Past na Hradě: Poslední rok Jindřicha F.

“Po tom, co se mu stalo, se nechci zapojovat do debat, které by mu mohly ubližovat. Nechci mu škodit.” Slova bývalého hradního kancléře Jiřího Weigla, kterými odmítl žádost o rozhovor na téma Jindřich Forejt a Hrad, přesně vystihují, proč je následující text složený jen z anonymních svědectví. Jen pod slibem anonymity se lidé rozpovídali, a díky tomu se podařilo zrekonstruovat, co se uplynulý rok odehrávalo za zdmi Pražského hradu v týmu Miloše Zemana. A co předcházelo životní ostudě ředitele prezidentského protokolu Jindřicha Forejta.

Když před čtyřmi lety spolu s Milošem Zemanem nakráčel na Hrad i Martin Nejedlý a Vratislav Mynář, zhroutil se Jindřichovi Forejtovi svět. Jak si tehdy postěžoval, noblesního a vzdělaného kancléře Jiřího Weigla, s nímž se po počátečních třenicích naučil jakžtakž vycházet, vystřídal vlekař a volejbalista.

Atmosféra v prezidentské kanceláři se zkrátka proměnila.

Jestli ale Jindřich Forejt něčím vynikal, pak schopností adaptovat se v jakémkoli prostředí. Už z éry Václava Klause věděl, že klíčové je vycházet s první dámou. Ostatně Livia Klausová o Forejtovi dodnes mluví jako o svém třetím synovi a výrazně přispěla k tomu, že Forejta jako jediného ze dvou Klausových úředníků převzal nový prezident. Jenže Ivana Zemanová byla jiná. Forejtovi dveře k prezidentovi zkrátka neotevřela.

Na Miloše Zemana spíš než jeho choť platilo cosi jiného: čas. Jindřich Forejt ho měl pro hlavu státu neomezeně. Zatímco jiní zaměstnanci prezidentské kanceláře měli své životy i mimo zdi Pražského hradu, šéf protokolu nic jiného než práci neznal. Když tedy v listopadu 2013 Zeman „zakopl o koberec“ a zraněnou nohu léčil na zámku v Lánech, Jindřich Forejt mu byl po boku. Povídali si o historii, sledovali spolu televizní zprávy, šéf protokolu dokonce prezidentovi pekl buchty. Tehdy se zrodilo pevné pouto, které zpřetrhaly až bizarní události z konce loňského roku.

Oč lépe vycházel s prezidentem, o to větší potíže prezidentské kanceláři způsobovala Forejtova komunikace s podřízenými a také s kancléřem Mynářem. Nesnášeli se. Forejt jím okatě pohrdal a Mynář si to nenechával líbit. Navíc byl Forejt zvyklý, že do své práce nikoho nepouští, rozhoduje sám a nikomu o tom neříká.

„Václav Klaus mu do toho nemluvil, měl jeho absolutní důvěru. Například když Forejt chystal pohřeb Václava Havla, s nikým neřešil, koho pozve. A v podobném systému práce pokračoval. Jenže u Mynáře narazil,“ popsal jeden z mála lidí, kterým se Forejt občas svěřoval.

Forejt kancléře podezříval, že proti němu rozjíždí kampaně v novinách, protože žárlí na jeho blízký vztah s prezidentem. Svým známým vyprávěl, že si Mynář s Martinem Nejedlým, Zemanovým poradcem a nepsaným šéfem kanceláře, prezidenta zprivatizovali a on jim překáží.

Stejné podezření o vynášení informací novinářům měl ovšem i Mynář vůči Forejtovi. Dokonce se tehdy na Hradě spekulovalo, že Forejt využívá své kontakty s legendární Janou Mrencovou. Ta to ovšem striktně popřela. „Podívejte, pana Forejta znám. Ale čistě z profesního hlediska, protože si přes nás dohadoval fotografy na oficiální akce. To byl veškerý náš kontakt,“ říká Mrencová.

Recept na Jindřicha Forejta nakonec podle svědectví z Hradu našel právě Martin Nejedlý, který o sobě veřejně mluví jako o protokolářově příteli. Když Forejt přišel s asi třetí výpovědí v řadě, Nejedlý mu podle svědectví řekl: „Jindřišku, víš co? Běž. Na tvoje místo půjde Sklenář a ty můžeš na svůj vysněný Vatikán zapomenout.“

Pohovor mezi Nejedlým a Forejtem rázem vše vyřešil.

