Poslouchejte vědce, říká polární ekoložka Šabacká

Miliardám lidí hrozí, že v budoucnu budou žít v regionech, které budou kvůli globálnímu oteplování těžko obyvatelné.

Máte sto a jednu otázku týkající se změn klimatu, dopadů na člověka, krajinu, planetu? Polární ekoložka Marie Šabacká je hlasem rozumu. Předkládá fakta, těch se drží. „Pro mě je nepochopitelné, jak někoho nemohou přesvědčit fakta. Nejde jen o klima, ale třeba také o situaci okolo koronavirové pandemie,“ přemítá, zatímco během rozhovoru pro Zimní speciál Neovlivní.cz fakty podpírá výhled příštích desetiletí. Není to radostný obrázek, ale bylo by hloupé před ním zavírat oči. Tady je.

Klimatická změna není jen hrozbou pro naše děti, týká se už současné generace. Oteplení o 1,5 stupně je už víceméně nevyhnutelné, přičemž Česká republika se otepluje dvakrát rychleji, než je celosvětový průměr. Musíme být kvůli tomu připraveni na větší frekvenci a intenzitu extrémních klimatických jevů. To, co se dříve stalo jednou za deset let, je nyní třikrát za deset let. Kde je dneska sucho, bude ještě větší sucho, kde jsou už teď přívalové deště, budou deště ještě silnější a častější. A vlny veder mohou zabíjet – zejména staré lidi. Když se oteplí na 50 stupňů Celsia a je stoprocentní vlhkost, tělo už to nezvládne.

Marie Šabacká při výzkumu na Špicberkách. Foto: Martin Lulák

Miliardám lidí hrozí, že v budoucnu budou žít v regionech, které budou kvůli globálnímu oteplování těžko obyvatelné. Bude nedostatek vody, což povede ke konfliktům a migraci do relativně bezpečnějších regionů včetně Evropy. „Oteplení planety o dva stupně je hrozné, ale pořád lepší než o tři nebo o čtyři stupně. Začít s opatřeními, která by oteplování zastavila, není vlastně nikdy pozdě,“ říká polární ekoložka Marie Šabacká, která se specializuje na výzkum ledovců a dopady klimatických změn.

Odemykáme rozhovor ze Zimního speciálu Neovlivní.cz.

Neo: Skutečně je v ledovcích život? Vždyť to jsou jen velké kusy ledu.

Opravdu studuji život v ledovcích. Ostatně kamkoli se podíváme, najdeme život, i v těch nejextrémnějších prostředích, tedy třeba pod arktickými ledovci. A ten život je poměrně bohatý, organismům tam je dobře, jsou tam doma. Studuji, jakým způsobem mohou v extrémním prostředí existovat. To nám pomáhá pochopit i to, jak se život vyvíjel nebo jak se tyto organismy adaptují na nové klimatické podmínky. Výzkum v extrémních podmínkách, pod ledovcem nám ukazuje rovněž to, jak by mohl vypadat život mimo planetu Zemi. Ledovce jsou vlastně taková historická kniha, v níž se ukládají informace, máme například záznam z Antarktidy starý 800 tisíc let. Díky tomu třeba víme, jak se klima měnilo v minulosti. Například nedávno zveřejněná analýza z jednoho ledovce v Alpách spojená s dalšími historickými údaji dokládá, kdy se masivně odlesňovalo, kdy lidé začali s pěstováním kukuřice nebo kdy začali používat fosilní paliva.

Neo: To, že ledovce tají, je známá informace. Proč by se o to ale Čech, obyvatel střední Evropy, měl zajímat, když jsou od jeho domova tisíce kilometrů daleko?

