© Dead Line Media s.r.o. 2016 – všechna práva vyhrazena | buďte s námi v kontaktu: facebook – twitter – napište nám
© Design: Prokoho.cz | Souhlas se zpracováním osobních údajů (nastavení, odvolání)
Trvalo patnáct let, než se šéfredaktorka Neovlivní.cz Sabina Slonková rozhodla vypátrat, co se odehrávalo v pozadí kauzy Karla Srby. Muže, kterého soudy odsoudily za to, že ji chtěl dát zabít. I přes jasný rozsudek zůstala řada věcí nedořečených a bylo zřejmé, že paralelně běžel ještě jiný příběh než jen ten s nájemnou vraždou. Ten, na který tehdy tandem Slonková-Kubík neměl přijít. Některé věci potřebují svůj čas, novináři tak mohli až po letech odhalit nečekané tajemství státního aparátu z doby, kdy nám ze Strakovy akademie vládl Miloš Zeman. Který právě včera zahájil kampaň za své znovuzvolení prezidentem. Odemykáme při té příležitosti článek z tištěného magazínu Neovlivní.cz.
Na stole policejního důstojníka zazvonil telefon. Na druhém konci zazněl hlas rozrušeného úředníka ministerstva zahraničí: „Přijeďte, máme pro vás něco, co by vás mohlo zajímat.“
Archivní snímek někdejšího šéfa české diplomacie Jana Kavana. Repro: Neo
Byl podzim 2002 a policie už několik měsíců stíhala Karla Srbu za přípravu mé vraždy. Souběžně ale kriminalisté vyšetřovali cinklé zakázky na ministerstvu zahraničí z éry Jana Kavana, Srbova úřednického šéfa. Když policejní důstojník dorazil do Černínského paláce, čekalo ho překvapení.
„V Amsterodamu úřady otevřely kontejner, nezdály se jim průvodní dokumenty. Ten kontejner byl nacpaný zbraněmi. Bohužel – byl náš,“ sdělil policistovi jeho kolega z diplomacie, který s ním řešil zakázky.
Kontejner skutečně podle deklarací odbavilo ministerstvo zahraničních věcí, podle přiložených dokumentů měl obsahovat věci na rekonstrukci jedné z českých ambasád v Africe. Jenže někdo obsah kontejneru zjevně vyměnil.
O nálezu zbraní se ještě donedávna nevědělo, úřadům se to podařilo utajit. V investigativní sérii Zvláštní vyšetřování, v níž s mým dávným kolegou Jiřím Kubíkem pro portál Seznam.cz pátráme po zákulisí nejrůznějších kauz a příběhů, nám jej odkryl až jeden z tehdejších vyšetřovatelů.
„Myslím, že to byla čirá náhoda, že došlo k objevení tohoto kontejneru. Měl evidentní krytí, ty zbraně šly pod rouškou materiálu na stavební zakázku. Ale musela to být operace bezpečnostních složek,“ prohlásil muž, který z obavy o svoji bezpečnost i po letech trval na anonymitě. „Mělo se jednat o lehčí ozbrojený arzenál, samopaly, nějaké lehčí kulomety. Velikost kontejneru zase není na to, aby tam byl tank.“
Jeho svědectví znělo neuvěřitelně: Česká diplomacie zapletená do nelegálních obchodů se zbraněmi.
Jenže stačil jediný telefonát a ukázalo se, že si nevymýšlí. „Ano, informaci, že byl zachycen kontejner se zbraněmi, který byl deklarovaný jako náš stavební materiál, jsme tehdy měli,“ potvrdil mi tehdejší ministr zahraničních věcí Cyril Svoboda, který v Černínském paláci vystřídal Srbova ochránce Jana Kavana.
Bohužel, dál už mě neposunul. „Nic dalšího k tomu už nevím, vážně. Pamatuji si jen, že jsme splnili svoji zákonnou povinnost, informaci jsme předali příslušným orgánům a pak už to šlo mimo nás,“ dodal.
Žádný průšvih nebyl dost velký
Jako klíčová se následně ukázala věta již citovaného anonymního vyšetřovatele, že šlo o akci bezpečnostních složek.