Jindřich Forejt dostal podle zjištění Neovlivní.cz bianko šek, bez data podepsané pověřovací listiny na velvyslanecký post ve Vatikánu, a rázem byl klid. Přestal vyjíždět proti Mynářovi a prezidentský protokol další rok šlapal jako dobře promazaný stroj. To je ostatně jediný z kladných bodů, které mu jsou ochotni připsat i jeho nepřátelé: organizačně byl Jindřich Forejt skvělý. Jak o něm kdysi řekl Václav Klaus: „Myslím, že to je nejlepší protokolista, jakého za sto let tato země měla.“

K tématu:

»Další kompro? Lidé z kauzy Forejt mluví o členovi vlády

» Rekonstrukce: Forejtovo soukromí nabízeli za miliony, pak slevili

» Eskort na Hradě a výbuch v podhradí. Případ Forejt spustil tajné vyšetřování

Jenže ten dobře promazaný stroj se zkraje minulého roku z nějakého důvodu zadrhnul. „Forejt se změnil, začal se chovat jako dřív. Ale bylo to mnohem horší. Dřív byl jen arogantní, ale teď se stal popudlivým a vznětlivým. Stahoval si většinu věcí pod sebe, všechno dělal sám, nikomu nevěřil,“ popisuje jeden z jeho spolupracovníků.

Co přesně se tehdy stalo, ví jen Jindřich Forejt sám. A ten – vyjma své rodiny, pár známých a manželů Klausových – s nikým nekomunikuje. Nereagoval na zanechané vzkazy od redakce, doma na zazvonění také neotvíral.

„Nevím, co přesně se v něm odehrávalo, ale silný vliv na něj měl jeho čím dál intenzivnější pocit, že na Hradě není vítaný. Lidé ze Zemanova týmu ho prostě nikdy nepřijali, nepřekousli jeho blízký vztah s prezidentem. Alespoň on to tak cítil,“ popsal střípky z několika loňských setkání s Forejtem jeho známý.

Naopak Mynář, Nejedlý a spol. v neformálních hovorech tvrdili, že je Forejt nijak neohrožoval. Chápali, že pro prezidenta nemohou být v jistých směrech partneři pro diskusi, a říkali, že místo filozofujícího přítele rádi přenechali Forejtovi. Jeho proměnu pak dávají do souvislosti s neuspořádaným soukromým životem, o němž se tou dobou začaly vyprávět po Praze legendy.

Jisté je, že časově se Forejtův návrat do starých kolejí prolíná s dobou, kdy se začal stýkat s Bohuslavem Horáčkem. Mužem, který Forejta navštěvoval u něj doma a z jednoho setkání vznikla pověstná kompro nahrávka. Je na ní obnažený muž s Forejtovou vizáží v intimních situacích. Také jak šňupe bílý prášek.

Forejtovy proměny si začali všímat i lidé mimo zdi Pražského hradu. Hlavně v nedalekém Černínském paláci, kde se domlouvaly zahraniční cesty prezidenta a návštěvy cizích státníků v Praze.

„Ty přípravy se staly utrpením. On nebyl schopen se s nikým domluvit, stížnosti začaly přicházet i od cizích velvyslanců z pražských ambasád. Rozhodoval sám a nebral ohledy na potřeby druhé strany,“ popisuje pod podmínkou anonymity úředník ministerstva zahraničí, který s Forejtem přicházel do styku.

A přišly chyby

Jindřich Forejt ale začal ohrožovat sám sebe, potažmo reputaci celé prezidentské kanceláře. Do té doby absolutní perfekcionista totiž začal dělat hrubé chyby.

Kromě těch známých, jakými byly pozdní příjezd na pohřeb exprezidenta Michala Kováče, vyznamenání nevyznamenání Jiřího Bradyho či nepravdivé osočení velvyslance Andrewa Schapira z neúčasti na oslavách 28. října, bylo i několik těch, které se podařilo ututlat.