Je to jeden z ukazatelů toho, že se Země otepluje a klimatická změna se skutečně děje. Na průměrného Čecha nebude mít přímý vliv to, že ledovec už nebude na Kilimandžáru nebo v severních oblastech. Ale ten, kdo jezdí na lyžování do Alp, by měl vědět, že většina ledovců do poloviny století, tedy za zhruba třicet let, zmizí. Obecně se to týká asi poloviny horských ledovců na celém světě. Roztávající velké ledové plochy například v Grónsku nebo Antarktidě stále více přispívají ke zvedání mořské hladiny. Do roku 2100 může být ohroženo nemálo přímořských oblastí, a to nejen tím, že budou zaplavené, ale může se jim třeba dostat do zásobáren pitné vody. My, co žijeme ve střední Evropě, máme relativní výhodu, že nás to přímo neohrožuje. Ale to, co se děje na druhém konci světa, nás i tak ovlivňuje a zasahuje. Může se dát do pohybu ohromný počet migrantů, kteří zamíří právě do relativně bezpečných regionů. Problémem je rovněž úbytek arktického mořského ledu, kterého je od začátku satelitního měření v roce 1978 už o polovinu méně. A nejen že ho ubývá, ještě se ztenčuje. Trvale zmrzlého ledu je málo, začíná převažovat nad tím, který každý rok zmrzne a pak zase roztaje. Má to vliv i na počasí, na výkyvy počasí také ve střední Evropě.

Neo: Jakým způsobem?

Například prudkými vpády opravdu mrazivého vzduchu v zimních měsících, což se už děje v Severní Americe, ale také v Evropě. Mezi Arktidou a nižšími zeměpisnými šířkami existuje bariéra ze studeného a teplého vzduchu. Jak se Arktida otepluje – mimochodem se to v průměru děje dvakrát až třikrát rychleji než zbytek světa, někde ale i čtyřikrát rychleji –, rozdíly se zmenšují. Znamená to, že ochranná bariéra přestává fungovat, takže se může mrazivý vzduch ze severu dostávat na jih. Zrovna letos se také u nás stalo, že napadlo hodně sněhu. Bylo to právě proto, že v Barentsově moři výrazně ubylo ledové pokrývky, voda se odpařovala do atmosféry a pak v podobě sněhu spadla u nás.

Signy Island, Antarktida. Foto: Archiv Marie Šabacké

Neo: Může se stát, že bude Arktida někdy úplně bez ledu?

Ano, je to možné. Podle různých modelů je velmi pravděpodobné, že do roku 2050 zažijeme minimálně jednou Arktický oceán v létě téměř bez ledu. Každé září je led v léto oblasti nejtenčí, teď by ale mohl být úplně bez souvislé ledové pokrývky, byly by tam jen plovoucí kry. Je otázkou, jestli to bude jen mimořádný výkyv, anebo se to stane pravidlem. Pokud by se Země oteplila o více než dva stupně Celsia, je možné takový jev očekávat poměrně často. Pokud se nám podaří zakonzervovat teplotu výrazně pod dvěma stupni, mohl by to být jev, který se stává třeba jen dvakrát za století.

Neo: Jakým způsobem dopadají klimatické změny na vámi zkoumané organismy, ale třeba také na velká zvířata, jako jsou lední medvědi? Dokážou se oteplování přizpůsobovat?

Dobře, začneme tedy napřed u mikroorganismů, které podrobně studuji. Jim oteplování do určité míry svědčí. Potřebují k životu v ledovci kapalnou vodu, které je teď dostatek. Dokonce ovlivňují fyziku ledovce. Jak se jim daří, rostou, přibývá jich a pokrývají větší plochu, takže ledovec ztmavují. Tím ovšem zrychlují jeho tání.

Neo: Jak je to možné?

Bílá plocha, čistý sníh odrazí devadesát procent slunečního záření. Proto když svítí sluníčko a vy lyžujete na ledovci, musíte si namazat ochranným krémem také bradu nebo ušní lalůčky. Protože se záření odráží vzhůru. Zatímco u tmavé plochy to je naopak, a když kupříkladu položíte na ledovec černý kámen, začne se postupně propadat, protože se led okolo protápí.

