Proč musí Putin zabránit Asadově porážce

Vývoj v Sýrii má přímý dopad na ruský strategický zájem v Africe, píše bývalý šéf špionáže Petr Mlejnek.

Rusko může přesunout jednotky afrického sboru do Sýrie, aby posílilo Asadův režim v Sýrii, aby se zabránilo Asadově porážce, která by poškodila strategické cíle Kremlu v Africe a okolních vodních cestách, jako je Středozemní a Rudé moře. Africa Corps může podpořit síly syrského režimu v podpůrných a poradních rolích, ale pravděpodobně postrádá kapacitu k vyslání dostatečného počtu vojáků, aby se situace zásadně změnila.

V současné době má ruský africký kontingent tyto pravděpodobné počty: Libye 1800 vojáků, Mali asi 2000, Burkina Faso a Niger 100-300, a Středoafrická republika asi 4000 žoldáků z bývalé Wagner Group, kteří ale nepodepsali kontrakt z ruským ministerstvem obrany. Libye souží jako základna Ruska pro distribuci těžké techniky do celé Afriky. Je příliš brzy říkat, jak daleko mohou syrští rebelové postoupit a zda budou schopni udržet své zisky. Scénář, v němž by rebelové svrhli Bašára Asada, by však poškodil strategické cíle Kremlu promítat moc do Středozemního a Rudého moře a ohrožovat jižní křídlo NATO z Afriky a Středozemního moře.

Ruská aktivita v Libyi a Sahelu podporuje jeho cíle zajistit přístup do Středozemního a Rudého moře, což je podnik, který je silně závislý na tom, že si Rusko udrží svou námořní základnu v Tartúsu. Tartus je jedinou formální zámořskou námořní základnou Ruska, kterou využívá k projektování síly do Středozemního moře pro různé účely, včetně údajného boje proti NATO. Rusko se snaží ještě o dvě námořní základny a to o Libyi ( Tobruk ) a v Súdánu. NATO stále více bere na vědomí nekonvenční a nepřímé hrozby, které Rusko vytvořilo podél jižního křídla NATO svým úsilím nahradit Západ v Sahelu.

Rusku však chybí schopnost a možná i záměr tyto příležitosti okamžitě využít. Rusko přímo přispělo k hybatelům transsaharských migračních toků do Evropy tím, že vytlačilo Západ do Sahelu, aniž by účinně doplňovalo západní bezpečnostní pomoc. Rostoucí stopa Ruska v Sahelu ho umístila podél klíčových uzlů na transsaharských migračních trasách. Ruský personál v Africe je v kontaktu s překupníky, ale postrádá kapacitu na to, aby silně ovlivnil a vyzbrojil tyto rozlehlé a decentralizované sítě, kromě toho, že nadále živí nestabilitu, která je základem migrace. Místní odnože nadnárodních teroristických organizací Al-Káida a Islámský stát využily bezpečnostního vakua k posílení a zvýšily latentní hrozbu, kterou tyto skupiny pro Evropu představují. Posilování těchto skupin je pravděpodobně nezamýšleným důsledkem ruské strategie a nikoli jejím cílem, protože tyto skupiny ohrožují i Rusko.

Rusko bude čelit logistickým problémům, které podkopou jeho operace v Africe, pokud ztratí svou stopu v Sýrii. Asadův kolaps by navíc poškodil globální vnímání Ruska jako efektivního partnera a ochránce, což by potenciálně ohrozilo partnerství Ruska s africkými autokraty a jeho výsledný ekonomický, vojenský a politický vliv v Africe. Ruské základny v Sýrii sloužily jako primární základna pro zásilky z Ruska, které pak směřují do Libye a nakonec do subsaharské Afriky. Ztráta Sýrie by okamžitě přerušila rotace Afrického sboru a úsilí o doplnění zásob.

Zdroj náhledové foto: Shuterstock.com