SARS-CoV-2 má vedle SARS-CoV-1 a MERS další dva příbuzné koronaviry OC43 a HKU1, které pravděpodobně rovněž pocházejí ze zvířat a dnes se přenášejí z člověka na člověka. Spolu s chřipkou se vracejí každou zimu a po chřipce mají na svědomí nejvíc respiračních „viróz“.

Populace si na zmíněné koronaviry vybudovala kolektivní imunitu a nelze vyloučit, že stejně si zvykne i na covid-19.

Stejným směrem se vydal výzkum Lone Simonsenové z univerzity v dánském Roskilde, která došla k závěru, že koronavirus OC43 napadl vyspělý svět za podobných okolností jako covid-19. Začal se šířit v roce 1889 jako „ruská chřipka“ a způsobil nejen obdobnou paniku jako jeho následovník v roce 2020. Také si vybral srovnatelnou daň na životech. V prvních letech na nákazu zemřelo milion lidí z tehdy jedenapůlmiliardové světové populace. Na covid-19 zemřelo podle Univerzity Johnse Hopkinse do roku 2023 sedm milionů lidí z osmi miliard obyvatel planety. V obou případech byly nejohroženější nejstarší ročníky.

Přesto Lipsitch prosazoval lockdown, tedy přísnou karanténu, která se měla opakovaně nařídit vždy, když hrozil nedostatek lůžek intenzivní péče. Opakovat se měla v období aspoň dvou let, než společnost dosáhne kolektivní imunity také na covid. Podle takového scénáře skutečně pandemie probíhala, pouze ve druhém roce se hlavní obranou stala namísto lockdownů vakcína.

Dnes se experti shodují, že se aktuální vývoj blíží Lipsitchově hypotéze.

Co jsme tedy udělali v pandemii špatně? A jak jsme se z toho poučili? A zajímá to vůbec někoho? Covid zametený pod koberec přináší aktuální číslo časopisu Neovlivní.cz. PŘEDPLATNÉ.

Zdroj náhledové foto: Shutterstock.com