Neo: A co zmiňovaní lední medvědi?

Klimatická změna je poměrně složitý proces, který je těžko uchopitelný. Symboly, jako že oteplení o dva stupně nepřežijí světové korály, nebo vidět na srovnávacích snímcích, jak ledovce ustupují, jsou důležité v pochopení, co se děje. Lední medvědi zatím nepatří mezi přímo ohrožená zvířata kvůli klimatickým změnám, do konce padesátých let byli dokonce na některých místech loveni, od té doby jich dokonce přibývá. Medvědi jsou víceméně samotáři, samec se samicí se scházejí na poměrně krátkou dobu. Jsou schopni se pohybovat na rozsáhlém území, víceméně po celé Arktidě, což je jejich výhoda a jeden z důvodů, proč na ně klimatické změny zatím tolik nedopadají.

Ale má to samozřejmě jedno úskalí. Lední medvěd žije na mořském ledu, o němž jsem už říkala, že ho výrazně ubývá. To je jeho typický biotop, tam on získává potravu – živí se tuleni kroužkovými a tuleni vousatými. Podobně jako jiní savci-predátoři se snaží omezovat svůj energetický výdej. Dokážou dlouhé hodiny čekat na kořist, a když ji uloví, vystačí jim to asi na týden. Blízko naší výzkumné stanice na Špicberkách potkáváme medvědy čím dál více, dříve to tak nebývalo běžné. Je to právě tím, že jim ubývá jejich přirozené prostředí, tedy mořský led, a medvědi se musí stěhovat. Je otázkou, jak se s ubýváním mořského ledu vyrovnají. Pokud musí shánět jinou potravu, která je energeticky výrazně chudší, znamená to, že mu nevystačí tak dlouho jako v případě tuleně, a navíc musí vydat mnohem více energie. Ulovit třeba soba je náročnější. Polští kolegové ale jako první na světě zaznamenali, jak medvěd zahnal soba do vody a tam ho ulovil.

Kde vidíme, že medvědi už skutečně strádají, jsou nejjižnější místa jejich výskytu, což je třeba Hudsonova zátoka v Kanadě. Musí plavat pro potravu mnohem dále, protože tam chybí mořský led, přičemž medvědi nejsou moc dobří plavci a stojí je to hodně sil. Jedna rekordmanka dokonce plavala asi deset dní. Pak ale potřebují vydanou energii nabrat větším přísunem potravy. Predikce ukazují, že by do konce století mohla zmizet třetina až dvě třetiny ledních medvědů, pokud se nedokážou přizpůsobit novým podmínkám.

Špicberky. Foto: Martin Lulák

Neo: Odpůrci klimatických změn uvádějí, že Grónsko byl kdysi dávno zelený ostrov, takže střídání teplejších a studenějších období je normální. Co byste jim vzkázala?

První, co bych řekla, je to, že se klimatická změna skutečně odehrává a že ji způsobuje člověk. S tím dneska souhlasí 99 procent vědců, nepopírá to žádná významná vědecká instituce, pod tyto závěry se podepsaly všechny vlády světa. O těchto vědecky doložených faktech se už vůbec nediskutuje. U klimaskeptiků mě zaráží také to, že souhlasí se závěry vědců o tom, jaké bylo klima před 60 miliony let nebo před 10 tisíci lety – přestože jsou k dispozici pouze nepřímá měření. V tomto jim prostě věří, protože se jim to hodí do krámu. Když ti samí vědci mluví o současném oteplování, kdy už je k dispozici spousta přímých důkazů včetně třeba satelitního pozorování, tak už to jsou pro ně podvodníci.

Ještě bych chtěla poznamenat, že je dobře, když víme, co globální oteplování způsobuje. Když známe příčinu, je mnohem snazší s tím něco dělat, než kdybychom bojovali proti neviditelnému nepříteli jen na základě nějakých domněnek.

Neo: A co tedy to Grónsko?