Utajený svědek v kauze pašování zbraní. Foto: Neo
Už tehdy před lety jsme totiž s Jirkou Kubíkem vypátrali, že Jan Kavan si nechal do ministerského úřadu nasadit nezvykle vysoký počet agentů či příslušníků vojenské špionáže. Jedním z nich byl i Karel Srba, který měl mimo jiné za úkol dostávat další špiony pod diplomatickým krytím na zahraniční ambasády.
Kromě toho však Srba a jeho vojenští kamarádi začali postupně ovládat systém veřejných zakázek na ministerstvu, opanovali řadu velvyslanectví v zahraničí a chovali se tak, jako by jim Černínský palác patřil. Když se jim třeba znelíbil šéf státního zámku Štiřín Václav Hrubý, poslal na něj Srba najatou kontrolorku a na základě její zmanipulované zprávy jej odvolal. Že byla kontrola účelová, později potvrdil Nejvyšší kontrolní úřad, který ji označil za nezákonnou.
O způsobech Srby a spol. cosi vypovídá i fakt, že jejich angažmá u špionáže prasklo díky vlastní indiskreci během skandálu ohledně nevýhodného pronájmu Českého domu v Moskvě, kde měli špioni zázemí. Vojákům se tehdy začal vymykat z rukou jeden z jejich lidí v Moskvě a Srbu pověřili, aby zajistil jeho stažení. Ten šel místo toho rovnou za velvyslancem Lubošem Dobrovským, všechno mu vyklopil a chtěl po něm, aby to vyřešil on. „Karel Srba mi sdělil informace, které neměl vědět, a už vůbec je neměl sdělovat dál. Byly to informace, které spadaly pod velmi přísný stupeň utajení,“ řekl nám tehdy Dobrovský, který si na Srbu následně stěžoval v Praze.
Jenže Srba byl typický produkt personální politiky, jaká se za Miloše Zemana ve státní správě praktikovala: žádný průšvih nebyl dost velký, když vám kryli záda vlivní kamarádi.
A Srba je měl na nejvyšších místech. Ke Kavanovi ho přivedl tehdejší nejbližší Zemanův spolupracovník a bývalý komunistický aparátčík Miroslav Šlouf.
Další krytí Srbovi poskytovali právě lidé z vojenské rozvědky, pro kterou začal pracovat ještě za minulého režimu. Potkal se s nimi i již zmiňovaný Václav Hrubý, kterého navštívili poté, co se nechtěl vzdát Štiřína. „Oslovily mě postupně čtyři osoby, abych se už tím případem nezabýval, že pan Srba pro mě může být velice nebezpečný. Pokaždé zdůraznily, že je agentem vojenské rozvědky.“
A byli to také právě vojáci, u nichž vyšetřování akce kontejner na podzim 2002 skončilo.
„Policie tady tehdy byla, požadovali po Vojenském zpravodajství informace, které se týkaly Srby, jeho šéfů a kontejneru. Nedostali nic, vysmáli se jim,“ řekl mi můj letitý zdroj z ministerstva obrany.
Ruce pryč od vojáků
Ve stejné době, kdy se policie marně dobývala do dveří vojenské rozvědky se žádostí o pomoc při vyšetřování, se také odehrál zarážející incident. Policejního vyšetřovatele kauzy Srba přepadli za bílého dne v centru Prahy dva útočníci. Naložili mu pár ran a přidali radu: „Neser se do Srby, dej od vojáků ruce pryč.“
Karel Srba u soudu na archivním záběru. Repro: Neo
O přepadení onoho policisty mluvil pro pořad Zvláštní vyšetřování i zmiňovaný utajený svědek. „Byl to takový atak a upozornění. Nevíme, kdo to byl, nepodařilo se zjistit identitu těch osob, protože ten útok byl velmi rychlý, sofistikovaný a krátký. Vzhledem k těm informacím a té výhrůžce, která tam padla, jsme to vyhodnotili tak, že se jednalo právě o záležitost s kontejnerem,“ prohlásil tento svědek.
