Pravá a levá ruka ďábla. Aneb jak se vyhrávají volby

Všechno, co potřebujete před volbami vědět o tom, jak se ve skutečnosti vyrábí vítěz voleb. Příběh z Ameriky totiž platí i u nás.

V malém měřítku jsme už v Česku poznali, co se může stát, když se spojí velké peníze a politické ambice s pochopením, jak se dá díky internetu manipulovat masou. Volby se dávno nevyhrávají objížděním republiky v autobuse, natož vylepováním plakátů. Za výhrou je často tak propracovaný systém, že lze zpětně jen těžko dosledovat, kdo tahá za nitky a vyplácí šeky. Náhodný miliardář dnes skutečně může změnit celosvětovou politiku, aniž by veřejnost znala jeho jméno či pohnutky. Že je to možné, dokazují Robert a Rebekah Mercerovi. Pokud vám jejich jména moc neříkají, měla by. Přičinili se o destrukci americké společnosti. Toto je jejich příběh.

Pravá a levá ruka ďábla. Před padesáti lety si tohle pojmenování vysloužili Bud Spencer a Terence Hill, když si v italském spaghetti westernu připnuli šerifské hvězdy a udělali z Divokého západu kůlničku na dříví. Doba pokročila, dnes můžeme za ďáblovy ruce označit velké peníze plus pochopení síly, kterou představují data vytěžená z internetu.

Pokud obojím disponuje bystrý mozek, může kůlničku na dříví udělat z čehokoli. Třeba zařídit, aby se nejmocnějším mužem světa stal člověk natolik nekompetentní a posedlý vlastní důležitostí, že během pár let rozvrátí všechny zavedené pořádky, naruší roky budovanou důvěru v úřady, tradiční média, tradiční politiku.

Přesně toho dosáhli miliardář, investor hedgeových fondů a brilantní matematik Robert Mercer a jeho dcera Rebekah.

Novináři v USA, kteří postupně rozkrývají, jak zásadní roli tento tandem sehrál ve zvolení Donalda Trumpa 45. americkým prezidentem, jejich jména propojili s kdečím. Nejde jen o zjevné položky, jakými jsou tučné šeky na podporu pečlivě vybraných konzervativních republikánů. Ale také o financování krajně pravicového serveru Breitbart. Vznik alternativní sociální sítě plné konspirací Parler. Vznik Cambridge Analytica – společnosti, která skončila po celosvětovém skandálu vyvolaném tím, jak nakládala s daty uživatelů Facebooku.

Právě Cambridge Analytica se veřejně přičítá lví podíl na Trumpově výhře, stejně jako na rozhodnutí Britů opustit EU. Firma zjednodušeně řečeno stahovala a analyzovala, jak se uživatelé chovají a na co reagují. Ten, kdo si zaplatil, dostal podrobná data; návod, jaké zprávy a dezinformace pro svůj profit té které skupině podsouvat.

Pojďme dál. Byli to Mercerovi, kteří propojili Donalda Trumpa se Stevem Bannonem, který se posléze stal jeho vrchním stratégem a architektem „trumpismu“. Byli to Mercerovi, kteří mu do týmu předvedli Kellyanne Conway, jeho pozdější politickou konzultantku v Bílém domě, která se proslavila tím, že Trumpovy zjevné lži označila za „alternativní fakta“. Byli to Mercerovi, kteří Trumpa zavedli mezi popírače globálních změn klimatu. A kdo například platil za výrobu podvržených složek, knihy a nakonec i filmu poškozujících tehdejší Trumpovu rivalku Hillary Clinton.

Proč? Nejpravdivější odpověď zní: protože mohli.

Radši kočky než rozhovor

Nyní třiasedmdesátiletý Mercer rozhovory zásadně nedává a citací šestačtyřicetileté Rebekah dohledáte ještě méně. Prakticky všechny výroky, které se jim přičítají, jsou zprostředkovány těmi, před nimiž měly být vyřčeny.

