Před pěti lety začal nový typ koronaviru s odborným označením SARS-CoV-2 měnit českou společnost. Nástup pandemie neohrozil jen zdraví obyvatelstva, ale tvrdě zasáhl také politický systém. Z ústavy se stal trhací kalendář. Nakonec česká demokracie proti autoritářským pokusům obstála, i když pomoci musela šťastná náhoda.
„Platnost ústavy nesmí být v časech krizí pozastavena.“ Tak zněl jeden z hlavních závěrů komise, kterou Sněmovna reprezentantů amerického Kongresu pověřila vyšetřením průběhu pandemie. Poslancům v čele s republikánem Bradem Wenstrupem přitom nešlo jen o to, zdůraznit důležitost občanských svobod, ale upozornit, že nedodržet ústavu může mít i negativní důsledky v každodenní zdravotnické praxi.
„Omezování svobody vzbuzuje nedůvěru ve veřejné zdravotnictví,“ uvedli hned v další větě a ještě doplnili, že prostředky použité v boji proti nemoci, v případě pandemie koronaviru dlouhodobé lockdowny, by neměly škodit víc než samotná nemoc.
Zpráva o pěti stech stranách byla americké veřejnosti předložena v lednu a nezajímavější je na ní okolnost, že vůbec vznikla a byla publikována.
V ostatních zemích se na odborné hodnocení období covidu-19 dosud čeká a za pozornost stojí i to, že ani kongresová studie neměla v zahraničí velký ohlas. Jako kdyby vládní instituce mimo Spojené státy nechtěly zkoumat, jestli také u nich nedošlo k chybám. A jako kdyby to po nich veřejnost ani nechtěla. Kritickou studii Brada Wenstrupa neoslavují ani hyperkritičtí odpůrci pandemických opatření, zřejmě kvůli tomu, že oceňuje, jak rychle byla v boji s koronavirem nasazena vakcína. Zpráva Kongresu proto zůstává unikátem.