Případy z politického podsvětí: Fantom z Příbrami

Smrt Lubomíra Kašáka byla podle všeho tragédií spojenou se stylem jeho života. Příběh příbramského fantoma nicméně patří do dějin mysteriózních případů. Střelec, který podnikatele zabil pěti ranami, totiž sám spáchal sebevraždu. Co se ty poslední dny mezi nimi odehrálo, s jistotou už nikdy vědět nebudeme. Stejně jako zůstaly nezodpovězené otázky o Kašákově propojení s politiky, kterým připravil perné chvilky. Mimo jiné i svému švagrovi, matadorovi tuzemské politiky Miroslavu Kalouskovi. Odemykáme text z Letního speciálu Neovlivní.cz. Časopis si můžete ještě pár dní předplatit ZDE a můžete tak číst další případy z politického podsvětí.


Dnes, kdy si jeden z nejbohatších podnikatelů rovnou koupil politickou stranu, stal se premiérem a pojistil si tak svůj byznys, se už skoro nikdo neptá. Ale zkraje tisíciletí vzbuzovaly finanční injekce podnikatelů do politických partají samé otázky.

Jedním z těch, kdo jich ve své době vyvolával nejvíc, byl Lubomír Kašák. Výbušný podnikatel, kterému se podařilo do jisté míry ovládnout Příbram – tehdy přezdívanou středočeské Palermo. Vládli tam lidovci v čele se starostou Josefem Vackem. Kašák byl jejich věrným sponzorem a město mu přidělovalo zakázky jak na běžícím pásu.

Případ jsme popsali v Letním speciálu Neovlivní.cz. Další články o politickém podsvětí můžete ještě pár dní objednávat ZDE

Krom toho Kašák často a rád zdůrazňoval rodinnou přízeň s tehdejším šéfem KDU-ČSL Miroslavem Kalouskem. Jeho tehdejší žena Radka byla Kašákovou sestrou. Spravedlivě je ale třeba dodat, že Kašák využíval Kalouskovo jméno dost často i v případech, o kterých politik neměl ani tušení.

Kluci z nejta

Pro pochopení celého příběhu je nejlepší nejdřív přiblížit Kašákovy povahové rysy. Před jeho smrtí jsem s ním osobně mluvila. Mimo jiné proto, že jsem popisovala případy, kdy mu město šlo na ruku na úkor veřejných rozpočtů. Jeho firma IDOS získávala mimo jiné většinu městských stavebních zakázek. Jen namátkou: výstavba bytů v bývalých kasárnách, zakázky v areálu aquaparku, zakázky na recyklaci stavebních a demoličních materiálů, na rekonstrukci střechy zimního stadionu či na odvoz a likvidaci nebezpečného odpadu.

Lubomír Kašák nepřipouštěl diskusi. „Všechno je naprosto čisté. Zakázky máme proto, že jsme nejlepší,“ tvrdil mi. Ale současně se neustále dovolával vlivných známostí, mluvil o tom, že spolupracuje s tajnými službami, americkou armádou a hochy z „nejta“, jak Severoatlantické alianci říkával.

Stejnou zkušenost měli i jiní lidé, jako třeba jeho obchodní partner Tomáš Melichar.  „Měli jsme jednání s investorem, které skončilo tak, že mu Kašák začal vyhrožovat americkou armádou. Povídá mu: Já vám tam udělám cvičení NATO. Deset minut bylo hrobové ticho,“ popisoval mi tehdy Melichar.

Podobně divoké historky mi v té samé době v reportáži vyprávěl i Ivan Hofmann, novinář a někdejší ředitel rádia Alfa, kde byl Kašák jeden čas akcionářem: „Pamatuji, jak si pan Kašák v mé kanceláři odkládal na skříň pistoli, snad aby ho netlačila v kapse při jednání. Jindy zase pomohl překlenout nedostatek financí na výplaty milionem v hotovosti, který vytáhl v igelitce z jakéhosi šuplíku. Myslím, že se v obou případech snažil udělat dojem. V obou případech byl ten dojem hodně špatný.“

V byznyse se Kašákovi dařilo. Podnikat začal hned po listopadu 1989. Do té doby pracoval jako člen závodního výboru KSČ v příbramských uranových dolech. Nejdřív postavil firmu Kanako, která se specializovala na zpracování zlata z počítačů, pak přidal stavební společnost IDOS. Ta časem rozšířila předmět činnosti o výnosnou likvidaci nemocničního odpadu.

A paradoxně nikoli stavebními zakázkami, ale právě likvidací toxického materiálu na sebe Kašák přivolal prvotní zájem policie. Spalovny totiž obvinily jeho IDOS, že ve skutečnosti nelikviduje, ale jen skladuje. A poslaly na Kašáka inspekci a následně i policii.