Mercer je zpravidla popisován jako počítačový génius, který je tak silný introvert, že se stěží dívá do očí lidem, s nimiž mluví. V roce 2010, krátce poté, co se stal generálním ředitelem jednoho z nejvýkonnějších amerických hedgeových fondů Renaissance Technologies, o něm chtěl psát list The Wall Street Journal. Mercer s rozhovorem nesouhlasil, do redakce poslal jen strohé prohlášení, že je „šťastný, že může prožívat svůj život, aniž by musel s kýmkoli mluvit“. V profilu, který posléze vyšel, je citován jeden z jeho kolegů, kterému se měl Mercer svěřit, že je radši ve společnosti koček než lidí.

Právě spolupracovníci z Renaissance nechali alespoň trochu nahlédnout do toho, jak Mercer smýšlí. V podstatě se shodli, že k demokratům cítí až nepochopitelnou zášť. A ač podporuje republikány, ani těm doopravdy nefandí.

„On by byl nejraději, kdyby se americká vláda zmenšila na velikost špendlíkové hlavičky,“ citoval list tehdejšího člena vedení Renaissance, demokrata Davida Magermana. Podle něj jsou Mercerovy názory blízké objektivismu, filozofii Ayn Rand. „Bob věří, že lidské bytosti nemají žádnou vrozenou hodnotu kromě té, kolik vydělají peněz. Kočka, pokud přináší lidem radost, podle něj hodnotu má. Kdežto příjemce sociálních dávek má hodnotu negativní. Pohrdá sociální záchrannou sítí, kterou nepotřebuje, a nerozumí, že mnoho Američanů ano. V jeho očích, pokud někdo vydělává tisíckrát víc než učitel, je také tisíckrát cennější.“

Magerman z různých přestřelek, které s Mercerem vedl, usoudil, že podle finančníka je svět vzhůru nohama, když pomáhá slabým zesílit a silné oslabuje tím, že jim prostřednictvím daní bere peníze: „Přijde mi to jako způsob myšlení typický pro ty, kteří rychle zbohatli ve financích. Nejsou nijak napojeni na komunitu, nemají zájem stavět skutečné věci, jako tomu bylo u starých peněz.“

Jiný, už bývalý špičkový finančník z Renaissance pak pro Wall Street Journal uvedl: „Bob si myslí, že čím méně vlády, tím lépe. Je rád, když lidé vládě nedůvěřují. A pokud je prezidentem blázen? Je s tím ok. Chce, aby se to všechno zhroutilo.“

Proti všem

Jestli byl Mercer mozkem operací, pak Rebekah, prostřední z jeho tří dcer, jejich motorem. Tam, kde stál otec v pozadí a poslal peníze, se dědička pustila plnou parou do práce.

Skvěle to ilustruje historka, kterou popsala v obsáhlém profilu Mercerových respektovaná washingtonská reportérka magazínu The New Yorker Jane Mayer. Konkrétně jde o pasáž věnovanou počátkům její spolupráce s Bannonem a dalšími lidmi kolem ultrapravicového webu Breitbart News po roce 2011. Mercerovy přitahovala jejich vize vést informační válku proti mainstreamovému tisku a dávat prostor všem, kterým se zajídala hyperkorektnost a Obamova sociální, zelená politika. Zkrátka těm, které zakladatel serveru Andrew Breitbart nazval „umlčenou většinou“. Jak novinářce prozradil jeden z insiderů: „Rebekah se velmi angažuje. Přečte každý článek a volá, když najde gramatické chyby nebo překlepy.“ Redaktorům prý nediktuje politickou linii, ale dává tipy na události, které si podle ní zaslouží větší pozornost, kolem nichž by bylo dobré udělat rozruch.

