Poslední zelená šance

Jak moc myslí Fialova vláda vážně zelenou transformaci společnosti

Evropa najela na zelenou dálnici a šlápla na plyn, aby byla do roku 2050 emisně neutrální. Česká vláda se šoférem Andrejem Babišem (ANO) se zatím za hlavním proudem táhla po okreskách. Co Babiše u volantu vystřídal Petr Fiala (ODS), hodil blinkr a oznámil, že se chce do kolony na dálnici také zařadit.

Jenže do toho přišla Putinova invaze na Ukrajinu. Už před tím to ale byla nejspíš poslední šance: Nejen na splnění ambiciózních klimatických cílů, ale na zásadní zelenou transformaci jak tuzemského průmyslu, tak celé společnosti. Myslí to ale Fialova vláda vážně? Nejsou to jen sliby na zeleném papíře? A jak se do plánů vlády promítne Putinova válka?

Vraťme se o pár let nazpátek. Do doby, kdy byl ještě ministerským předsedou právě Andrej Babiš. Na konci června 2019, krátce před zahájením přelomového summitu Evropské unie, kde se měl probírat závazek stát se v roce 2050 emisně neutrálním kontinentem, se český premiér nechal slyšet, že nechápe, proč se má něco probírat s takovým předstihem. „Proč máme řešit teď, 31 let dopředu, rok padesát jenom proto, že je tu teď taková klima atmosféra,“ ohradil se Babiš.

Nebyl v tom tehdy sám. Vedle Česka se proti závaznému cíli vymezily rovněž Polsko, Maďarsko a Estonsko. Formulace o dosažení emisní neutrality do roku 2050 se v závěrečném prohlášení nakonec objevila jen v poznámce pod čarou, a to s dodatkem, že to tak má být „podle velké většiny členských zemí“.

Babiš nakonec otočil a na konci roku 2019 svůj podpis pod Zelenou dohodu (Green Deal) pro Evropu podepsal. Se zeleným směřováním se ale vlastně nikdy nesmířil a na podzimní klimatické konferenci v Glasgow mluvil Babiš o „zelené sebevraždě“.

Jeho postoj je ale zajímavý i z jiného pohledu: ukazuje na uvažování mnoha současných politiků, kteří nedokážou dohlédnout dál než k následujícím volbám. Co bude za deset nebo třicet let, je nezajímá. Kdyby ANO více cílilo na mladou generaci, nemohl by se Babiš o tom, co bude v roce 2050, vyjadřovat s takovým despektem, až pohrdavě.

BEZMOC MLADÉ GENERACE

Z rozsáhlého reprezentativního průzkumu, který vloni uskutečnily Katedra environmentálních studií Masarykovy univerzity v Brně a nezisková iniciativa Green Dock, přitom vyplynulo, že většina z bezmála tří tisíc oslovených ve věku 15 až 20 let považuje změnu klimatu za skutečně závažný problém. Česká republika by podle nich měla snižovat své skleníkové emise bez ohledu na exhalace jiných zemí. Jen pro připomenutí: dnešním dvacetiletým bude v roce 2050 necelých padesát let. Budou na vrcholu svých sil, ve vedoucích pozicích v práci, anebo úspěšní podnikatelé. Jejich děti budou ve zhruba stejném věku, v jakém sami jsou právě teď. A nechtějí, aby oni i jejich potomci žili v klimaticky rozvráceném světě.

„Velké počty mladých prožívají v těchto otázkách extrémní či silnou bezmoc, strach či smutek, ale také deprese, a bylo by riskantní v nich tyto pocity posilovat,“ uvedli autoři průzkumu, podle nichž současné mladé generaci chybí základní znalosti o této problematice, přehled možných řešení, opatření a politik ochrany klimatu. „V důsledku toho je jejich pohled na problematiku v řadě ohledů útržkovitý, nahodilý, ale také bezvýchodný, frustrující,“ stojí v závěrech studie.

Mladí jsou přitom podle průzkumu ochotní o ochraně klimatu nejen komunikovat, ale dokonce i změnit svůj životní styl.

