„Balistická střela Orešnik představuje pro Kreml především politickou zbraň. Jeho hlavním cílem není změnit situaci na bojišti, ale ovlivnit vnímání války doma, na Ukrajině i na Západě,“ „píše bývalý šéf špionáž Petr Mlejnek.
Použití balistické střely středního doletu Orešnik při ruském útoku z 23. na 24. května má na první pohled působit jako demonstrace technologické převahy a strategické síly. Ve skutečnosti však dostupné informace ukazují spíše opačný obraz.
Orešnik je v současné nejaderné konfiguraci především politicko-psychologickým nástrojem, nikoli zbraní, která by zásadně měnila poměr sil na bojišti.
Ruská propaganda se snaží raketu prezentovat jako mimořádně ničivý prostředek, který má Ukrajinu i Západ přesvědčit, že Moskva je schopna eskalovat válku až k hranici jaderného odstrašení. Jenže vojenská účinnost této zbraně je omezená. Orešnik podle dostupných údajů nenese klasickou výbušnou hlavici, ale zasahuje cíl kinetickou energií. Jinými slovy: jeho bojové části dopadají na zem vysokou rychlostí jako těžké kovové projektily. To sice může působit efektně na záběrech, ale samo o sobě to neznamená spolehlivé zničení cenného vojenského cíle.
Problémem je také cena a přesnost. Pokud jedna střela stojí desítky milionů dolarů, zatímco její efekt odpovídá spíše zásahu několika levnějších balistických raket typu Iskander, nejde o racionálně efektivní zbraň pro konvenční válku. Její použití dává smysl hlavně jako signál: Rusko tím Západu připomíná, že stejný nosič by teoreticky mohl nést i jadernou hlavici.