„Indikátory ve vzduchu, na moři i v diplomacii ukazují na „připravenou válku“,“ píše pro Neovlivní.cz bývalý šéf špionáže Petr Mlejnek.
Pravděpodobnost, že Spojené státy v dohledné době udeří na Írán, je dnes vysoká nikoli kvůli jedné dramatické větě z Bílého domu, ale kvůli tomu, jak se k sobě začaly skládat vojenské indikátory a politické limity jednání. V praxi se rýsuje situace, kdy Washington drží diplomacii ještě formálně otevřenou, ale současně už rozvinul takovou údernou a obrannou architekturu, která dává smysl hlavně jako příprava na dlouhodobější operaci.
Teherán na to reaguje kombinací hrozeb, manévrů v Hormuzské úžině, plánovaných raketových odpalů a intenzivní práce na zodolňování citlivých lokalit, včetně jaderných a raketových objektů.
Do tohoto obrazu vstupuje i faktor ramadánu. Ten nepředstavuje vojenskou překážku, ale může ovlivnit načasování. Úder během posvátného měsíce by Teheránu usnadnil mobilizaci náboženského narativu a mohl by zkomplikovat postavení USA vůči arabským partnerům v regionu. Pokud Washington ještě zvažuje diplomatickou variantu, může ramadán působit jako krátký odklad. Pokud však administrativa vyhodnotí, že jednání selhala, náboženský kalendář nebude rozhodující brzdou.
Íránské signály: raketová okna a Hormuz jako páka
Nejviditelnější signál eskalace přišel ve chvíli, kdy Írán vydal oznámení pro letce o plánovaných odpalech raket v jižním Íránu v časovém okně od 3:30 do 13:30 GMT. Nejde jen o rutinní cvičení. Jde o demonstraci schopnosti odpálit střely právě ve chvíli, kdy se v regionu koncentruje americká síla a kdy narůstá nejistota ohledně budoucnosti jednání. Současně Írán provedl námořní cvičení v Hormuzské úžině a oznámil společné manévry s Ruskem. Hormuz je nejcitlivější energetický uzel planety. I omezený incident může okamžitě zvýšit ceny ropy, zdražit pojištění tankerů a vtáhnout do krize státy Perského zálivu.