Sem spadá příběh, jak na Hradě na poslední chvíli zažehnali obří mezinárodní trapas. Jindřich Forejt totiž podle zdrojů z prezidentské kanceláře prosazoval, aby byl v rámci oslav oceněn bývalý sovětský prezident Michail Gorbačov. Forejt pro něj navrhoval Řád bílého lva. Jenže ten Gorbačov coby otec reforem, které přispěly ke zhroucení komunistických režimů v Evropě, dostal už od prezidenta Václava Havla v roce 1999.

Krom toho to některé dny vypadalo, že ředitel protokolu začal ztrácet pojem o čase. „Je to nepochopitelné. Nikdo si to neuměl vysvětlit, proč se to začalo dít s takovou frekvencí. On přitom před tím chyby nedělal,“ uvedl zdroj z Hradu.

Když se pak objevila kompro nahrávka s bílým práškem, někteří kolegové si to spojili. Je to ale jediná věc, na kterou Jindřich Forejt veřejně reagoval. Loni poslal dopis manželům Klausovým a v něm jakékoli užívání drog striktně popřel.

Varianta, že by někdo na Forejta nastražil pasti a šéf protokolu do nich jen spadl, je přitom podle zjištění Neovlivní.cz v podstatě vyloučená. A to právě proto, že se všechno snažil dělat sám, a pokud ne, tak to šel sám překontrolovat.

„Dělal to už dřív, ale v posledním roce to nabralo absurdních rozměrů. Jak nikomu nevěřil, dohlížel na poslední ubrousek,“ dodal již citovaný zdroj.

Poslední měsíc na Hradě

Na podzim 2016 Nejedlému s Mynářem znovu došla trpělivost a začali plánovat Forejtův exit. Měl být přátelský, Jindřich Forejt měl odjet do Vatikánu a nikdo nečekal obtíže.

Jenže plány na poklidný rozchod vzaly za své týden před loňskými oslavami 28. října. Šéf hradního protokolu tehdy přišel za Martinem Nejedlým a řekl mu, že ho někdo vydírá. Tvrdil, že jde o nějaké video, na kterém je „opilý“. Podle jeho verze ho z neznámého čísla kontaktoval kdosi, kdo se s ním chtěl vidět na Hradčanském náměstí.

„Byl jsem zavalený přípravou oslav 28. října. Myslel jsem, že to souvisí s přípravami, a tak jsem na tu schůzku vyrazil. Až tam jsem zjistil, že jde o něco jiného,“ zněla Forejtova verze, kterou redakci tlumočili shodně jak lidé z Hradu, tak výše citovaný Forejtův známý.

Tato verze má ovšem slabinu, o které ví každý, kdo se kdy pokoušel s Forejtem komunikovat přes telefon. Šéf hradního protokolu totiž zvedá telefon jen málokomu. A neznámá čísla rovnou ignoruje.

Každopádně Forejt svým kolegům tvrdil, že vůbec neví, o koho šlo. Že se jej snažil dostat pod kamery rozmístěné na budovách Hradu, aby zachytily jeho obličej, ale onen neznámý si prý dával pozor. Dokonce i auto zaparkoval mimo dosah kamer. Jindřich Forejt také přiznal kolegům, že neznámý chtěl peníze.

Martin Nejedlý o případu informoval Mynáře a ministra vnitra Milana Chovance, s nímž jej pojí přátelské vazby. Oba to následně na přímý dotaz redakce oficiálně potvrdili. Všichni tři také Forejtovi shodně doporučili, aby se neprodleně spojil s policií, protože šlo na první pohled o vydírání. Šéf hradního protokolu tedy obratem kontaktoval policejního prezidenta Tomáše Tuhého.

„Ano, přijali jsme oznámení pana Forejta. Ovšem doporučili jsme mu, aby se obrátil na pražskou policejní správu,“ uvedl Tuhého mluvčí Jozef Bocán.

Telefonátem Tuhému to ale pro Forejta skončilo. Trestní oznámení nepodal.

Souběžně s telefonátem policejnímu prezidentovi řekl Jindřich Forejt 20. října o případu také prezidentovi Miloši Zemanovi. I v rozhovoru s ním věc bagatelizoval a trval na tom, že jde o nějaké „opilecké video“, což je nesmysl, protože on přece nepije. Prezident jej tehdy ještě podpořil.

