Rozhovor o tom, co to obnáší, když se stanete tváří pomoci Ukrajině. Nebo trváte na principech. V exkluzivním interview pro časopis Neovlivní Ondřej Vetchý mluví také o sporu s ministryní obrany, pochybách, strachu a odhalení rodinné historie, která nakonec byla jiná, než si dlouhé roky myslel.
Má za sebou stovky filmových a divadelních rolí, platí za jednoho z nejuznávanějších a nejoblíbenějších českých herců. Přesto byste zevrubných rozhovorů, ve kterých by nechal nahlédnout dál než za obrys postavy, kterou právě ztvárňuje, našli jen pomálu.
Ondřej Vetchý se publicitě vyhýbá, nekrmí bulvár, energii a čas se snaží věnovat věcem, které považuje za důležitější. Za které chce bojovat. Jsou pro něj principiální. I proto rozhovor, který poskytl redakci časopisu Neovlivní.cz, nevznikal snadno, ani rychle. Ondřej si chtěl být jistý každým slovem, které bude publikováno, trápil se nad tím, zda věty formuluje způsobem, aby čtenáři jeho myšlenky pochopili tak, jak je myslel. Nejen kvůli sobě, ale třeba i z úcty k rodičům. Pěkný kus života se totiž snažil „napravovat“ možné morální selhání svého otce, aby se až od badatelů dozvěděl, že jeho táta byl hrdina.
V rozhovoru, který přináší časopis Neovlivní.cz Ondřej Vetchý mluví například:
O překvapivé minulosti otce: Jak jsem si fakt skoro celý život myslel, že se pokusím jeho eventuální selhání napravit tím, že to sám odpracuju. Než jsem zjistil, že můj otec je nedostižný….Mě do té části jeho života, kterou jsem neznal, vtáhli až badatelé. Po jeho smrti mi zavolali, že o něm píšou knížku, a chtěli, abych jim o něm něco řekl. Jenže já o jeho životě věděl jen takové fragmenty, střípky. No a naopak jsem se od nich dozvěděl, jaký můj táta byl. A že zabil za války hodně lidí.