Do značné míry to je legenda. Pravdou je, že v letech 800 až 1300 bylo v Evropě i v Grónsku o něco tepleji. Ale jinde ve světě bylo chladněji. Země byla celkově chladnější než dnes. I v Grónsku byl ledovec, i když některé přímořské oblasti mohly být zelené. Ta legenda pramení od norského osadníka grónského pobřeží Erika Rudého. Aby na konci prvního století přiměl více lidí následovat ho, začal ostrov označovat jako Zelená země. Mimochodem Grónsko už překročilo bod zvratu, takže i kdybychom teď přestali vypouštět fosilní paliva a zakonzervovali teplotu, tento ostrov bude tát ještě stovky let.

Neo: Platí to pouze pro Grónsko? Nejsme už všichni na Zemi na jakési klimatické skluzavce, po níž se řítíme dolů, anebo se na ní ještě můžeme zastavit a vystoupit z ní?

Země se od počátku průmyslové revoluce významně oteplila. Mimochodem Česká republika se otepluje dvakrát rychleji, než je celosvětový průměr. Už teď víme, že oteplení o 1,5 stupně se už nevyhneme, u nás to bude o tři stupně. Jedna ze zásadních věcí tedy je, že se musíme adaptovat na teplejší klima. Musíme se připravit na větší frekvenci extrémních klimatických jevů. To, co se dříve stalo jednou za deset let, je nyní třikrát za deset let. Pokud by se oteplilo o dva stupně, tak šestkrát, a pokud o čtyři stupně, tak devětkrát za deset let. To by znamenalo, že se třeba extrémně teplý rok stane standardním.

Čím více se otepluje, tím se tyto jevy ještě více prohlubují. Zintenzivňuje to vodní cyklus: kde je dneska sucho, bude ještě větší sucho, kde jsou už teď přívalové deště, budou ještě silnější a častější. Když řekneme, že bude horké léto, znamená to, že přijde taková vlna veder, která bude zabíjet – zejména staré lidi. Je skutečně něco jiného, když máte ukrutné vedro pár dní, a když trvá třeba týden.

To, o kolik jsme se oteplili od průmyslové revoluce, by trvalo stovky, možná tisíce let, než by se klima opět vrátilo. Je to prakticky nevratné. Ledovce, které odtály, taky nevrátíme. Jak už jsem se zmiňovala, významná část ledovců zmizí do poloviny tohoto století, to už prostě nezměníme. Záleží na tom, co se bude dít dál, přičemž každá desetina stupně Celsia má významný vliv, každá desetina nás může vykolejit mimo kontrolu. Ve chvíli, kdy se změní atmosférické proudy, bude to mít nesmírné dopady. Ve chvíli, kdy začne odtávat permafrost – trvale zamrzlá půda –, uvolní se do atmosféry ohromné množství metanu, což opět oteplování prohloubí. S tím přitom ani klimatické modely nepočítají.

Pokud by se oteplovalo stejným tempem jako dosud, nová studie ukázala, že v roce 2070 by tři miliardy lidí mohly žít v místech, která jsou těžko obyvatelná. Když je venku 50 stupňů a je stoprocentní vlhkost, tělo už to nezvládne, už se nedokáže ochlazovat. Bude nedostatek vody, což povede ke konfliktům a migraci. Oteplení planety o dva stupně je hrozné, ale pořád lepší než o tři nebo o čtyři stupně. Začít s opatřeními, která by oteplování zastavila, není vlastně nikdy pozdě. Na známém summitu v Paříži se představitelé všech zemí shodli na udržení oteplování hluboko pod dvěma stupni.

Na arktické stanici na Špicberkách. Foto: Martin Lulák

Neo: Podle některých vědců máme posledních jedenáct let na to, něco udělat, pak už budou změny nevratné. Je to pravda?