Rebekah vystudovala biologii a matematiku na Stanfordské univerzitě, v roce 1999 získala magisterský titul v oblasti managementu ve vědě a inženýrství. Nastoupila k otci do Renaissance Technologies a pracovala jako trader na Wall Street. Kromě toho začala spravovat rodinnou nadaci. Mercer Family Foundation měla v době svého vzniku jmění pouze půl milionu dolarů a peníze v té době putovaly především na lékařský výzkum a charitu. To se změnilo v roce 2008, když do čela usedla horlivě konzervativní Rebekah. Tehdy začala nadace posílat miliony dolarů různě propojeným neziskovým skupinám, z nichž některé o mnoho let později sehrály klíčovou roli při šíření útoků na Hillary Clinton.

New Yorker v této souvislosti připomíná, že soukromé peníze vždy promlouvaly do amerických voleb. Ale až do rozhodnutí Nejvyššího soudu z roku 2010 existovaly limity pro to, kolik může jediný dárce poslat – ať už napřímo, nebo přes korporace či různé spolky. Zmiňované rozhodnutí však omezení prakticky zrušilo.

„Od té doby se moc odklonila. Už ji nedrží dvě hlavní politické strany, ale malá skupina bohatých megadárců. Dokud existovaly limity, bylo pro jedince těžké mít rozhodující slovo. Dnes může jediný veřejnosti neznámý miliardář vypsat osmimístný šek a změnit politiku,“ citoval magazín Trevora Pottera, šéfa nezávislého Centra pro právní kampaň, který dříve působil jako šéf Federální volební komise.

Před americkými prezidentskými volbami v letech 2012 už Rebekah dohlížela nad rodinnou nadací, zajímala se o Breitbart, spolu s otcem nasadili první páky nutné k tomu, aby republikánský kandidát Mitt Romney porazil tehdy obhajujícího prezidenta Baracka Obamu. Energická, se znamenitým mozkem, kometa. V politickém zákulisí je dnes považována za první dámu alt-right – Alternativní pravice. A opět: nakolik skutečně souzní s politickým směrem spojujícím v sobě bílý nacionalismus, populismus, rasismus či antiintelektualismus, ví jen ona sama. Bývalí spolupracovníci z Breitbartu o ní totiž řekli, že opovrhuje celým washingtonským establishmentem, nikoli pouze demokraty. „Pracuje na předefinování americké politiky. A ušla už dlouhou cestu.“ Kterou bezpochyby vytyčil její otec.

Umanutý génius

Robert Leroy Mercer byl už od dětství blázen do počítačů. Absolvoval bakalářské programy ve fyzice a matematice, doktorát z počítačových věd získal v roce 1972 na univerzitě v Illinois, zatímco pracoval na informačních systémech na letecké vojenské základně Kirtland u Albuquerque v Novém Mexiku. A právě do těchto dní lze vystopovat jeho znechucení nad tím, jak funguje státní správa. Mercer navrhl svým nadřízeným program, který by ušetřil čas a peníze. Jenže nebyl zájem. „Dospěl k závěru, že cílem vládních úředníků nebylo věci zlepšovat, ale vyčerpat přidělený rozpočet. Od té doby má vládu za neefektivní a arogantní,“ píše Mayer v New Yorkeru.

Mercera, kterého zajímal primárně vývoj umělé inteligence, posléze zlanařila I.B.M. Nastoupil do týmu, který se zabýval používáním počítačů k překladu jazyků. Společnost to považovala za poněkud obskurní projekt, lingvisté za nesmysl, protože stroj přece nemůže pochopit nuance jednotlivých jazyků. Mercer vytrval, z dvojjazyčných dokumentů vytvářel kód, který analyzoval data a podle nalezených vzorců nabízel pravděpodobné překlady. Jak posedlý sázel plných šest měsíců do počítače každý záznam ze španělsko-anglického slovníku. Nakonec se zrodil program, který položil základy pro Google Translate nebo Siri.

