Hútíové se podle společnosti Anthropic pokusili využít americký model Claude při vývoji naváděcího softwaru pro několik pokročilých zbraňových systémů, včetně vícestupňové balistické střely s deklarovaným doletem kolem 2 000 kilometrů. Neexistují však důkazy, že by s pomocí umělé inteligence dokázali sami vyrobit nový operačně použitelný zbraňový systém, píše ve své analýze bývalý šéf špionáže Petr Mlejnek.
Význam případu spočívá především v něčem jiném. Generativní umělá inteligence může nepřátelským státům a nestátním ozbrojeným aktérům pomáhat překonávat nedostatek kvalifikovaných odborníků při programování, simulacích, diagnostice poruch a úpravách již existujících zbraní. Hútíové přitom nemusí vyvinout raketu od základů. Jejich arzenál je dlouhodobě založen na íránských technologiích, komponentech a know-how.
Současně Hútíové rozšiřují kontrolu nad pobřežím Rudého moře a získali pozice v bezprostřední blízkosti průlivu Báb al-Mandeb. To jim umožňuje přiblížit drony, protilodní zbraně, dělostřelectvo a další prostředky k jedné z nejdůležitějších světových námořních tras.
Nejnebezpečnější proto není samotný fakt, že Hútíové experimentují s americkou AI. Podstatné je propojení íránských zbraní, dostupných modelů umělé inteligence a kontroly strategického území. Výsledkem může být levnější a rychlejší cesta ke zvyšování přesnosti a účinnosti zbraní bez nutnosti vybudovat vlastní plnohodnotný raketový průmysl.
Případ Hútíů je proto varováním pro západní politické reprezentace, zpravodajské a bezpečnostní služby i technologické společnosti. Západ musí začít řešit kontrolu šíření nejpokročilejších schopností AI podobně vážně jako vývoz jiných technologií dvojího užití. Nestačí zablokovat účet až poté, co je jeho vojenské využití odhaleno. Je nutné hledat mechanismy, které umožní identifikovat vojenské zneužívání modelů a omezovat přístup nepřátelských států, jejich zpravodajských služeb, ozbrojených skupin a proxy organizací k nejcitlivějším schopnostem.