Smrt na parkovišti

Teprve přes odpad se detektivové dostali k jinému podezření: IDOS uplácel veřejné zakázky. Bývalý ředitel IDOS Milan Čmuchař mi tehdy řekl, že ohledně odpadu byla firma v pořádku. „Stála proti nim tedy lobby. V odpadech byl IDOS čistý. Já z firmy odešel kvůli korupčním podvodům, kdy si kupovali zakázky,“ tvrdil Čmuchař.

Policie následně rozdala za zakázky několik obvinění. Samotnému Kašákovi už jej ale předat nestihla.

V září 2002 jej zastřelil na parkovišti před hotelem Kaskáda v Solenicích na Příbramsku jeho společník z firmy IDOS Zdeněk Němec.

Odehrálo se to v pondělí večer, kdy Kašák dorazil večer svým mercedesem před hotel. Po chvíli k němu přišel Němec. Svědci následně slyšeli jeho emotivní výkřiky a následnou střelbu. Němec do Kašáka vypálil pět ran, nedal mu šanci. O pár chvil později obrátil zbraň proti sobě. Tolik oficiální policejní zpráva.

Detektivové případ uzavřeli jako vraždu a sebevraždu. V případě motivu se klonili k obchodnímu sporu o firmu IDOS. S ohledem na smrt obou hlavních aktérů to však s jistotou tvrdit nemohli. Proto ještě dlouho po vraždě zněly Příbramí spekulace, že střílel někdo třetí.

Faktem je, že pouhé tři dny před střelbou podepsala matrikářka příbramské radnice protokol, ve kterém zpochybnila svůj původní souhlas s pravostí podpisu Lubomíra Kašáka pod zápisem z valné hromady. Ta rozhodla o prodeji Kašákovy firmy IDOS.

Podnikatel se jí chtěl zbavit. Společnost se propadala do sedmdesátimilionové ztráty, vyšetřovala ji pro podezření z korupce policie. Zdálo se mu, že ve spojení s jeho jménem se pro něj stává přítěží.

Jak se však během policejního vyšetřování později ukázalo, záhy si všechno rozmyslel. Navzdory původní dohodě se společníkem Zdeňkem Němcem, kterého pověřil prodejem firmy, chtěl IDOS zpět. A náhlý obrat matrikářky mu v tom mohl významně pomoci.

Následuje citace z článku, který jsem po Kašákově smrti napsala v MF Dnes s kolegyní Ivanou Dubnovou.

„Úředníci radnice tvrdí, že matrikářku k zpochybnění původního souhlasu s pravostí podpisu Kašák přinutil. Ona sama o tom nechce mluvit: ‚Nezlobte se, ale nejsem na tom momentálně psychicky nejlépe.‘

Minulý týden se navíc kdosi vloupal do Němcova pracovního stolu, z něhož zmizel originál zápisu z valné hromady, která prodej firmy IDOS odhlasovala.

V tuto chvíli tedy neexistuje jediný doklad, že Němec byl k prodeji IDOS oprávněný. Kašák se mohl domáhat převzetí firmy s argumentem, že prodej je neplatný,“ napsaly jsme tehdy.

A mluvily jsme i s policistou, který střelbu v Solenicích vyšetřoval. Řekl nám k tomu: „Máme informace, že Kašák vydíral Němce a vyhrožoval i jeho rodině. Němec mu stál v cestě, aby mohl IDOS získat zpět. Zatím se tedy případ rýsuje tak, že Němec neunesl tlak, bál se o rodinu a Kašáka zastřelil. V bezvýchodné situaci pak spáchal sebevraždu.“

Kašák skutečně neměl v té době k výhrůžkám daleko, jak potvrzoval i Pavel Sova z firmy SH Leasing, která se papírově na čas stala majitelem IDOS. „Kašák měl nepřátele úplně všude. Každý se ho bál, každému vyhrožoval,“ říkal Sova.

Každopádně jednoznačné důkazy o motivu střelby dodnes na stůl nikdo nepoložil.

Smlouva s čertem

Všichni, co Lubomíra Kašáka poznali, se shodovali v jednom: jeho úspěch byl založen na tom, že si dokázal naklonit mocné. Na Příbramsku sponzoroval za ty roky politiky napříč stranami. „Všechny, co mu mohli být užiteční. Spojil by se i s čertem,“ tvrdil tehdy jeho bývalý ředitel Čmuchař.

Ke konci Kašákova života ale začaly vztahy skřípat. „Přestal být soudný, chtěl víc a víc. A vlivné začal ohrožovat. Detaily říkat nebudu. Nechci si znepříjemnit život,“ vyprávěl nám podnikatel Alois Lukeš, který Kašáka znal.