Už v té době se o jeho služby hlásily nejrůznější investiční společnosti. Nakonec v roce 1993 kývl na opakovanou nabídku a nastoupil do zmíněné Renaissance Technologies, hedgeového fondu, který založil matematik James Harris Simons. Muž pověstný tím, že radši než absolventy obchodních škol a klasické byznysmeny zaměstnával počítačové mágy, matematiky a fyziky. Mercer dostal volnou ruku a vyvinul tradingové algoritmy, které provždy změnily svět velkých financí. Z Mercera se stal miliardář, nebo téměř miliardář. (Časopis Forbes jeho jmění naposledy odhadl na 900 milionů dolarů.) A pochopitelně rychle vystoupal po firemním žebříčku; po odchodu Simonse do penze převzal v roce 2009 řízení celé společnosti.

Všechno tohle je důležité pro pochopení, jak Mercer – pravděpodobně lépe než kdo jiný – hluboce rozumí světu technologií. I to, jak umanutě jde za svým, pokud se jednou rozhodne.

Internet a nedůvěra

Mercer se – obrazně řečeno – ocitl na vrcholu potravního řetězce v době rozvoje sociálních sítí. Facebook vznikl v roce 2004, Twitter 2006.

K boomu sdílení všeho a vždy přispěl bezpochyby nástup rychlého internetu. Z dat Mezinárodní telekomunikační unie vyplývá, že se penetrace celosvětově zvýšila ze 7 % v roce 2000 na 48 % v roce 2017. Přičemž ještě v roce 2007 žila v oblastech pokrytých sítěmi třetí generace (3G) pouze 4 % světové populace, v roce 2018 šlo už o 69 %.

Zatímco ekonomické výhody internetu jsou nezpochybnitelné, nad tím, jaký má dopad na bezpečnost či politiku, jednoznačně plusové znaménko udělat nelze. Na jedné straně pomáhá předávat v totalitních režimech zakázané informace a například koordinovat protesty (poprvé jsme viděli během tzv. arabského jara před deseti lety), těm samým režimům však pomáhá šířit propagandu a sledovat oponenty. V zavedených demokraciích pak přispívá ke snižování důvěry ve vlastní vládu.

K tomuto závěru dospěl (mezi jinými) vědecký tým složený z ekonomů z pařížské univerzity Sciences Po a Princetonské univerzity publikovaný před dvěma roky. Porovnával data o zavádění sítí 3G s tím, jak se v čase v dané zemi měnila důvěra ve vládu podle šetření Gallupova institutu. Pracoval s obrovským balíkem dat z let 2008–2017 posbíraných v celkem 2232 regionech 116 zemí světa.

„Zjistili jsme, že s tím, jak se rozšiřují sítě 3G a zvyšuje se používání internetu, snižuje se důvěra veřejnosti v národní vládu. A naopak přibývá těch, podle kterých je vláda zkorumpovaná. Nejde přitom o malé změny. Zavedení 3G z nuly na plné pokrytí snižuje v daném regionu důvěru ve vládu v průměru o 6 % (průměr činí 51 %). A snižuje očekávání, že vláda není zkorumpovaná, o 4 % (průměr je 23 %),“ píše se v závěrech studie.

Ta připomíná, že obecně vzato 2G sítě fungují v málo rozvinutých zemích, jejichž obyvatelé jejich prostřednictvím posílají textovky a telefonují, o brouzdání po internetu v mobilu si mohou nechat zdát. Přičemž zavádění 2G paradoxně zvyšuje podporu vlád. „Veřejnost očividně oceňuje zvýšení konektivity a připisuje zlepšení digitální infrastruktury výkonu vlády. Jakmile je internet povýšen na 3G a občané mají plný přístup, začne být jejich postoj k vládám méně pozitivní,“ stojí dále ve studii podepsané například Sergejem Gurijevem ze Sciences Po, což je mimochodem bývalý šéfekonom Evropské banky pro obnovu a rozvoj.

