Předvolební déjà vu: Čapí hnízdo není Kubiceho zpráva

Dvě velké politické kauzy: Čapí hnízdo a  Kubiceho zpráva. Obě eskalovaly před volbami, v obou případech potrefení politici – Jiří Paroubek a Andrej Babiš – argumentovali účelovou snahou policie srazit jejich preference. Tím ale veškerá podobnost končí. Čapí hnízdo zkrátka není Kubiceho zpráva. Proč?

“Pro mě je to Kubiceho zpráva číslo dvě. Tradiční strany nemají co říct, tak mluví o Čapím hnízdě až do voleb.”

Těmito slovy se Andrej Babiš snaží přesvědčit veřejnost, že se stal obětí účelové snahy policie, která mu chce skrze obvinění z dotačního podvodu zabránit v zisku premiérského postu. A k teorii o politické likvidaci za asistence policie se nečekaně přidal i Babišův ministr spravedlnosti Robert Pelikán.

Jenže oba politici zapomínají na tyto tři klíčové momenty:

  1. Babišovi lidé házeli policii klacky pod nohy. Policie mohla vyšetřování skončit dřív a verdikt, že šlo v příběhu padesátimilionové dotace o podvod a lídr hnutí ANO za něj má být obviněný, se veřejnost mohla dozvědět ne dva a půl měsíce před volbami, ale už zjara. Jenže to by nesměly – slovy vrchní žalobkyně Bradáčové – “některé privátní subjekty” hatit vyšetřování. Deník Neovlivní.cz už před časem upozornil, že to byli právě Babišovi lidé, kdo mají obstrukce při vyšetřování na svědomí.
  2. Babišovi lidé požádali o dotaci. Žádná kauza Čapí hnízdo by nikdy nevznikla, kdyby Babišovi manažeři nepřišli s nápadem vylepšit rozpočet na výstavbu luxusního centra o miliony z unijních peněz.  Byli to Babišovi lidé, kdo o dotaci v roce 2008 na Čapí hnízdo požádal.
  3. Babiš se sám podřekl. Policie by se patrně už nikdy k historickému případu nevracela, kdyby se Babiš v roce 2015 v televizním dokumentu Matrix AB k vlastnictví luxusního sídla překvapivě nepřihlásil. Teprve pak se rozjelo policejní vyšetřování a to kvůli podezření, že si Babiš vzal něco, co mu nepatří. Tedy 50 milionů určených pro malé a střední podniky.

Naproti tomu případ Kubiceho zprávy, nazvané podle jednoho z hlavních aktérů, je mnohem složitější. Čtyři dny před volbami v roce 2006 vystoupil tehdejší šéf protimafiánského útvaru Jan Kubice ve Sněmovně a oznámil, že se politici – zejména ti z řad vládnoucí  ČSSD – snaží torpédovat politicky citlivé kauzy jako třeba vyšetřování smrti Františka Mrázka.

Co byla Kubiceho zpráva

• Dokument, v němž tehdejší ředitel ÚOOZ Jan Kubice dokládal, že se někteří politici zejména z řad ČSSD snaží ovlivňovat politicky citlivé kauzy.

• Aféra se rozpoutala poté, co Kubice a jeho dva klíčoví spolupracovníci Hynek Vlas a Jaroslav Hruška vystoupili těsně před volbami 2006 na sněmovním výboru pro obranu a bezpečnost a politikům předali svoji utajovanou zprávu. Politici ji ale obratem pustili do médií a volby se tak odehrály v duchu aféry.

• Z Kubiceho dokumentu vycházeli nejhůř politici ČSSD. Její členové byli o pár měsíců dřív zatčeni v kauze biolíh, v níž šlo o ovlivňování státem chystaných pravidel pro výrobu biolihu. Kubiceho tým spojil vyšetřování biolihu s případem vraždy bosse podsvětí Františka Mrázka, protože se jim v obou případech objevovali stejní lidé.

• Krátce po spojení případů inspekce ministra vnitra podnikla razii ve vyšetřovacím týmu, který na kauzách pracoval, a zabavila několik počítačů.

• Žalobce následně odmítl povolit Kubicemu domovní prohlídky u Mrázkova obchodního partnera, který shromažďoval informace na politiky. Jedním z těch, kdo se v té době snažil podle odposlechů nabourat do vyšetřování, byl někdejší šéf úřadu vlády z Grossovy éry Pavel Přibyl.

• Státní zastupitelství spolu s inspekcí oznámilo, že Kubiceho detektivy podezřívá z falšování cestovních příkazů a chce je stíhat. Následně Kubice požádal o slyšení ve sněmovně, jeho detektivové nakonec nikdy z ničeho obvinění nebyli.

Svůj nestandardní krok vysvětloval obavou o své podřízené, kterým bezprostředně hrozilo vymyšlené stíhání za údajně zfalšované cestovní příkazy.  A také tím, že nejprve informoval ministra vnitra i policejního prezidenta, ale ti nijak nereagovali.

29. května 2006 Jan Kubice spolu s podřízenými Hynkem Vlasem a Jaroslavem Hruškou ve Sněmovně rozdali politikům pětadvacet výtisků utajované zprávy. Kubice k ní řekl, že obsahuje důkazy o propojení organizovaného zločinu a politiky. A také o tom, jak se politici snaží přes své kontakty v justici a policii vyšetřování hatit.

Ač tajná, zpráva obratem skončila v médiích. “Když jsem viděl, jak to tam probíhá, bylo mi to jasné. Někteří poslanci to říkali naprosto otevřeně, že je potřeba to dostat ven. Hned se sháněli po kopírce. Nechávali fotografy, aby si tu zprávu fotili, když ji nechali jakoby omylem na stole otevřenou,” vzpomíná Vlas.

Za to, že umožnili únik dokumentu, dostali později pokutu dva politici: Ivan Langer z ODS a Pavel Severa, který byl ve sněmovně za KDU-ČSL, dnes je v TOP 09.

Jiřímu Paroubkovi tehdy v jeho argumentaci, že jde o komplot, nahrával fakt, že kromě “tvrdých” dat z odposlechů a vyšetřování obsahoval Kubiceho dokument i řadu výmyslů a drbů. Typově “vraždu Mrázka provedla osoba Kočka” nebo, že měl “Paroubek k dispozici nezletilou dceru Ďurička”.

Šlo o informace, které policie zabavila při jedné z domovních prohlídek a státní zástupce se jim v tom snažil zabránit. Kubice se později hájil, že je do zprávy “přibalili” jen proto, aby si poslanci udělali obrázek, co žalobce nechtěl, aby se dozvěděli z domovní prohlídky. Dokument nadto nebyl určený ke zveřejnění.

Každopádně zatímco Vlas už by znovu do Sněmovny nešel, Jan Kubice na otázku, jestli si  zpětně nevyčítá, že před poslance tehdy šel, bez zaváhání odpověděl: “Ne. Svět nemá takhle fungovat.”