Pirát: Agenda Smart City oslňuje nekoncepčností

Smart City je do značné míry o IT. A není moc politiků, kteří by tomu rozuměli. O to hůř se pak vynakládání peněz do Chytrých měst kontroluje. Jedni z mála, kdo se tomu věnuje, jsou piráti. V jejich řadách je totiž nejvíc IT odborníků. Ivan Mikoláš vystudoval ČVUT, je jedním ze zakládajících členů Pirátů a dnes také zastupitelem v Praze. O agendě Chytrých měst říká: “Smart city je město, kde se dobře žije a ne to, které je narvané chytrými udělátky.”

Neo: Jak hodnotíte provedení projektu Smart Cities v Praze?

Agenda Smart Cities trpí především bezkoncepčností. Existuje sice poměrně velkohubá, promiňte mi ten výraz, možná by bylo vhodnější slovo oslňující koncepce Smart Cities do roku 2030 (externí odkaz ZDE), ale to, co skutečně Prahu pálí se v reálu moc neřeší.
Namátkou: nepříliš funkční, špatně a nákladně aktualizované webové stránky magistrátu, předražený a padající účetní systém Gordik, špatně dostupná užitečná městská data jak občanům, tak zastupitelům, nekoordinované parkování a doprava obecně a tak dál.

Neo: A co se týče přímo Smart City?

Myslím, že přesně to ilustruje následující příběh. Ve Smart Praze jsem na zařízení zastupitelského e-mailu čekal několik týdnů, podobně na přidělení již koupeného tabletu po předchozím zastupiteli, do seznamu oddávajících jsem nebyl omylem zapsán a přišlo se na to až ve chvíli, kdy mne přítel požádal o oddání. V jakém asi pořádku jsou agendy a služby řadovým občanům, když nefungují ani pro zastupitele.

Chce-li být Praha “smart”, tedy příjemná pro život, práci a významná pro společenský rozvoj a růst životní úrovně, měly by z hlediska vedení města fungovat především základní agendy a služby občanům a být dostupné potřebné informace a existovat otevřená diskuse o budoucím rozvoji.

Bohužel to se v Praze vládnoucím politikům asi nezdá dostatečně sexy, takže mezi strategické projekty se například klíčová datová platforma dostala až nyní (https://www.smartprague.eu/projekty) a strategické investice (netro D, velké developerské projekty,…) se dějí v určitém informačním vakuu až utajení. Řízení městských společností je často přímo antitezí slova smart – stačí je požádat jen o pouhý seznam jejich platných smluv a dodatků a nedočkáte se jednoznačného výsledku ani po týdnech až měsících od požadavku.

Neo: Je tento projekt v provedení Prahy pro občany vůbec přínosem?

V rámci projektu vznikly určitě zajímavé věci. Třeba lítačka, byť bez důsledného odstřihnutí OpenCard. Pak je to také nedávno představená datová platforma nebo s velkým zpožděním uzavřená dohoda o šíření datového signálu v metru. Vzhledem k ceně projektu to není mnoho. Poměrně hodně peněz se vynakládá jak na samotný běh společnosti Operátor ICT, která má za město agendu na starost, tak na řadu studií a marginálních projektů. Řadu smart témat Operátor ICT ani neřeší, ani nekoordinuje nebo zcela okrajově, paradoxně například WiFi v metru.
Vznikly i další zajímavé projekty, ale zatím mi Operátor ICT často připadá jako skvělé hřiště pro pár mladých lidí, než opravdu výrazný přínos Praze. Smart city je ale přece město, kde se dobře žije a ne to, které je narvané chytrými udělátky.

Neo: Co pražskému Smart City nejvíc škodí?

Nekoncepčnost, roztříštěnost, finanční náročnost bez odpovídající kontroly a vyhodnocení, složitá dostupnost výstupních dat. Na https://operatorict.cz/ veřejnost prakticky nic nenalezne a informace jsou neaktuální, o trochu lepší je stav na www.smartprague.eu. Nedostupnost relevantních dat je obecná vlastnost fungování současného pražského magistrátu. Prohledávat náročně celý světový web kvůli získání elementárních informací o projektech Operátor ICT rozhodně smart není.

Neo: Je něco, co byly podle vás vysloveně vyhozené peníze?

Myslím, že to bylo testování interaktivního mobiliáře, tedy chytrých laviček. Také data v případě kompresních košů bylo možné získat i jinak a podstatně levněji. Pak jsou to chytré pouliční lampy, o kterých nikdo neví. Třeba ty dva kousky Na Hroudě 1492/4 před sídlem PRE. Potíž vidím i v městem poskytované WiFi, která se nakupovala za nekomerční ceny. Vadí mi také některé drahé studie a studijní cesty.

Neo: Ale něco byste přece pochválil?

Ano, už jsem zmiňoval lítačku, byť bez toho důsledného odstřihnutí OpenCard. Pak je to datová platforma https://golemio.cz/ resp. http://opendata.praha.eu/. Byla nedávno představena, zatím vypadá nadějně, ale dat je stále relativně málo pro odpovídající posouzení.  Pochválil bych multikanálový odbavovací systém pro MHD, který je na začátku realizace a dohodu o pilotním projektu šíření signálu v metru. Zajímavě vypadají i vakuové koše plánované Na Příkopě a ocenil bych snahu o zapojení veřejnosti v rámci projektu “Mám nápad”.

Neo: V několika městech se stalo, že agendu Smart City dostali na starost lidé s kontroverzním životním příběhem. V Praze to je například Vladimír Zadina, blízký spolupracovník “krále losovaček” Davida Libigera. Nakolik celý projekt angažmá takových lidí zpochybňuje?

S panem Vladimírem Zadinou se vcelku příjemně povídá v kuloárech. Bohužel, mám pocit, že si ve firmě Operátor ICT často hrají s hezkými hračkami a zadávají drahé studie na úkor řešení palčivých věcí. Tento stav je ale pro magistrát a některé jeho organizace spíše charakteristický, než výjimečný. Takže nedokážu určit, nakolik jde o chybu konkrétní osoby nebo chybějící koncepce vedení města nebo zájem šedých eminencí napojených na veřejné rozpočty. A to bez ohledu na minulost pana Vladimíra Zadiny.

 

Článek je součástí projektu, který podpořil Nadační fond nezávislé žurnalistiky.