Klimatická změna je vlastně velice jednoduchá matematika. Každoročně lidstvo vypustí do atmosféry asi 40 miliard tun uhlíku. Některé země více, některé méně. Češi v porovnání s počtem obyvatel jsou na tom například hůř než Čína, Indie, nebo než je průměr Evropské unie.

Pokud chceme mít aspoň padesátiprocentní pravděpodobnost, že oteplování udržíme na 1,5 stupně, můžeme si dovolit vypustit už jen asi 400 až 500 miliard tun uhlíku. Zbývá nám tedy nějakých deset, jedenáct let. Můžeme s emisemi skončit právě až na konci této doby, anebo snižovat emise postupně, což je nepochybně lepší. Je to podobné, jako kdyby se někdo rozhodl přestat kouřit a dal si termín konec měsíce. Může si pak celý měsíc zapalovat bez omezení a pak s tím úplně přestat. Čím méně cigaret vykouří do stanoveného termínu, tím lépe pro jeho plíce.

Neo: Ale například končící premiér Andrej Babiš (ANO) na nedávném klimatickém summitu v Glasgow prohlásil, že pácháme zelenou sebevraždu. Je vůbec politická vůle klimatickou hrozbu řešit?

Pan Babiš je samozřejmě populista nejhrubšího zrna a říká to, co chtějí lidé slyšet, a nikoli to, co je důležité. Měl by si uvědomit, že evropský zelený závazek Green Deal podepsal.

Summit v Glasgow byl celosvětový, všichni se tam shodli, že klimatická změna je závažný problém, že to není hrozba až pro naše děti, ale že dopady globálního oteplování pociťujeme už teď. Ostatně vždycky jsme věděli, že odchod od fosilních paliv jednou nastane, protože jejich zásoby jsou omezené. Není nutné se na ně dívat až tak negativně, pomohla společnosti k nebývalému rozvoji, ale dneska jsme dál, už víme, co jejich spalování způsobuje, a musíme přejít na nový bezemisní model.

Tyto summity jsou impulsem pro soukromý sektor, který už dávno plánuje přechod na bezemisní technologie, které jsou dneska mnohem levnější a dostupnější. Když si vezmeme třeba tolik kritizované emisní povolenky, které jsou tak drahé. Ano, oni prodražují něco, co nechceme, a fosilní firmy dávno věděly, že to tak bude.

Když se ještě vrátím k českým politikům: je důležité si uvědomit, že transformace do bezemisní ekonomiky se v Evropě odehraje tak jako tak – s námi, nebo bez nás. I kdybychom odešli z Evropské unie, stejně by nás to dohnalo, jen bychom na tom prodělali, protože bychom nedostali evropské dotace na tuto změnu. Celý Green Deal je koncipován tak, že poslední, o co usiluje, je to, aby na tom někdo zchudl. Nezapomíná na nejslabší a nejzranitelnější. A je to obrovská příležitost.

Neo: V jakém ohledu?

Klimatická změna je neúprosná, musíme to prostě řešit. Pokud před tím budeme schovávat hlavu do písku, ničím si nepomůžeme, jenom si budeme něco nalhávat, oddalovat, a pak už bude možná pozdě. A samozřejmě to pak nejvíce dopadne na ty nejzranitelnější.

Česká republika na tom v podmínkách využívání obnovitelných zdrojů není tak špatně, jak mnozí politici rádi říkají. Máme tady i velký počet inovátorů, neskutečně chytrých a šikovných lidí. Například automobilky včetně Škodovky vidí v obnovitelných zdrojích budoucnost, mnohdy mají větší ambice než samotní politici.

Neo: Babiš v tom ale není sám, někteří další politici včetně prezidenta Miloše Zemana obnovitelné zdroje a zelené plány Evropské unie kritizují, tvrdí například, že mohou za aktuální zdražení elektřiny.

Faktorů zdražování je mnoho, ale rozhodně nesouvisí s Green Dealem. Například je to důsledek extrémního zdražení plynu, pocovidového rozvoje ekonomik, které mají hlad po energiích, výpadku větrných elektráren v Německu. Když ekonomický expert ODS Jan Skopeček mluví v televizi o Green Dealu jako o zeleném šílenství, mohu to napoprvé vnímat třeba jako nevědomost. Když už to ale řekne podruhé, potřetí, připadá mi to jako cílená manipulace a lež.

Objevují se i taková hesla jako klimašílenství a podobně. Je přitom až zarážející, jak politici v tomto ohledu nenaslouchají veřejnosti. Podle všech průzkumů vnímají Češi klimatickou krizi jako velký problém. Samozřejmě se sami nechtějí moc uskrovňovat, což je pochopitelné. A je podle mě důležité, aby přeměna na bezemisní společnost na lidi ekonomicky nedopadla. I teď ve sněmovních volbách se rozhodovalo o tom, jestli zůstaneme plnohodnotnou součástí Evropské unie, budeme spolupracovat se zbytkem světa, nebo se uzavřeme do sebe, bude tady vládnout populismus a budeme si myslet, že to zvládneme sami a lépe. Myslím, že na tom bychom opravdu hodně ztratili.

Neo: Mohou přístup politiků změnit aktivisté typu Grety Thunberg? Jaký na ni máte názor?

Přiznám se, že jsem vždycky více sledovala vědu a téměř nulově aktivismus. Na druhou stranu se stala obrovským symbolem a neuvěřitelně rozhýbala klimatickou debatu. Sesypala se na ni ohromná vlna nenávisti. Ale ona vlastně jen říká: Poslouchejte vědce. I když třeba formou, která se mi úplně nelíbí.

Pro mě je například nepochopitelné, jak někoho nemohou přesvědčit fakta. Nejde jen o klima, ale třeba také o situaci okolo koronavirové pandemie. Pro někoho jsou důležitější emoční dopady, což Greta skutečně u mnohých vyvolává. Mně je ale bližší například přírodovědec David Attenborough, který natočil úžasný film o tom, jak výrazně se změnila Země jen za jeho života. Netýká se to jen změny klimatu, ale také jak přicházíme o biodiverzitu kvůli intenzivnímu zemědělství, odlesňování nebo rybářství. Ostatně i z různých průzkumů veřejného mínění vyplývá, že se Češi bojí o krajinu, změnu klimatu mají spojenou s láskou k přírodě, o kterou nechtějí přijít.

Když se ještě vrátím ke Gretě: já jsem nikdy nebyla aktivista a patrně ani nebudu, na druhou stranu si uvědomuji, že spousta změn ve světě se stala díky aktivismu, například větší práva žen nebo menšin, svrhnutí různých diktátorů. Třeba to pomůže i klimatu.


Marie Šabacká (41)

Marie Šabacká na Špicberkách. Foto: Rudolf Havlík
  • Vystudovala biologii na Přírodovědecké fakultě Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích, doktorandské studium v oboru Ekologie a Environmentální studia absolvovala na Montana State University ve Spojených státech. Její doktorát byl zaměřen na výzkum života ve studených pouštích v McMurdo Dry Valleys v Antarktidě.
  • Poté se přesunula na postdoktorandskou pozici do British Antactic Survey v Cambridge ve Velké Británii, kde studovala vliv klimatických změn na společenstva sněhu a ledu v Antarktidě.
  • Po absolvování další stáže na University of Bristol se vrátila na Jihočeskou univerzitu, kde pracuje v Centru polární ekologie.
  • Pravidelně jezdí do polárních oblastí.
  • Jejím odborným zaměřením je ekologie a evoluce a molekulární diverzita mikroorganismů polárních oblastí, ekologie ledovců (Antarktida, Arktida, tropické ledovce), studium vlivu klimatické změny na ledovcová společenstva nebo biogeochemii ledových systémů.

Zdroj náhledové foto: Martin Lulák

Sdílet článekShare on Facebook
Facebook
Tweet about this on Twitter
Twitter
Email this to someone
email