Pelikán: Nenechám si diktovat, co mám dělat

Vicepremiéra a šéfa Hnutí ANO Andrej Babiš čekají starosti s ministrem spravedlnosti Robertem Pelikánem. Přestože ambiciózní advokát “vlétl” na ministerstvo s velkým sebevědomím a plány, jeho vliv podle zjištění Neovlivní.cz každým dnem klesá. Pelikán se rozhádal se soudci, advokáty, legislativci i akademiky. Bez jejich podpory přitom nemá šanci něco prosadit. A taky neprosadil.

Přesto Robert Pelikán v rozhovoru pro Neovlivní.cz svůj postup obhajuje. “Ještě se nestalo, že bych si odmítl vyslechnout, pokud chtěl někdo hovořit o nějakém návrhu. To ovsem neznamená, že si nechám diktovat, co budu dělat, nebo že budu handlovat jako někde na perském trhu.”

Neo: Do čela ministerstva jste přicházel s velkými plány. Zatím se je ale příliš nedaří prosadit. Proč?

Nemám pocit, že by se nedařilo. Novely insolvencí i exekucí míří do vlády, vypsali jsme tendr na elektronické náramky, spustili jsme přípravu elektronizace justice a podobně. Samozřejmě, provést jakoukoliv změnu v justiční oblasti je časově nesmírně náročné, zatím ale vše běží více méně podle plánu.

Neo: Z čeho máte největší radost?

Největší radost mám zatím ze změn, kterých jsme dosáhli u vymáhání pohledávek. A potom z toho, co není příliš vidět: jaký se podařilo dát na ministerstvu dohromady tým a jak se změnil styl práce a myšlení.

Neo: V případě občanského zákoníku, jehož jste velkým kritikem, ale tak úspěšný nejste. Vaše velká novela je u ledu, menší technická zase “zaparkovaná” v Legislativní radě vlády (LRV).

Průchod oné malé novely občanského zákoníku v LRV ukazuje, v jak těžkém terénu se v tomto případě pohybujeme. Je zarážející, že dokáže Legislativní rada vlády hodinu debatovat o tom, zda máme někde změnit jedno slovo, o kterém se přitom všichni hned na začátku shodnou, že tam skutečně je špatně. Ale pereme se s tím a v září by tato novela měla mířit do vlády.

Neo: Odborná veřejnost – soudci, advokáti, legislativci, akademici či notáři – vám vyčítají, že s nimi nekomunikujete a nehledáte kompromisy nad jednotlivými návrhy. Souhlasíte?

Rozhodně není pravda, že bych nekomunikoval: za dobu, co jsem ve funkci, jsem navštívil patnáct soudů, na řadě míst jsem byl první ministr po třeba dvaceti letech, s předsedy soudu jsem se viděl víckrát, než většina stihla za rok. Také s ostatními skupinami se vídám spíš častěji, než bylo dříve obvyklé a nikomu se ještě nestalo, že bych si jej odmítl vyslechnout, pokud chtěl hovořit o nějakém návrhu. To ovsem neznamená, že si nechám diktovat, co budu dělat, nebo že budu handlovat jako někde na perském trhu. V tom skutečně nastala změna a to je zřejmě to, na co narážíte.