Co by teď měl stát dělat v souvislosti s nákazou covid-19? Jaký by měl stanovit plán, kudy z toho ven? Otázky, které jsme položili exministrům zdravotnictví a uznávaným expertům v oboru. Zde jsou jejich odpovědi.
Pavel Kolář, fyzioterapeut, přednosta Kliniky rehabilitace a tělovýchovného lékařství 2. LF UK a FN Motol a proděkan
„Stát svými opatřeními v březnu zastavil veškerou ekonomiku, omezil pohyb, zavřel školy atd. Hlavním zdůvodněním těchto opatření bylo zřízení podmínek pro případný nárůst těžkých pacientů s covid-19. Neustále se citovalo, aby jejich počet prošel zúženým hrdlem počtu nemocničních lůžek a abychom nedopadli jako v Itálii.
V tomto směru bylo jen v nemocnicích řízených státem, kterých je 16, vytvořeno tisíc lůžek pro intenzivní péči. Stálo to obrovské prostředky. V pátek, 18. září večer, bylo v největší Fakultní nemocnici v Motole aktuálně 21 nemocných s Covidem-19, z toho pouze jeden ve vážném stavu na jednotce intenzívní péče, který vyžadoval připojení na plicní ventilátor. Dnes tam leží pacienti dva. Ostatní pacienti mají lehký průběh nemoci, jejich léčba probíhá maximálně s podporou kyslíkové terapie. Škála ročníků začíná rokem 1929 a končí rokem 1950. V nemocnici leží i několik pacientů mladšího věku, ti však mají vysloveně lehký průběh nemoci a hospitalizováni jsou z toho důvodu, že mají i jiné zdravotní komplikace. Citoval jsem z Twiteru Miloslava Ludvíka, ředitele FN Motol.
Stát by měl rozsahem a mírou restriktivních opatření reagovat nikoliv na počet nakažených, ale na případný nárůst pacientů vyžadujících intenzívní péči. Je třeba ale stanovit a rozlišit, co je skutečně vážný pacient v kritickém stavu, vyžadující umělou plicní ventilaci, co pouze hospitalizovaný s těžším průběhem na oxygenoterapii, a co pacient, který leží v nemocnici pro jiné obtíže a onemocní Covidem-19. Čísla v tomto směru je nutné správně pojmenovat, předložit odborný rozbor kritických případů a nestrašit počtem hospitalizovaných.