Projekt Ukradené duše AB, díl druhý: Pyšní pekaři

Jejich cesty se kdysi zkřížily s byznysem Andreje Babiše a nedopadlo to právě nejlépe. Tedy – pro ně. Andrej Babiš vždycky dostal, co chtěl. Ti muži a ženy jsou výjimeční, protože o své zkušenosti s jedním z nejmocnějších Čechů promluvili. A nedopadlo to právě nejlépe. Tentokrát pro Andreje Babiše. Odemykáme druhý díl projektu Ukradené duše AB. Příběhy dalších lidí najdete v tištěném magazínu Neovlivní.cz

„Měl jsem poslechnout ty, co mě před Andrejem Babišem varovali. Jenže já měl svoji hlavu, myslel jsem si, že jsem dost chytrý na to, aby si nás nenamazal na chleba. Ale stalo se. To je ta pýcha,“ povzdechne si Marko Pařík, když si má vybavit své zkušenosti s Andrejem Babišem.

Rodina Paříkových podnikala odjakživa, dědeček Marka se střídal s Janem Baťou na postu šéfa Svazu průmyslníků. Za první republiky byla jejich továrna na výrobu naftových motorů a zemědělských strojů Slavia/Bří Paříkové v Napajedlech pojmem i v zahraničí.

Rodinnou tradici přerušil únor 1948. Komunisté jim továrnu s osmi stovkami zaměstnanců sebrali. Zabavili jim rodinnou vilu a rodina s dvěma malými syny Markem a Jaroslavem emigrovala do Francie, kde dál podnikala.

Po návratu do České republiky spolu bratři vybudovali společnost United Bakeries, dvojku pekárenského trhu. Jedničku – Penam – ovládal Andrej Babiš a chtěl vlastnit i firmu bratří Paříků. Před šesti lety se Marko a Jaroslav Paříkovi s Babišem domluvili a podepsali smlouvu o prodeji své společnosti.

Jenže obchod nakonec ztroskotal na slovenském antimonopolním úřadu, který – na rozdíl od toho českého – Babišovi překvapivě transakci neposvětil. Bratři Paříkové byli přesvědčeni, že v tom měl prsty právě Andrej Babiš, který jednání se slovenským úřadem vedl. Marko Pařík dodnes trvá na tom, že Andrej Babiš chtěl z obchodu vycouvat.

„Nechtěli jsme tomu věřit. Bylo to jasné, podepsané, s českým antimonopolním úřadem vyřešené. Nebyl jediný důvod, proč by to mělo zkrachovat. Jenže jsme nepočítali s tím, že Andreje Babiše normální obchod nebaví. Nebaví ho nakupovat za správnou cenu. Jeho baví lidi a firmy ničit, jen aby to měl zadarmo. Ale to přece není normální kšeft,“ říká.

První díl sedrálu Ukradené duše najdete tady ».

A proč by miliardář, který toužil ovládnout pekárenský trh, hatil svůj vlastní sen? „Chtěl to zkrátka za míň peněz. Ostatně nám v tom smyslu poslal i dopis, že to je moc drahé. Jenže soudu to nestačilo, aby viděl, kdo chtěl z toho kšeftu vycouvat. A my už pak jen sledovali, jak naše krev odcházela, odcházeli zákazníci, už to tahala druhá strana.“

Když si totiž obě strany plácly, pustili bratři Paříkové Babišovy manažery do svých pekáren. „Naprosto jsme odkryli karty, z našeho pohledu nebyl důvod něco tajit, smlouva byla podepsaná a Agrofert dostal všechny informace, o které si řekl. Dokonce to šlo tak daleko, že naši dosavadní obchodní partneři už jednali přímo s Babišovým Penamem,“ dodává Pařík.

Když pak fúze ztroskotala, ponechali si bratři stomilionovou zálohu, kterou Andrej Babiš do transakce vložil. A odmítali mu ji vrátit. Podle nich totiž sice formálně námluvy ukončili oni sami, ale jak dodávají, bylo to pod tlakem. A tím, kdo transakci fakticky zhatil a porušil tak smlouvu, byl podle nich Andrej Babiš. Sto milionů bylo podle bratrů adekvátním odškodněním za porušení smlouvy a za celou zmařenou transakci.

