Populistickým a levicovým stranám dnes stačí aktivovat voličský potenciál, který se jim nepodařilo využít při minulých volbách, a vrátí se do hry. Přitom snad nikdy nebyla tak dobrá příležitost, jak početnou kastu nespokojených a frustrovaných lidí mobilizovat proti elitám.
Klasická divadelní hra „Šest postav hledá autora“, v níž se šest hrdinů dožaduje, aby jim někdo na míru napsal scénář, by i dnes slavila úspěch. Při minulých parlamentních volbách v Česku propadlo přes milion hlasů pro strany, které se nedostaly do sněmovny. Proto se politické drama těchto dnů jmenuje „Milion voličů hledá lídra“.
Podobně jako ve staré divadelní hře se v současné politice dobře ví, co bezprizorní voliči chtějí. Jeden milion a 69 tisíc, tedy 19,9 procenta účastníků minulých voleb ztratilo své hlasy hlavně tím, že si vybrali levicové strany ČSSD nebo KSČM, případně populistické formace Přísaha a TSS (Trikolóra–Svobodní–Soukromníci). Ty se však do parlamentu nedostaly.
Ve všech případech jde o takový druh stran, na které se podle definice amerického sociologa Ethana Busbyho obrací ti lidé se sociálními a ekonomickými problémy, kteří své osobní potíže chápou jako důsledek společenské nespravedlnosti způsobené vládou sobeckých elit záměrně škodících ostatním lidem. Pak jde jen o to, jestli zmíněné strany dokážou nespokojence mobilizovat a jejich hlasy rozmnožit.
Sociální profil voličů, jejichž hlasy propadly, nabídl už po minulých volbách sociolog Daniel Prokop a jeho výzkumná agentura PAQ Research. O poznání více hlasů, celkem 23 procent, propadlo starší generaci nad 45 let. Právě lidé v předdůchodovém věku totiž nadprůměrně volili protikorupční uskupení Roberta Šlachty, důchodci zase ČSSD a KSČM. O tom, že šlo především o ty, kdo jsou se svým životem a příjmy nespokojeni, zase svědčí informace, že pod stůl spadly vedle penzistů nejvíc hlasy zaměstnanců, kteří vydělávají méně.