Jiná šetření, zejména studie s názvem Leader’s Report: The Future of Government Communications z roku 2017, pak propad důvěry ve vlády přičítají tomu, že zkrátka nedokážou dostatečně rychle reagovat na způsob, jakým se internetu a obzvláště sociálních médií chopily dříve okrajové skupiny. Populisté, extremisté, radikálové.

„Vlády ztrácejí autoritu, stejně jako ztrácejí kontrolu nad komunikací. Neumí držet krok s tím, jak moderní voliči shromažďují informace a formují své názory. Příchod falešných zpráv a šíření vědomě nepřesných článků krizi jen prohloubily,“ citoval list The Guardian spoluautora studie provedené ve 40 zemích světa Ngaire Woodse z Oxfordské univerzity.

A ještě jeden citát z této studie: „Internet uvolnil historickou kontrolu vlády nad tím, čemu důvěřujeme. Změnil roli vlády coby poskytovatele informací. Vytvořil pocit, že všechny informace jsou svobodné a rovnocenné. Umožňuje marginalizovaným skupinám vytvářet hlasitou ozvěnu. Technologie umožňují, aby byly jasné dezinformace dál šířeny a potvrzovány anonymními uživateli i politiky. A to stále vyšší rychlostí.“

Bohové destrukce

Tohle všechno si Mercerovi začali zjevně uvědomovat dávno před tím, než zmiňované studie vznikly.

V roce 2011 se podle New Yorkeru zúčastnili Rebekah i Bob seminářů společnosti Koch Industries, která po desetiletí funguje jako svého druhu think-tank pro pravicové milionáře, kteří hledají cesty, jak svůj byznys efektivně propojit s politikou. Charles a David Kochovi vytvořili fond a vložené peníze pak posílali na podporu republikánů napříč zemí. V daném období bylo cílem zastavit opětovné zvolení Baracka Obamy prezidentem. Mercerovi měli do fondu přispět v součtu 25 miliony dolarů.

O volební noci v prosinci 2012 se Rebekah s otcem dostavili spolu s dalšími VIP dárci konzervativců na něco, co mělo být oslavou volebního vítězství Republikánské strany. „Obamova výhra a porážka Mitta Romneyho rozzuřily zejména Rebekah. Dospěla k závěru, že všichni ti průzkumníci veřejného mínění a marketéři jsou prostě podvodníci. (…) Od té chvíle chtěla přesně vědět, jak jsou její dary utráceny. A rozhodla se investovat pouze do kroků, o nichž bude přesvědčena, že povedou k cíli,“ napsal Financial Times.

Mercer, který na Wall Street způsobil revoluci tím, jak dokázal využít byznysová data, se po volbách 2012 rozhodl aplikovat stejný postup na politiku. Těžit a využívat data o těch, kteří rozhodují. O voličích.

Jedním z prvních kroků byla investice patnácti milionů dolarů do malé společnosti Cambridge Analytica, která v té době byla firmou koncentrující uznávané vědce – na podobném úspěchu fungovala Renaissance Technologies. K čemu data chtěl? Podle jeho spolupracovníků se patrně rozhodl, že pro jeho zájmy bude nejlepší, aby se příštím americkým prezidentem stal člověk, kterého nikdo nedokáže kontrolovat. Někdo mimo systém. A jako ideálního kandidáta si vyhlédl Donalda Trumpa. „Na svůj způsob uvažování aplikoval technologii. Pravděpodobnost, že by mohl Trump vyhrát, odhadl zřejmě na nízkou. A řekl si: Dobře, co se musí stát, aby se tato dvacetiprocentní možnost naplnila?“ popsal v New Yorkeru Nick Patterson, bývalý vedoucí pracovník z Renaissance Technologies. „Dnes víme, že Bob své peníze použil velmi efektivně. Určitě není prvním člověkem, který nalil své peníze do politiky. Ale podle mého názoru by Trump nebyl prezidentem – nebýt Boba.“

Mercerovi postupně financovali různé projekty založené na nasbíraných datech. Měli platformu, kde vycházely texty, které potřebovali (Breitbart). A měli Cambridge Analytica, která ukazovala, na koho jakým obsahem zacílit. Na někoho zapůsobí pomluva, u jiného je lepší stabilně, den po dni podsouvat informaci typu, jak už je celý svět unavený z Obamy a že to chce změnu. Časem to zabere.

