Proč stát nevěří vlastním datům Covid-19

Překvapivé zjištění: Pandemie koronaviru, decimující celý svět, se České republice podle vládních dat vyhnula. Dokládá to srovnání s trendy jiných zemí s českými státními údaji, které již druhý měsíc prezentuje kabinet Andreje Babiše.

“Do dvou týdnů zjistíme pravdu o nákaze v Česku, míní Prymula” uvedl překvapivě hlavní úterní zprávu server iDnes.cz, patřící do holdingu Andreje Babiše. Překvapivě proto, že jen pár dní předtím jiní představitelé státu zveřejnili, že situace v ČR je výborná. Zdravotničtí statistici ministra Adama Vojtěcha, který dosud nedokázal zajistit odpovídající ochranné prostředky a testy pro nemocnice, opravili svůj “výhled” koronavirové krize v ČR. Do konce dubna již nečekají 15 tisíc případů, ale spíše 10 tisíc.

Český denní přírůstek případů Covid-19 mezi 12. a 13. dubnem pak dosáhl čísla, v daném okamžiku těžko dohledatelného kdekoli ve vyspělém světě: pouhé 1 %.

Přesto iDnes citoval náměstka ministra zdravotnictví Romana Prymulu, že případů bylo a je pravděpodobně mnohem více. Prymula zatím není politik, ale více lékař. A zná pravdu o situaci v celé Evropě.

Česká státní data, která nelze nezávisle verifikovat, protože nad jejich kompletací má “monopol” úřad Adama Vojtěcha, oproti tomu vyčnívají ve srovnání se všemi dostupnými trendy. Nesedí počty nakažených v populaci, dynamika růstu, úmrtnost. Ani objem a vypovídací hodnota testů, razance a účinnost státních opatření ani technické zázemí a vybavení.

V tomto článku se zaměříme na srovnání s trendy nástupu nemoci. V pokračování později se podíváme na další fakta.

Před prvním grafem ještě vysvětlení, jak je sestaven. Neovlivní.cz pracuje s indexem “Případu 100”, tedy okamžiku, kdy v jakékoliv zemi statistika zahlásila stý případ nákazy. Takový okamžik existuje v každé zemi, kde se Covid-19 následně masově rozšířil. A protože jde o dostatečně velikou “statistickou bázi”, může být Případ 100 zároveň srovnatelnou pozici pro porovnání dvou či více zemí.

Nelze totiž porovnávat, že “dnes má Španělsko 100.000 případů a Česká republika 3.000”. Nemoc v každé zemi začala jindy, někdy je rozdíl i mnoho týdnů či měsíc. Případ č. 100 vytvoří všem zemím stejnou startovní čáru, ať už datumově nastal kdykoli.

A každá země má navíc logicky jiný počet obyvatel. Tudíž nelze srovnávat absolutní čísla případů, ale spíše jejich procentuální podíl k celkové populaci. Němců je skoro 8x víc než obyvatel Česka, mnohonásobně lidnatější jsou i Španělsko či Itálie. Nizozemsko má skoro dvakrát více obyvatel, Švédsko naopak stejně jako ČR a naopak Švýcarů či Rakušanů je méně.

Kvůli špatným interpretacím proto celý březen mnoho českých médií jako nejhůře postižené země v EU jmenovala Itálii, Německo či později Španělsko. Avšak ve skutečnosti dostaly největší zásah Švýcarsko a Rakousko. Jak je vidět na grafu níže, v těchto dvou zemích již 8. dne po dosažení “Případu 100” začal podíl nakažených na počet obyvatel prudce růst. Hůř, než jinde.

Situace ve Švýcarsku či Rakousku přitom vlastně není tak šokující. Obě alpské země dostaly po Novém roce dvouměsíční “náraz” prázdninových návštěvníků z celé Evropy i jiných koutu světa. Pokud se někde mezi prosincem a únorem potkala celá planeta, bylo to jistě mezi Mont Blancem, Matterhornem a Grossglocknerem. Ostatně, i sever Itálie mluví za vše.

Všude tam byly i desetitisíce Čechů. Včetně Andreje Babiše, který lyžoval ve francouzské oblasti Alp, kde již v té době vypukla nákaza. Ale – zatímco v Německu, Francii nebo Nizozemsku statistika nemocných trvale postupovala vzhůru – Češi se podle státních statistik na lyžích masově nenakazili.

Dokládá to další graf.

Mezi 18. a 22. dnem po dosažení stého případu ve sledovaných zemích křivka nemocných vůči populaci den za dnem rostla o vysoká procenta. Španělsko v tom okamžiku již mířilo raketově vzhůru, zatímco křivka alpských zemí začala o něco později zpomalovat.

A Česká republika? Až do toho okamžiku (v kalendáři jde o konec března 2020) se české počty nakažených držely vysoko. Poměr nemocných k populaci byl vyšší než ve srovnatelné chvíli v Itálii, Německu. Český trend osciloval mezi Nizozemím a Švédskem.

Avšak pak Česko v oficiální statistice najednou růst přestalo. Navzdory evropskému trendu mnoha zemí praktikujících různé a různě přísné postupy. Všem grafy rostou, “naše” tmavě modrá křivka v grafu se ale viditelně zploštila.

Trendová křivka procenta lidí, kteří se v dané zemi nakazili, tak v ČR nevysvětlitelně kopíruje tu alpskou. Avšak v Rakousku byl průběh epidemie zcela jiný. Úřady ve Vídni oznamovaly celý první měsíci po dosažení “Případu 100” každý den stovky a stovky případů. Až pak růst ustal, Rakousko je již značně “promořeno”, jak se dnes říká. Švýcaři pak začali ve stejné době masivně testovat a dostávat nemoc pod zdravotnickou kontrolu.

ČR ve srovnatelném okamžiku teprve dohánělo masivní zpoždění – první letadla s mnohokrát předraženými obyčejnými respirátory a pár rychlotesty dosedla v Praze v druhé půli března. Měsíc po 100. prokázaném případu v Itálii.

Lékařům či personálu domovů důchodců dlouho chybělo a mnohde dosud chybí ochranné vybavení. Všichni v Česku nosí látkové roušky, které podle světových studií prokazatelně pronikání viru nemohou zastavit. Kvůli chaotickým, datově nijak nezdůvodněným opatřením jezdí tisíce kolařů bez roušek po stezkách a desetitisíce kutilů ucpaly o Velikonocích otevřené hobbymarkety. A v MHD se teď v úterý tísnily další stovky a stovky Pražanů, protože metro jezdilo málo.

Přesto nemocní Covid-19 v ČR v podstatě nejsou. Oficiálně, podle vládních statistik ani nebudou. Růst ustal. Vládou prezentovaný vývoj se vzpírá všemu, co se děje kolem v Evropě.

Jak moc a v čem dalším, to si ukážeme i na dalších datových srovnáních v příštím materiálu. Již brzy na Neovlivní.cz