Pátrání v podhradí

V té době už ale Forejtovi kolegové začali pátrat, zda skutečně nehrozí nějaký skandál, který by mohl ohrožovat prezidentskou kancelář, nebo přímo hlavu státu. A dostali se k informacím, že mají před sebou aféru netušených rozměrů.

Cesta Jindřicha F. na Hrad

Jindřich Forejt se na Hradě zjevil v roce 2002, kdy běžel poslední rok mandátu prezidenta Václava Havla. Tehdy jej do svého týmu coby stážistu přijal ředitel protokolu Miroslav Sklenář. Jemu Jindřich Forejt vděčí za svou kariéru, to on jej vychoval a zasvětil do tajů protokolu.

Na Hrad přišel Forejt rovnou ze studií práv v Praze a Mnichově. Studium ale ukončil dřív, než mohl získat titul JUDr.

Byl nesmírně pracovitý, pro hradní agendu žil, pečlivý, až puntičkářský. Svému učiteli po čase přerostl přes hlavu; po dvanácti letech jej z Hradu prakticky vyštípal. „Ke konci spolu už vůbec nedokázali mluvit. Vzpomínám si na poradu na ministerstvu zahraničí, kdy se chystala pražská konference k výročí konce holokaustu a byli na ní oba, Forejt i Sklenář. A Forejt ho na té poradě veřejně shazoval. Když například padaly otázky směřující k hradnímu protokolu, Forejt úsečně konstatoval: ‚No, tak tohle by měl přece vědět kolega Sklenář. Tak se k tomu snad vyjádříte.‘ Sklenář to tehdy vzal dost submisivně, ale netrvalo dlouho a z Hradu odešel. Je možné, že tohle veřejné zesměšňování bylo poslední kapkou,“ popsal téměř tři roky starou historku z porady v Černínském paláci jeden z účastníků.

Pro pochopení příběhu je ale třeba dodat, že v té době byl už Sklenář Forejtovým podřízeným. A podle toho se také žák ke svému dávnému učiteli choval. Arogantní. To je to nejjemnější vyjádření, které v souvislosti s chováním Forejta jeho okolí používá. Jiní – i třeba z blízkosti Miloše Zemana – to shrnují lapidárně: „Choval se k lidem jako prase.“

„On lidi přehlížel. Byl ředitelem protokolu, tedy na střední úrovni řízení, ale choval se tak, jako by byl o level výš. Bavil se jen s ministry, maximálně náměstky,“ vzpomíná na Forejtovo chování státní úředník, který s ním přicházel pracovně do styku.

Svého vlivu uměl využít. Podle pamětníků to byl právě Forejt, kdo se z hradního osazenstva největší měrou zasloužil o to, že Václav Klaus i přes svůj vnitřní nesouhlas v roce 2012 nakonec podepsal zákon o církevních restitucích.

„Zjistili jsme, že na videu nejde o opilost, ale sexuální záležitosti. A také o drogy. Původ informací nebudu specifikovat. Řekněme, že jsme se poptali mezi lidmi, kteří Forejta znali i z jiné než pracovní stránky,“ popisuje zdroj z Hradu.

S Forejtem si proto znovu sedl Martin Nejedlý, byl to pátek 21. října. Rozhovor byl na hony vzdálený tomu předchozímu. Ředitel protokolu hlavy státu se údajně přiznal, že si občas vyrazí za sexuálním dobrodružstvím a někdy u toho byly i drogy. Ty ovšem Forejt zasadil do dávné minulosti, aktuálně jakékoli užívání návykových látek znovu popřel.

Prezidentovi spolupracovníci se shodli, že musí dostat videonahrávku do ruky, aby na vlastní oči viděli, jak moc výbušné celé kompro je. Sami ovšem video nekoupili. Využili k tomu přátelství a rodinnou přízeň Martina Nejedlého s Jaromírem Soukupem, který vlastní vydavatelství, do něhož spadá například časopis Týden či televize Barrandov.

V novinářské komunitě už se tehdy vědělo, že po trhu chodí Horáčkův známý Miloslav Remeň a nahrávku nabízí. Jeden ze Soukupových novinářů se tedy s Remeněm spojil a nahrávku koupil.

