„Trumpův plán, který příměří rámuje, zůstává vágní. Neřeší odzbrojení Hamásu, otázku správy Gazy ani dlouhodobé bezpečnostní garance,“ píše bývalý šéf špionáže Petr Mlejnek.
Izrael a Hamás uzavřely 10. října 2025 příměří, které má ukončit nejdelší a nejintenzivnější etapu bojů v pásmu Gazy od října 2023. Přestože dohoda představuje zásadní diplomatický úspěch prezidenta Donalda Trumpa, její obsah i okolnosti ukazují, že se jedná spíše o taktický oddech než o skutečný mír.
Obě strany si totiž ponechaly prostor k interpretaci dohody podle vlastních zájmů – a většina klíčových otázek, které měly být vyřešeny, zůstává otevřená. Součástí dohody je nasazení asi 200 amerických vojáků na izraelském území. Jejich úkolem je monitorovat dodržování příměří, koordinovat humanitární dodávky a předávat informace mezi zúčastněnými státy. Do pásma Gazy nevstupují a nemají bojový mandát. Jejich přítomnost symbolicky potvrzuje, že USA převzaly roli hlavního garanta dohody a zároveň vytváří politický závazek, aby Izrael postupoval pod přímým dohledem Washingtonu.
Příměří jako politický akt, nikoli strategické urovnání
Dohoda o příměří vstoupila v platnost 10. října v 5:00 ET. Zajišťuje výměnu izraelských rukojmích za palestinské vězně, denní přísun 600 kamionů humanitární pomoci a mezinárodní dohled pod patronátem USA, Kataru, Egypta a Turecka. Formálně má přispět k deeskalaci, ale její konstrukce vychází z minimální shody – nikoli z konsensu o budoucnosti Gazy.