© Dead Line Media s.r.o. 2016 – všechna práva vyhrazena | buďte s námi v kontaktu: facebook – twitter – napište nám
© Design: Prokoho.cz | Souhlas se zpracováním osobních údajů (nastavení, odvolání)
Bývalý šéf špionáže Petr Mlejnek o ukrajinské operaci Pavučina, při které malé drony ničily Putinovy strategické bombardéry, a vešla tak do dějin válek. Ukázala, že nerozhoduje počet vojáků, ale schopnost učit se a jednat rychleji než nepřítel.
Údery provedené Ukrajinou v rámci operace „Pavučina“ 1. června 2025 představují nejen dosud nejrozsáhlejší dálkový útok Kyjeva na území Ruské federace, ale zároveň redefinují pojetí strategické síly a obrany v éře dronového válčení.
Napadení minimálně čtyř ruských leteckých základen (včetně Bělaja, Ďagilevo, Oleňa a Ivanovo) a dalších objektů v Irkutské, Murmanské, Rjazaňské a Amurské oblasti znamená bezprecedentní rozšíření ukrajinského dálkového úderného dosahu hluboko za frontovou linii — až za polární kruh a do Dálného východu.
Zpravodajsky a operativně představuje operace „Pavučina“ bez nadsázky jednu z nejsofistikovanějších speciálních akcí provedených v moderní válce — a to nejen ve válce mezi Ukrajinou a Ruskem, ale obecně ve válečných konfliktech 21. století. Jako bývalý zpravodajský důstojník mohu s jistotou říci, že kombinace hlubokého utajení, mnohavrstevné logistiky, dokonalé kamufláže, infiltrace, synchronizace technických a lidských prvků a zejména bezchybný ústup z nepřátelského území řadí tuto operaci po bok legendárních akcí jako byla izraelská operace s pagery proti Hizballáhu na jihu Libanonu, kdy se podařilo pomocí miniaturních sledovacích zařízení navést likvidační zásah na přesně identifikované velitele teroristické organizace.
Z hlediska nákladů byla operace „Pavučina“ mimořádně efektivní: za cenu několika desítek levných FPV dronů a infiltrací, které využily civilní kamufláž (např. přepravní kontejnery), Kyjev způsobil ztráty v hodnotě stovek milionů dolarů — a zároveň poškodil to, co je pro Moskvu nejen nástrojem války, ale i ikonou moci.
3. Psychologické a strategické signály
Cílem operace nebylo jen ničení techniky. Ukrajina tímto úderem vyslala signál ve čtyřech hlavních směrech:
Domácí veřejnosti: Ukazuje schopnost odplaty a akce i za frontovou linií. V situaci, kdy Ukrajina čelí každodenním masivním útokům dronů a raket, je pro morálku obyvatelstva nezbytné ukázat, že protivník není imunní.
Ruské společnosti: Útoky proběhly hluboko v zázemí, daleko od fronty. Tím zpochybňují bezpečnostní zóny, které ruské vedení dlouhodobě prezentuje jako nedotknutelné. Demonstrativní útok v Irkutské oblasti, tisíce kilometrů od Ukrajiny, má potenciál destabilizovat veřejné vnímání války jako „vzdálené“.
Mezinárodní komunitě: Ukazuje, že Ukrajina nejen přežívá, ale že dokáže podniknout strategicky koordinované akce s hlubokým dopadem. V době, kdy se západní partneři potýkají s únavou z války, jde o důležitý důkaz, že investice do ukrajinských schopností má konkrétní výsledky.
Ruskému velení: Přímý zásah do strategického letectva, byť nikoli do jaderných zbraní samotných, nutí velení přehodnotit doktrínu rozmístění a obrany svých kritických aktiv.
Operace „Pavučina“ nabízí řadu lekcí pro budoucí války:
Dronizace válčení je nezvratná. Zatímco západní armády často preferují velké a složité systémy, Ukrajina ukazuje, že levné, masově produkovatelné drony mohou být stejně efektivní pokud jsou použity chytře a koordinovaně.
Zranitelnost týlu bude novým normálem. Války už se nevedou jen na frontě. Každá základna, každé letiště nebo skladiště, byť tisíce kilometrů od fronty, je teoreticky ohrozitelné.
Strategické zastrašování bez jaderného rozměru. Ukrajina záměrně necílila na Tu-160, které jsou nosiči jaderných střel, a tak nevyslala signál, který by mohl eskalovat konflikt do jaderné roviny. Přesto ukázala, že může ohrozit „svaté krávy“ ruského vojenského komplexu, aniž by překročila červené čáry.
Krize ruského učení a adaptace. Ruské letectvo, na rozdíl od armády, selhává v reakci na nové hrozby. Zatímco frontové jednotky se adaptují rychle, strategické základny zůstaly zranitelné bez zesílené obrany, kamufláže nebo přemístění klíčových aktiv.
Pro Česko a podobně veliké země znamená operace „Pavučina“ zásadní ponaučení:
Pro Českou republiku i NATO to znamená jediné: buď se poučíme a přizpůsobíme, nebo zaostaneme – a staneme se zranitelnými. Jednotky jako české speciální síly už ukazují, že to jde, že i menší stát může být hybatelem, pokud sází na inovace a rychlost. V asymetrickém světě rozhoduje ne počet, ale schopnost učit se a jednat rychleji než nepřítel. A právě tím „Pavučina“ redefinovala budoucnost války.
Zdroj náhledové foto: Shutterstock.com