Politici, školy a přijímačky: Řízené týrání dětí

To nejcennější, co máme, jsou děti. Přesto je už roky ponižujeme nepovedeným systémem přijímacích zkoušek a pak je stejně nenecháme studovat.

Je to záhada. Systematicky týráme svoje děti a příliš se nezabýváme otázkami, proč vlastně a jak to děláme. Ale děláme to. O tom není pochyb. Přitom Česko je vyspělá, kulturní a nadprůměrně spokojená země. Je téměř nulová pravděpodobnost, že by se mezi jeho obyvateli vyskytovalo mimořádné množství sadistů, zločinných pedofilů nebo asociálních cyniků. Je to záhada.

Už jsme tady v časopise odcházejícího ministra školství Vladimíra Balaše jednou citovali. Ale stojí za to ten výrok připomenout. Aspiruje na to, aby se stal legendárním. Ministr komentoval loni v létě obavu z nedostatku míst na středních školách takto: „Trochu mě překvapuje, že při tom, jak se vyvíjela demografická vlna v posledních osmi letech, tak nikoho nenapadlo zajistit dostatečné kapacity. Nejde jenom o prostory, ale také učitele. Nemůžeme si dovolit ten luxus nechat projít jednu generaci určitě nadějných uchazečů o studium na střední škole a nedat jim možnost, aby mohli studovat.“

Právě nyní, v březnu a v dubnu, se ta „demografická vlna“ začíná přelévat na střední školy. Jenže nemá podobu tsunami, která školy převálcuje. Naopak, odrazí se od jejich zdí a zdecimuje žáky, kteří se chtějí dostat dovnitř. Nebo spíš – chtěli se dostat dovnitř.

Mnozí nemají šanci projít na vybranou školu. Je jich moc. A jak konstatoval Vladimír Balaš, nikoho z politiků nenapadlo, že když se rodí víc dětí, bude třeba také víc míst ve školkách a ve školách.

V roce 2000 se v Česku narodilo 91 tisíc dětí. V roce 2008 119 tisíc dětí.

A mnoho dětí narozených v roce 2008 – jsou jich tisíce – nemá šanci dostat se především na gymnázia. Nikoli proto, že by neměly pro to studium předpoklady, že by měly horší výsledky než děti z předchozí generace, že by byly línější, nebo snad „hloupější“.

Prostě jich je moc. A politici si toho nevšimli. To vypadá na jasné zanedbání péče. Na týrání. Na porušování práv dítěte.

To jim jen tak projde? To jim promineme? Aha, je tu problém – my jsme si je zvolili…

JAK SE TO MOHLO STÁT

Důvodů, proč vlastní děti týráme a ponižujeme nepovedeným systémem přijímacích zkoušek a pak je stejně nenecháme studovat, je mnoho.

Podrobně je tady probrat nemůžeme. Tak stručně.

Za minulého režimu jsme byli průmyslový stát podřízený především potřebám Sovětského svazu. Byli jsme satelit, který dělal maximum možného – zbrojní průmysl, těžba, hutě… Potřeba byly především dělnické profese. Intelektuálové byli navíc podezřelí. Základem společnosti byla přece dělnická třída.

Krátce: Gymnázia byla přísně výběrovými školami, stejně jako školy vysoké. Dominovaly učňovské školy a průmyslovky.

To je dědictví minulosti, které se projevuje dodnes. Na střední školy máme složitý systém přijímaček, kterým děti terorizujeme už od jejich jedenácti let. A o jehož smyslu se odborníci, praktici a politici už mnoho let přou. V řadě evropských zemí na střední školu žádné přijímačky nejsou.

V 90. letech minulého století přišel hektický obrat – vlna „obchodních akademií“. Náhle žádní soudní rodiče nechtěli posílat děti na učňák a jejich přání vycházely vstříc nové veřejné i soukromé školy. Velmi nekoncepčně se rodila a prosazovala představa, že střední školství potřebuje zásadní reformu.

A pak už jsme vlastně „doma“, neboli u diskusí, které trvají dodnes. Osmiletá gymnázia? Pro koho? Původně byla zamýšlena pro 5 % nejnadanějších. Dnes do nich v některých krajích chodí i více než 20 % dětí z ročníku.

Proč to tedy dětem děláme? A existuje šance, že se to někdy změní? Téma rozebíráme v dubnovém časopise Neovlivní.cz. K mání v sekci PŘEDPLATNÉ.

Zdroj náhledové foto: Shutterstock.com