Co přesně tím myslel, nechce rozvádět ani dnes.

Trable přinesla jeho známost již zmiňovanému exstarostovi Vackovi, kterému zničila politickou kariéru.

Reputační problém měl i Miroslav Kalousek. S kolegou Jiřím Kubíkem jsme totiž zkraje tisíciletí přišli na to, že Kalousek v politice nebývale rychle zbohatl. „Aniž si půjčoval peníze v bance, investoval celkem přes tři miliony korun do stavby rodinného domu v jihočeské Bechyni a odkoupení třípokojového bytu v panelovém domě v Praze. Přitom je Kalousek od roku 1990 závislý jen na příjmech ze státního rozpočtu a jeho žena pracuje jako asistentka na vysoké škole. Kromě bechyňského domku a bytu v paneláku má Kalouskova rodina navíc k dispozici luxusní dvousetmetrový půdní byt na pražském Veleslavíně,“ napsali jsme v roce 2002.

Byt na Veleslavíně

Bylo jasné, že oficiální příjmy mu na to nestačily. A poslanec začal mluvit o půjčkách. Záhy se ukázalo, že tím, kdo se stal Kalouskovým sponzorem v politice i soukromém životě, byl právě jeho švagr Lubomír Kašák. Ten mu například půjčil veleslavínský byt. Kalousek pak donekonečna opakoval, že Kašák jeho rodinu nepodporuje proto, že jeden z nich je vlivným politikem a druhý podnikatelem závislým na zakázkách, ale čistě proto, že jsou příbuzní.

Jenže pochybnosti ohledně veleslavínského bytu zesílily za další tři roky, kdy jsem vypátrala, že tím, kdo původně do pražského apartmánu investoval, byl Kalouskův přítel, zbrojař Richard Háva. Vlivný zákulisní hráč získával na obraně zakázky v éře, kdy tam byl Kalousek v pozici náměstka.

Zapojení Richarda Hávy do celé operace s bytem tak vrátilo do hry otázku, zda Kašák nebyl majitelem jen naoko a nemovitost ve skutečnosti od začátku nepatřila Kalouskovým, kteří ji financovali z neznámých peněz. „Že to celé platil Háva, je nesmyl,“ opakovaně tvrdil Kalousek.

Z veřejně dostupných dokumentů na katastru bylo zřejmé, že byt nejprve koupil Háva. Následně mu za něj v červnu 1999 zaplatil Kašák 6,5 milionu korun a stal se jeho majitelem. Jen o den dříve přitom vystavil své sestře a (tehdejší) ženě Kalouska směnku na stejnou částku, tedy 6,5 milionu korun.

Poté, co Kašák zemřel, se majitelkou apartmánu oficiálně stala Kalouskova žena. Byt získala od vdovy po bratrovi do třetice za stejnou sumu – 6,5 milionu. Kalousková za byt neplatila, obě ženy operaci vyřešily započtením směnky z roku 1999.

Do případu se pak vložila policie, která však zašmodrchaný případ směnek a bytu nakonec odložila. Vyšetřování zkomplikovala mimo jiné i skutečnost, že policie měla po letech k dispozici už jen kopii směnky. Z ní tehdy nešlo odhalit, kdy byla vystavena, k ničemu v případě kopie nebyly ani grafologické posudky.

„To je neštěstí kopií: tam to může být tak jako tak,“ podotkl k tomu tehdejší náměstek policejního prezidenta Jaroslav Macháně.

Prokletí rodiny

Smrtí Lubomíra Kašáka pro jeho rodinu nic neskončilo.

O sedm let později zemřel i jeho syn. Policie v roce 2009 oznámila, že se na Rožmitálsku našlo jeho auto, které narazilo do stromu. Tělo Kašáka juniora bylo nalezeno zhruba kilometr a půl od havárie. Policie případ uzavřela jako úmrtí při nehodě.

 

Zdroj náhledové foto: Shutterstock.com



Tento web používá k personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. více informací

Služby společnosti DeadLineMedia mohou pro své správné fungování vyžadovat tzv. cookies – tedy malá množství dat, které www servery přes prohlížeč běžně posílají a ukládají do počítače uživatele, aby identifikovaly jeho osobní předvolby a nastavení a usnadnily tak přístup k webovým stránkám. Celosvětově cookies na drtivé většině webových stránek využívají rovněž provozovatelé reklamních systémů pro zobrazování co nejrelevantnější inzerce. Pokud se rozhodnete, že tato cookies ukládat nechcete, najdete více informací a další postup na: http://www.youronlinechoices.com/cz/vase-volby.

Zavřít