Jenže Andrej Babiš si to pochopitelně nenechal líbit a o zálohu se začal soudit. Suchá řeč paragrafů byla na jeho straně. A soud rozhodl v jeho prospěch: má nárok na stomilionovou zálohu a dalších čtyřicet milionů navrch jako penále a soudní výlohy.

Jako klíčové se ukázalo, že od transakce formálně odstoupili jako první právě bratři Paříkové. „Je nesporné, že obě strany uzavřely smlouvu o úplatném převodu cenných papírů, kdy Agrofert uhradil prodávajícímu částku za akcie. A bylo dohodnuto, že pokud dojde k zániku smlouvy nikoliv zaviněním kupujícího, je prodávající povinen částku vrátit,“ stojí v prvoinstančním rozsudku soudu.

Odvolací soud tezi, že co je psáno, to je dáno, potvrdil. „V tomto případě je třeba dát jednoznačně přednost tomu, co se objevilo v písemném znění,” zdůvodnil rozsudek soudce Zdeněk Kovařík.

Marko Pařík s rozsudkem absolutně nesouhlasí, soud se podle něj skutečnou podstatou věci – tedy kdo zavinil krach fúze – nezabýval.

„Soud naprosto smetl naše argumenty, nikomu se nechce jít proti proudu. Je to tak, že logicky a ekonomicky je jasné, kdo ten kšeft chtěl ukončit. Že to byl Andrej Babiš, a ne my. Ale když se soud dívá jen na právní tečky a pomlčky, je komplikované to zastavit,“ říká Pařík.

Jeho právníci u soudu argumentovali tím, že Agrofert nespolupracoval se slovenským antimonopolním úřadem a odmítal mu předat požadované dokumenty. „Bylo prokázáno, že slovenský antimonopolní úřad opakovaně upozorňoval, že pokud nenabídne ústupky, nemůže fúzi schválit,“ prohlásil právník Paříků Martin Hodek.

Nakonec ale uspěli právníci Agrofertu s verzí, že žádné povinnosti vyplývající ze smlouvy neporušili. „Velmi silně jsme argumentovali, proč žádné závazky nejsou potřeba. V případě jakýchkoliv ústupků by ta transakce ekonomicky postrádala smysl,“ reagoval podle portálu Aktuálně.cz právník Agrofertu Pavel Dejl.

Proč ovšem o pár měsíců dříve dal požadované ústupky na stůl v případě jednání s českým antimonopolním úřadem, to Agrofert nikdy nevysvětlil.

Jaroslav Pařík, který jednu dobu neúspěšně kandidoval za ODS do Senátu, během soudního procesu náhle zemřel. Jeho bratr Marko nakonec pekárny prodal lucemburské firmě. A na zkušenost s Andrejem Babišem by nejraději zapomněl.

„Je to člověk, který mě a bratra podvedl. To je pro mě hotová věc. Je to tak očividné a jasné, že opravdu už o něm nechci ani slyšet. Vím, že to není úplně zodpovědné, protože on bude dál škodit. Ale on už představuje takovou sílu, proti které můžu těžko bojovat. Pořád si v nadsázce myslím, že jediná věc, která by ho zastavila, by bylo znárodnění jeho majetku. Jinak to nikdy neskončí. Jeho finanční síla se stala tak fenomenální,“ říká.

A co by vzkázal lidem, kteří chtějí Babišovo hnutí ANO na podzim volit? „Ať neblázní. Je to to nejhorší, co mohou udělat: volit někoho, kdo ničí svoji konkurenci, je populista a spojí se klidně s komunisty, jen aby vládl. Ať jdou do tradičních stran s lídry, za kterými je normální politika a demokratické mechanismy. Ať hlavně nevěří tomu, že když je někdo bohatý, nekrade. To je primitivní myšlení.“