A do třetice někdo vykradl kancelář psychologa Slavomila Hubálka, který na žádost policie vypracovával profil Karla Srby a měl k dispozici vyšetřovací spis. „Jsem přesvědčený, že to byli vojáci. Chtěli se dostat k informacím. Podle toho, co sebrali, chtěli zjistit, co policie ví,“ řekl mi před lety dnes již zesnulý psycholog.
Všechno tedy logicky směřuje k závěru, že zbraně místo stavebního materiálu musel do kontejneru naložit někdo, kdo měl blízké vazby na vojenskou rozvědku. Jenže kdo to byl? Srba už byl v té době ve vazbě kvůli přípravě mé vraždy. Na ministerstvu ovšem stále zůstávali lidé, které tam dosadil.
A dál: byla to sólo akce na vlastní pěst, kterou pak kamarádi-vojáci jen přikryli? Nebo šlo o operaci špionáže, která sloužila kupříkladu k černému financování služby?
O tom se sice moc nemluví, ale dělají to všechny tajné služby. Některé akce prostě nemohou procházet účetnictvím, protože jsou na hranici legálnosti a často i za ní, a tak se jejich financování odehrává mimo službu. Třeba právě přes obchod se zbraněmi.
Oficiálně se odpovědi, jak tomu bylo v případě kontejneru, dobrat nelze. Nechce se o tom mluvit vůbec nikomu, i když je to už patnáct let. Rozhovor mi postupně odmítlo hned několik šéfů vojenských tajných služeb z té doby. Stejně se rozhodl i tehdejší ministr obrany Jaroslav Tvrdík, pod kterého vojenští špioni spadali. „Omlouvám se, ale nemám žádný důvod se vracet k tehdejším časům,“ napsal mi.
Případu se nicméně chytila poslankyně Jana Černochová, která má v ODS na starost bezpečnost a armádu. „Ty informace se jeví jako vysoce závažné. I když jde o starou záležitost, nelze ji přejít. Budu interpelovat premiéra a otevřu případ na komisi pro kontrolu Vojenského zpravodajství,“ řekla po odvysílání naší reportáže Zvláštní vyšetřování.
Komise se zatím nesešla, ale premiér Bohuslav Sobotka už se stačil přidat k těm, kteří chtějí případ nechat spát. „Obrátil jsem se na příslušné resorty a instituce s žádostí o jejich stanoviska. Na jejich základě Vám sděluji, že není v tuto chvíli možné podat k vyšetřování případu žádné další informace,“ napsal Sobotka poslankyni Černochové.
Taková odpověď ji neuspokojila, poslala premiérovi další interpelaci a nyní čeká na odpověď. Stejně jako na svolání kontrolní komise pro Vojenské zpravodajství.
Jestli se něčeho dočká, není jasné. Spíš bych si tipla, že nikoli. Podle informací, které nelze zatím nijak oficiálně doložit a které jsem uplynulé měsíce v bezpečnostní komunitě nasbírala, všechno nasvědčuje tomu, že akce kontejner byla dlouhodobá. A pod pláštíkem diplomatického krytí lidé z rozvědky v kontejnerech pašovali nejrůznější zboží.
„Nešlo jen o zbraně, i když to byly finančně nejzajímavější obchody. V těch kontejnerech se pašovaly i obrazy a starožitnosti, ale třeba také kožichy. Byl to propracovaný systém, který Karel Srba na ministerstvu zahraničí pomáhal vybudovat,“ řekl mi jeden z mála tehdejších pamětníků, který byl o kontejnerech ochoten se mnou, byť anonymně, mluvit.
On, ani nikdo další mi ale nerozkryl, jestli to byly nelegální obchody jednotlivců, nebo kšefty vojenské rozvědky. A jak podotkl: „Důkazy k tomu nikde nenajdete. Nechte to prostě být.“
| Článek je součástí projektu, v němž redakce Neovlivní.cz mapuje blížící se prezidentské volby v Česku. Partnerem projektu je Nadační fond nezávislé žurnalistiky. O spolupráci si více můžete přečíst zde ». |  |