V roce 2013 si své teorie Mercer potvrdil na setkání konzervativců v Palm Beach. To když mu doyen amerických volebních kampaní Patrick Caddell ukázal průzkumy veřejného mínění, které si u něj objednal jiný z republikánských sponzorů. „Ukázal jsem mu průzkumy, které dokládaly rostoucí vztek Američanů vůči bohatým elitám. Ty podle nich zkazily vládu, takže slouží už jen jejich zájmům. Rostl hlad po populistickém kandidátovi, který by bojoval proti systému, proti hlavním politickým stranám a vládnoucí třídě. Data potvrzovala, že by někdo mohl do voleb vstoupit a zamést s kýmkoli,“ uvedl v citovaném profilu Caddell. Mercer zaplatil za zopakování průzkumu. Výsledky vyšly stejné. „Bylo to ohromující, země byla na pokraji povstání proti svým vůdcům,“ dodal Caddel.

Čekání na další výzvu

Dál už ten příběh znáte. Po Trumpově volebním vítězství působila Rebekah ve výkonném výboru přechodného týmu, který připravuje novou administrativu v době, kdy dosluhuje „starý“ prezident a chystá se inaugurace nového. Do Trumpovy vlády doporučila několik lidí, vyhověl jí jen částečně.

V jaké fázi se Mercerovým Trump přestal hodit, nebo jim přerostl přes hlavu, neví nikdo. V loňské kampani za znovuzvolení už ho nepodporovali. „Mercerovi jsou na 100 % mimo,“ napsal loni v létě s odkazem na své zdroje Business Insider. „Zdá se, že si Mercerové uvědomili, že trumpismus není cestou, kterou se chtějí v budoucnu vydat. Že je to špatná investice.“

Postupně se Robert a Rebekah odpoutali od Trumpa, od Bannona, od Breitbartu. Zdiskreditovaný web ostatně ani nepotřebovali, protože Rebekah rozjela v roce 2018 spolu s informatikem Johnem Matzem vlastní sociální síť Parler. Platforma si zakládá na tom, že „nic necenzuruje“. Síť má asi deset milionů uživatelů, z nichž je osm milionů ze Spojených států.

A je to „ta“ síť, kde se po Trumpově prohře v prezidentských volbách 2020 houfovali radikálové, kde se otevřeně vyhrožovalo Bidenovi, kde se pak organizoval útok na Kapitol z ledna letošního roku. Technologické společnosti jako Amazon, Apple či Google v reakci na dění ve Washingtonu odstranily Parler ze svých aplikací se zdůvodněním, že se na platformě bez patřičných zásahů moderátorů šířil nenávistný obsah. Po měsíční odstávce, kdy se Rebekah zbavila svého partnera Matze, je síť zpět. Na vlastních technologiích.

Mimochodem: Že právě na sociálních sítích je obrovský potenciál, si moc dobře uvědomuje i zneuznaný Donald Trump. Krátce před uzávěrkou tohoto vydání časopisu oznámil, že se brzy vrátí do veřejného života a spustí svou vlastní platformu. Jak prohlásil Trumpův poradce Stephen Miller: „Je to něco, co se stane horkým zbožím ve světě sociálních sítí. Naprosto to změní pravidla hry a každý bude čekat a sledovat, co Trump přesně dělá. Ale bude to jeho platforma.“

Zdroj náhledové foto: Shutterstock.com