„Pak nad ní seděli Nejedlý, Soukup a přizvali ještě někdejšího zakladatele Blesku Michala Voráčka coby dalšího mediálního experta. Dospěli k závěru, že žádný velký mediální dům s nahrávkou ven nepůjde. A to kvůli obavám z právních kroků Forejta, mimo jiné proto, že nahrávka byla pořízena u Forejta doma. A nezávislých webů se s odkazem na jejich malý dosah nebáli,“ popsal zdroj z Hradu.

Kalkul zmiňované trojice vyšel, velké mediální domy nahrávku odmítly s odkazem na právníky. Nebo ji – jako Babišova Mafra – koupily, ale nezveřejnily. „Jen na okraj: poté, co nahrávku koupili Babišovi podřízení, prezident se s ministrem financí setkal na Ostravsku. Myslíte, že mu o Forejtovi řekl? Nepadlo o tom ani slovo, a prostor pro to přitom byl,“ dodal zdroj z Hradu.

Mediální problém byl tedy v očích prezidentské kanceláře zažehnaný, bylo třeba ale vyřešit Forejtův odchod. Koncem listopadu přesvědčil Martin Nejedlý prezidenta, že Jindřich Forejt začíná ohrožovat nejen kancelář, ale i samotného Miloše Zemana. Prezident se sice odmítl s nahrávkou seznámit, nakonec s odchodem svého oblíbeného „Jindříška“ souhlasil.

Oficiální rozhodnutí padlo první prosincový pátek. Jindřich Forejt skončil na dohodu a ze zdravotních důvodů. Že definitivní rozchod nebyl po osobní stránce nijak dramatický, dokládá fakt, že ještě během následné „nemocenské“ nechával hradní aparát posílat Forejtovi domů obědy z prezidentské kantýny.

Forejt zkrátka věděl, že prohrál. Pro bigotního katolíka, na jehož postavení byla celá jeho rodina pyšná, to byla životní prohra. Situace je pro něj o to těžší, že se nikdy nepohyboval v reálném světě, nikdy v něm ani nepracoval. Od svých studií žil v bublině staletého Pražského hradu obklopený majestátem a přesvědčený, že i on se stal součástí historie.

Finta s prověrkou

Odchodem z Hradu pro něj navíc případ neskončil, i když se o to sám snažil. Aby se pojistil, že se mu už nikdo nebude přehrabovat v soukromí, po svém odchodu z Hradu vrátil Národnímu bezpečnostnímu úřadu prověrku. I přesto, že si tak prakticky zavřel dveře do Vatikánu.

Forejta sice na post velvyslance schválila už Nečasova vláda a, jak je výše popsáno, má v ruce vyplněné pověřovací listiny od Zemana, jenže bez prověrky to podle ministerstva zahraničí zřejmě nepůjde.

A navíc, otevřela se otázka, jak vůbec mohl Jindřich Forejt před lety prověrku dostat.  Bezpečnostní prověrky uděluje NBÚ lidem, kteří přicházejí do styku s utajovanými informacemi. Prověrku nemá dostat nikdo, kdo má ve svém životě Pandořinu skříňku, skrze niž by jej bylo možné vydírat a dostat se k citlivým údajům.

Dnes je jisté, že Jindřich Forejt svou Pandořinu skříňku měl. A přesto mu NBÚ, který ji kvůli zatajené třicet let staré nehodě odmítl dát například kancléři Vratislavu Mynářovi, prověrku udělil.

Ze zjištění Neovlivní.cz vyplývá, že Forejt získal prověrku jen díky tomu, že se v jeho případě neprovádělo takzvané zpravodajské šetření. To v praxi znamená, že tajná služba BIS dotyčného proklepne, poptá se mezi jeho známými, přehrabe mu minulost a výsledek pak předá NBÚ.

V případě Forejta se ovšem zpravodajské šetření nekonalo. „Nikdo se jeho soukromím v rámci prověrky nezabýval,“ potvrdil bezpečnostní zdroj obeznámený s Forejtovou prověrkou.

Jak se to mohlo stát, teď mimo jiné zjišťují policisté, kteří vedou superutajované vyšetřování nastartované kauzou Forejt.

Národní bezpečnostní úřad ani BIS případ prověrky Jindřicha Forejta nekomentují. „Nevyjadřujeme se nikdy k žádné prověrce,“ prohlásil mluvčí NBÚ Radek Holý.