Patrick Zandl: Kyberzločin v době pandemie

Svět bojuje s nákazou, kterou umíme detekovat lékařskými testy. A v jejím stínu se šíří jiná nákaza. Kyberútoky. Jsou neviditelné, o většině z nich se sotva dozvíme, že proběhly. A pokud, tak netušíme, kdo je vedl, k čemu sloužily. A stejně jako s koronavirem, který jen tak nezmizí, i s kybernákazou se budeme muset naučit žít. Svět internetu, který nám během domácí izolace tolik usnadnil život, je totiž stejně rizikový jako svět venku. Uznávaný IT expert Patrick Zandl (@tangero) se podíval na zatím nepopsanou rovinu koronavirové pandemie.

Bylo to vlastně vtipné video a odesilatele Vladimír znal. No, zase tak vtipné nebylo, a až po jeho zhlédnutí si Vladimír všiml, že se jménem odesilatele není všechno v pořádku. Kamarád Jirka, co si pamatoval, neposílal e-maily tak, aby poštovní klient zobrazoval jen zkratku křestního jména. Ale nebylo to důležité. Ostatně, kdyby něco, varoval by jej antivir, nebo by problém vyřešil firewall. Je tak osvobozující používat moderní technologie, na které je takové spolehnutí a které vyřeší tolik problémů za vás.

Kyberzločiny popisujeme v květnovém časopise Neovlivní.cz. Objednávejte zde

 

k

V tu chvíli se trojský kůň sítí nemocnice začínal nepozorovatelně šířit. Antivirový program jej neznal, a tak nevyhlásil poplach. Firewall si jej nevšiml, protože se trojský kůň nepokoušel komunikovat navenek, a později, až se trojan v síti zabydlí, si už otevře zadní vrátka, na které bude firewall krátký.

O dva dny později už byla síť dostatečně promořená a zkolabovala. Trojan umožnil rozsáhlý a nekontrolovaný přístup k datům a zároveň vyřadil nemocnici z činnosti. Nešlo ukládat rentgenové snímky, nešlo se podívat na rozpisy operací, ani do záznamů pacientů. Co nebylo na papíře, nebylo přístupné, použitelné. Potrvá mnoho dní, než se specializované firmě podaří provoz sítě obnovit. A rozsah úniku dat – ten se nikdy nepodaří zjistit, takže se prohlásí za neprůkazný. Nikdy se nepodaří zjistit motiv útoku, ani to, jestli za to mohl Vladimír.

Ten neudělal vlastně nic špatně, jen se spolehl na technologie, které nejsou dokonalé, a nechal se obelstít. Mudrlanti možná budou později zdůrazňovat, že se neměl na počítači v nemocniční síti dívat na vtipná videa. Jenže po pravdě řečeno trojský kůň mohl připutovat ve videonávodu k medicínské technice. Nebo v úplně jiném souboru.

Kyberútoky jsou jako nákaza. Musíme se s nimi naučit žít, což představuje změnu přístupu. Uvědomění si, že internet je stejně rizikový svět jako jakékoliv jiné části světa, ale navrch v něm neexistují ustálená pravidla a instituce, které jej dělají pro lidi přehlednější, a pohyb v něm nemáme tak zažitý jako třeba v silničním provozu.

Je příběh Vladimíra a nejmenované nemocnice příběhem fiktivním? To se nikdy nedozvíte, což je v nejlepším duchu tradic kyberútoků. O většině z nich se nedozvíte ani to, že proběhly, ani to, kdo je vedl a k čemu sloužily. Většina z nich také nedopadne úspěchem, anebo není jasné, zda výsledkem je úspěch. Série kyberútoků vůči českým nemocnicím z doby posledního půl roku se sice novinářsky označuje za sérii, ale není vůbec jasné, zda útoky spolu souvisely, měly jeden cíl a jaký ten cíl vůbec byl. Zachycené digitální stopy sice vedou k ruským hackerům, jenže na ně je snadné shodit všechno. A kromě toho je snadné si je najmout, nebo koupit jejich nástroje. O skutečných motivech nevíme nic, alespoň ne veřejnost. Nebyla zveřejněna žádná žádost o „výpalné”, která by všemu dávala jasně čitelný rámec.

Proč kyberútoků přibývá v poslední době a souvisí to nějak s krizovou situací kolem covid-19? Celý článek Patricka Zandla čtětě v květnovém časopise Neovlivní.cz. Předplácejte zde: