Postřehy Jana Hrušínského: Dějí se tu i krásné věci

Říjnové vzestupy a pády

Přeji vám pěkný dobrý den. Máme po říjnových komunálních volbách, zvolili jsme si nové senátory a jsou za námi i oslavy stého výročí od vzniku Československa. Přežili jsme cestu pana Vondráčka do Ruska, na vlastní uši jsme slyšeli pana prezidenta noblesně pohovořit z rozhlasu o lidech. A nakonec jsme přežili ocenění vynikajících jedinců, kteří převzali své medaile od bojovníků za svobodu a demokracii, pana Zemana a pana Vodičky. Oba se vyznamenali. Pan Vodička možná ještě víc než pan Zeman. A to je co říct. Medaili za svobodu pro komunistického esenbáka Ondráčka, co 17. listopadu 1989 mlátil pendrekem studenty, kteří pokojně demonstrovali za svobodu a uctívali památku studenta Jana Opletala (ano, toho, co byl zavražděn nacisty a co kvůli němu máme ten Vodičkův svaz protifašistických bojovníků za svobodu), asi jen tak něco nepřekoná. Ani stádo estébáků vyznamenaných panem prezidentem. Už bychom opravdu potřebovali alespoň pár dní klidu a míru.

Jen tak mezi námi, něco vám řeknu. Dějí se tu i krásné věci. Na tisíci míst v naší nádherné zemi se důstojně slavilo výročí vzniku ČSR. Lidé s hrdostí v srdcích odhalovali např. sochy T. G. Masaryka, připomínali si československé legionáře i republiku. K jednomu odhalení sochy prvního prezidenta jsme byli s manželkou pozvaní panem starostou Kolářem z Prahy 6 – a bylo to opravdu krásné. Pan starosta si všiml mnoha dětí mezi přítomnými lidmi a bezprostředně je vyzval, jako budoucí generaci a naději naší země, aby právě ony sochu prezidenta Masaryka odhalily. Dojemné a krásné. Nebo nově opravené Národní muzeum v Praze. To se skutečně povedlo. Radost pohledět. A klobouk dolů před těmi, kdo rekonstrukci měli na starost a tak citlivě ji provedli. Stopy po ruském barbarství ze srpna 1968 jsou zahlazeny, a přitom stále viditelné. Jako varování příštím generacím. Za zmínku stojí ještě jedna věc. Nesmírně nákladná a odborně složitá rekonstrukce Národního muzea trvala pouhé tři roky! A údajně stála stejně jako upachtěné dva kilometry dálnice, kterou u nás už pět let nekonečně opravuje a staví hnutí ANO. Pan Ťok a pan Babiš. Znáte ty dva? Vy všichni, co stojíte v nekonečných frontách na D1 i jinde – a potom volíte hnutí ANO –, víte, o čem je řeč?

Ale popořádku. Komunální volby. Výprask pro ANO, KSČM a ČSSD. Vláda, že? Všimli jste si jedné zajímavé věci? Asi týden po komunálních volbách, ve kterých hnutí ANO ztratilo mnohá velká města včetně Prahy, se dovídáme z průzkumů, že příští volby by drtivě vyhrálo hnutí ANO. Koukáte, co? Já taky. Slyšel jsem, že za peníze se dá koupit všechno, ale není tohle už přece jen trochu moc? No, nic.

Geniální stratég, pan Stuchlík, chtěl na tisíci billboardech Prahu nakopnout – dokonce si kvůli tomu nakopnutí koupil nejdražší boty na světě značky Loake –, náhle zmizel. Prostě je pryč. To soudruh Filip je jiný sekáč. Prohrává jedny volby za druhými, ale drží se pevně a funkci nedá. Je prvním místopředsedou sněmovny a vládu řídí ze zákulisí mistrovsky. Takovou podporu kapitalismu komunisté ještě nezažili. Jen tak dál, soudruzi. Hůř je na tom chudinka sociální demokracie. Pan prezident ji zdecimoval tak, že sotva dýchá. Ne pan prezident, ta demokracie. Ta sociální. Do čela socialistům vnutil pana Hamáčka a toho znemožňuje snad ještě víc než blahé paměti pana Sobotku. Šaráda na ministerstvu zahraničí se mu fakt povedla. A lidi to ve volbách ocenili. Nebo ti lánští spiklenci, pan Hašek a pan Zimola. Oba proslulí svými činy z minulosti. A pan Foldyna! Ruský vlk Foldyna. Myslím, že pomsta se panu prezidentovi povedla, z toho se ČSSD jen tak nevyhrabe. Jen je mi líto skutečných sociálních demokratů, co to s demokratickou levicí myslí poctivě. Ti to bohužel odnesli nejvíc. Prozatím. Tak jim držme palce.

Vulgarity pana prezidenta pronášené za bílého dne ve veřejnoprávním rozhlase raději přejdu. To je ztráta času. Pana prezidenta jeho rodiče špatně vychovali a s tím už nic neuděláme. Měl dostat pořádně plácačkou na zadek, když byl malý kluk. Teď je pozdě. Je to sice k nepřežití, ale zvládneme i tohle. Ústava ČR nám říká: Ústavní soud může na základě ústavní žaloby Senátu rozhodnout o tom, že prezident republiky ztrácí prezidentský úřad a způsobilost jej znovu nabýt. Mějte se krásně.

Jan Hrušínský pro Neovlivní.cz / 31. října 2018

Autor je principálem Divadla Na Jezerce

 

Jan Hrušínský má svůj pravidelný sloupek v tištěném magazínu Neovlivní.cz.
Pokud předplatné magazínu nemáte, cesta k němu vede tudy: