Výhrůžky znásilněním, mučením, vraždou, únosem dětí, posílání zmanipulovaných „nahých“ fotek… Téma nenávisti na sociálních sítích dostává v poslední době další významný rozměr. Jde o novou podobu střetu „cenzury“ a „svobody projevu“, kde se ohroženým druhem stávají i novináři, a především novinářky. Virtuální násilníci se je snaží vytlačit z veřejného prostoru. Čeká nás doba, kdy místo ověřovaných informací už definitivně zaujme neregulovaná nenávist?
„Za téměř 15 let mé novinářské kariéry se nenávist stala každodenní součástí mého života. Postupně jsem se stahovala z některých sociálních sítí, dělala opatření ve svém životě, ale nepodařilo se mi hejtu utéct. Pokud nepřijdou přes sociální sítě, zaplavují mě e-maily a dopisy do redakce. Moje hranice toho, co je normální, se posunula tak, že mi připadá jako běžný pátek, kdy mi lidé přejí znásilnění a chtěli by mě oběsit. Přestala jsem tyto zprávy počítat, přestala se nad nimi pozastavovat a přijala je jako součást života,“ napsala na konci února respektovaná slovenská novinářka Zuzana Kovačič Hanzelová.
Chápete? Ta hrůza je samozřejmě i v tom, že lidé novinářce takové výhrůžky posílají. Ale především je v tom, co Zuzana Kovačič Hanzelová skvěle vystihla: „moje hranice toho, co je normální, se posunula“. To je teror a výsledek teroru. Teror, který ohrožuje nikoli jednu slovenskou novinářku, ale celou společnost.
Zuzana Kovačič Hanzelová svým čtenářům oznámila, že už nemůže, že se už ve veřejném prostoru necítí bezpečně. Na nějakou dobu se stahuje z médií a bude se snažit načerpat nové síly. Je to příběh z nám blízkého prostředí. Ale ani zdaleka není ojedinělý, jak popisuje analýza, kterou jsme zveřejnili v pondělí.
Bez nadsázky: Na sociálních sítích dnes probíhá boj o to, zda ještě ve veřejném prostoru budou slyšet slušní a kvalitní novináři. Nebo jej ovládnou roboti chrlící dezinformace. A robotům blízcí nenávistní lidé.