Jak si Babiš tuto debatu představuje, ukazuje kniha Sdílejte, než to zakážou, pod níž je jako autor podepsán právě český expremiér. V kapitole Jsem venkovan je popsána historka, kdy před sídlem vlády demonstrovali mladí lidé požadující větší ochranu klimatu. „Demonstranti, kterým nebylo ještě ani dvacet let, na nás přes plot hulákali, že nic neděláme. Tak jsem je pozval dovnitř, přímo do Strakovy akademie. Upřímně jsem se chtěl dozvědět, proč stávkují a co podle nich děláme špatně. A stejně upřímně jsem byl překvapený stylem jejich jednání. Já fakt neberu svůj věk jako nějakou zásluhu, nenadřazuju se nad mladší a rád se bavím otevřeně, ale tohle bylo i na mě trochu moc. Podobnou povýšenost a agresivitu jsem naposledy viděl v OSN, když jsem na záznamu sledoval vystoupení Grety Thunbergové (tehdy šestnáctileté švédské aktivistky, pozn. red.),“ stojí v knize.

Následuje pasáž, v níž se popisuje, co všechno Babiš a spol. udělali pro ochranu klimatu, co všechno podpořili, co naopak podpořit nešlo, protože třeba „obestavět naši krásnou krajinu sloupy s obřími větrníky, to by se asi nelíbilo nikomu“. A následuje závěr: „Když jsme všechny tyhle logické argumenty aktivistům představili, nevšiml jsem si, že by jediný z nich aspoň pokýval hlavou nebo rozumně zareagoval. Stejně jako povýšeně přišli, i povýšeně odešli. Mezi dveřmi ještě jeden z nich prohodil: ‚Vyřešte si to sami.‘ Samozřejmě. A nazdar.“

BABIŠOVA A FIALOVA ELEKTROAUTA

Po nástupu pětikoalice se rétorika Fialovy vlády razantně změnila. „Ochrana životního prostředí, přírodních zdrojů, krajiny, přírody, biodiverzity a klimatu bude klíčovou prioritou vlády, která bude prosazována v úzké spolupráci mezi ministerstvy životního prostředí, zemědělství, průmyslu a obchodu, dopravy a místního rozvoje a po konzultaci se sociálními partnery,“ stojí v programovém prohlášení vlády.

Kabinet má ambici, aby se Česká republika stala konstruktivním partnerem v globálních snahách o ochranu klimatu, zmírňování dopadů klimatických změn a přispění k dosažení klimatické neutrality EU do roku 2050. „Green Deal je pro nás příležitostí, jak investicemi do udržitelného rozvoje, čistých a obnovitelných zdrojů a cirkulárního hospodaření výrazně modernizovat českou ekonomiku, zvýšit kvalitu života a zlepšit životní prostředí,“ píše se v dokumentu. Ostatně: jen v rámci Národního plánu obnovy má k tomu Česko od Evropské unie k dispozici desítky miliard korun.

Některá prohlášení vrcholných politiků pětikoalice ale dávají vzpomenout na dobu před podzimními sněmovními volbami. Andrej Babiš se například loni v září ostře ohradil proti návrhu Evropské unie přestat od roku 2035 prodávat auta se spalovacím motorem. Ačkoli jindy nechtěl řešit, co bude v daleké budoucnosti, před volbami se mu téma hodilo.

„Nemůžeme si nechat diktovat, co vymysleli zelení fanatici v europarlamentu,“ prohlásil Babiš. „Podpoříme třeba síť pro elektromobily, ale normální auta se budou vyrábět normálně dál. Elektroauta jsou luxus, nejsou dostupná běžným lidem.“

Na tuto protibruselskou linku na konci roku navázal také nový premiér Petr Fiala. „Návrh na zákaz automobilů se spalovacími motory – to by ohrozilo existenčně řadu lidí, kteří u nás osobní automobil nepoužívají jako nějaký luxus, nebo pro zábavu,“ řekl Fiala.

V programovém prohlášení je ovšem vláda k elektrovozům vstřícnější: „Podpoříme významný rozvoj infrastruktury pro elektromobilitu a další čisté alternativní pohony vozidel a přispějeme tak ke zlepšení kvality ovzduší ve městech.“

Má co dohánět. Pokud si jde někdo v Holandsku nebo ve Švédsku koupit nové auto, je velmi pravděpodobné, že se domů vrátí právě s elektromobilem. Podle údajů Centra dopravního výzkumu tam byla vloni ze všech nových registrovaných aut bezmála pětina vozidel na baterii. V Česku to bylo pouhé 1,3 procenta, což byl druhý nejhorší výsledek v Evropě. Za námi zůstal už jen Kypr s necelým procentem.

Co tedy Fialova vláda plánuje? Odpovědi jsme přinesli v tištěném magazínu Neovlivní.cz, který můžete předplácet v sekci PŘEDPLATNÉ.

Zdroj náhledové foto: Shutterstock.com