© Dead Line Media s.r.o. 2016 – všechna práva vyhrazena | buďte s námi v kontaktu: facebook – twitter – napište nám
© Design: Prokoho.cz | Souhlas se zpracováním osobních údajů (nastavení, odvolání)
Prošli jsme sliby, které Andrej Babiš se vstupem do nejvyšších pater politiky učinil. Ať už jde o ty před volbami v roce 2013, nebo o čtyři roky později, hledali jsme, které z nich dokázal splnit. Zda už je líp, jak si předsevzal a vetknul i do názvu své partaje. Ale zajímá skutečně premiéra, jestli se lidi mají líp? Nejsou všechny jeho úspěchy jen marketingem do příštích voleb?
ANO, bude líp, slíbil při své první volební kampani Andrej Babiš. On sám dnes někdy tvrdí, že všechno splnil a líp už je. Přesto nešetří dalšími ještě velkolepějšími sliby, naposled rekordním zvýšením důchodů a pětiprocentním snížením daní z příjmu od příštího roku. Ovšem přinejmenším pro analytiky a komentátory se stal jeho základní slib noční můrou. Potvrdit, či vyloučit, že se máme líp zásluhou politiky vlád, ve kterých Babiš zastával funkce ministra financí a premiéra, se zdá být nesplnitelným úkolem.
Na první pohled to není vůbec těžké. Kdo si ještě jednou přečte první volební program z roku 2013 a jeho tři základní body, dojde k celkem přehlednému výsledku. Babišův slib „Dáme lidem práci“ se zdá být splněn, protože Česko má nejnižší nezaměstnanost v Evropské unii. Na druhou stranu je zřejmé, že tomu miliardář slovenského původu nepřispěl.
Ve svých receptech třeba doporučuje zvýhodnit zaměstnávání absolventů a handicapovaných, snížit DPH i cenu energií, pomáhat podnikatelům, důsledně vybírat daně, investovat do infrastruktury a snížit byrokracii.
O nějakém vládním projektu, který by zvýhodnil absolventy či handicapované na trhu práce, však nikdo v posledních letech neslyšel.
DPH se nesnížila s výjimkou přeřazení několika položek (léky, knihy, dětská výživa) do nižší sazby v roce 2015 a některých služeb (úklid, domácí péče, opravy oděvů a kol, kadeřnické a stravovací služby) v letošním roce. Babiš naopak prosadil, že bude trvale platit základní sazba DPH ve výši 21 procent, dočasně zvýšená v rámci úsporných opatření Nečasovy vlády.
Cena energií v celoevropském srovnání vyrostla. Konkrétně cenou plynu pro konečného zákazníka dosáhla Česká republika loni na jedenácté místo v Evropě, když před sedmi lety byla podle Eurostatu patnáctá. V elektřině se Česko posunulo ze sedmnáctého na šestnácté místo.
Neexistuje přesvědčivý důkaz, že Babišova nedokončená daňová reforma, tedy zavedení kontrolních hlášení a EET, zastavila daňové úniky. V první řadě měla pomoci výběru DPH, přesto loni tato daň vynesla veřejným rozpočtům reálně o 28 procent více proti roku 2013, přitom ekonomika rostla jen o procento pomaleji. Jiné daňové tituly se zlepšily výrazně víc, hlavně daň z příjmu fyzických osob rostla zásluhou studené progrese dvakrát rychleji. Spotřební daně zlepšily výnos, protože se zvyšovaly jejich sazby. Pronásledováním úniků DPH Babiš naopak posílil regulaci, která zlikvidovala desetinu tuzemských zaměstnavatelů.
Úplná likvidace nezaměstnanosti a přezaměstnanost posledních měsíců před koronavirovou krizí byly přirozeným důsledkem celoevropské prosperity a paradoxně sociálních reforem ministra Jaromíra Drábka z roku 2012, který zavedl na pracovních úřadech tak přísnou byrokracii, že se jim i lidé bez práce raději vyhýbají.
Další slib z roku 2013 s názvem „Stejná pravidla pro všechny“ má ze současného pohledu komické rysy. Nejde jen o to, že obsahuje nikdy nesplněné cíle jako zrušení imunity poslanců a senátorů nebo nezávislou kontrolu majetků politiků. Některé nešvary, které volební program ANO sliboval odstranit, se naopak prohloubily. Dosud nikdy jsme neměli premiéra, u kterého by se nevědělo, jak přišel ke svému majetku.
Namísto naplnění plánu „odpolitizujeme vedení státního zastupitelství i policie“ jsme v případu Čapí hnízdo zažili ze strany vlády tak silný tlak na státní zástupce a policisty, až to dokonce v cizině vyvolalo obavu, že v tuzemsku už nefunguje rovnost před zákonem. „V Česku použil premiér Andrej Babiš, mediální mogul a zakladatel největšího agrárního koncernu v zemi, při stavbě wellness resortu evropské peníze určené pro malé podniky – aniž by se musel obávat něčeho horšího než pár opatrných otázek od státního zastupitelství,“ stojí v úvodníku jednoho z červencových čísel německého týdeníku Der Spiegel.
Není pochyb, že ANO zabodovalo třetím slibem „Aby tu chtěly žít naše děti“. Jeho součástí byl boj proti „zneužívání sociálního systému“, ovšem vlády posledních let v tomto směru pouze uvolňovaly pravidla pro pobírání některých dávek a dávky zvýšily tak dramaticky, že se například účet důchodového i nemocenského pojištění propadl přes ekonomický růst do deficitu. Pokud chce někdo „naše děti“ odradit od toho, aby tu chtěly žít, pak třeba připomínkou, že dluhy nemocenského a penzijního systému jednou zaplatí.
Současný nárůst cen potravin zase zpochybňuje sedm let starý příslib, že ANO zaručí „kvalitní a cenově dostupné potraviny“.
Jak dopadlo srovnání další slibů s realitou? Co třeba byrokracie? Vstřícné úřady? Protikorupční tažení? Čtěte v zářijovém časopise Neovlivní.cz. Objednávejte ZDE
Zdroj náhledové foto: aTeo