Americký softwarový gigant Palantir vyvíjí nástroje, které dokážou analyzovat obrovské množství dat. Používají je vlády, policejní složky a armády. Bývalý šéf špionáže Petr Mlejnek anylyzuje, proč by se Česká republika neměla stavět své bezpečnostní prostředí na Palantiru.
Digitalizace ozbrojených sil představuje jednu z největších revolucí moderního vojenství. Data, algoritmy a umělá inteligence se postupně stávají stejně důležitými jako tanky, letadla nebo rakety. Kdo ovládá informační systémy armády, ten do značné míry ovládá i způsob vedení války.
Americká společnost Palantir dnes bezesporu patří mezi světovou špičku v oblasti analýzy dat. Její platformy využívají americké ozbrojené síly, řada států NATO i ukrajinská armáda. Společnost během posledních dvou desetiletí významně ovlivnila způsob, jakým západní armády pracují s informacemi, plánují operace a propojují zpravodajská data s rozhodovacím procesem.
Právě proto je však nutné vést otevřenou debatu, zda má být podobná platforma základem českého bezpečnostního prostředí.
NATO ano. Národní operační řízení musí zůstat pod českou kontrolou
Je zcela logické, aby armáda České republiky disponovala kompatibilními systémy umožňujícími společné plánování a vedení operací v rámci NATO. Interoperabilita je jedním ze základních pilířů kolektivní obrany. To ale neznamená, že stejná platforma musí tvořit základ národního operačního řízení české armády, zpravodajských služeb nebo krizového řízení státu.