Kdysi byl vydávaný za vzor české cesty privatizace, kladenskou Poldovku ale pohřbil.
Policejním stíháním a nekonečným taháním po soudech skončilo před lety podnikání bývalého kapitána českého průmyslu – Vladimíra Stehlíka. Jeho úspěšná firma Bohemia Art koupila od státu v roce 1993 už tehdy těžce ztrátovou kladenskou huť Poldi, která dostala těžkou ránu po rozpadu socialistického hospodářského společenství RVHP.
Stehlík poslední roky žil coby důchodce v Kladně na sídlišti. Svůj pád připisoval spikleneckým scénářům, že Poldi vadila coby konkurence Evropské unii, a proto musela ke dnu. On sám se prý nedopustil ničeho špatného. Proto také nepřijal amnestii prezidenta Václava Klause.
Dvacet let po obvinění tak byl Stehlík odsouzen za půlmiliardovou škodu, kterou měl ocelárnám způsobit. Trest díky amnestii nedostal, Stehlík s tím však nesouhlasil; v soudech pokračoval.
Do života Stehlíka nechal v minulých letech nahlédnout filmový dokument s názvem Ocelové slzy. Bývalý podnikatel, kterému zjevně chybí všechny zuby, v něm v jednu chvíli vytáhl na kameru z kapsy košile zubní protézu a pochlubil se, že ji má zadarmo. Protože nemá peníze. „Mám důchod 13,5 tisíce. Zbývá mi asi 30 korun na den,“ vyprávěl před kladenskými paneláky o svém osudu. Předtím ještě do kamery zazpíval procítěně píseň Kladnó, ty černé Kladnóó, na tebe nikdy nezapomenúúú…