© Dead Line Media s.r.o. 2016 – všechna práva vyhrazena | buďte s námi v kontaktu: facebook – twitter – napište nám
© Design: Prokoho.cz | Souhlas se zpracováním osobních údajů (nastavení, odvolání)
Jejich cesty se kdysi zkřížily s byznysem Andreje Babiše a nedopadlo to právě nejlépe. Tedy – pro ně. Andrej Babiš vždycky dostal, co chtěl. Ti muži a ženy jsou výjimeční, protože o své zkušenosti s jedním z nejmocnějších Čechů promluvili. A nedopadlo to právě nejlépe. Tentokrát pro Andreje Babiše. Odemykáme čtvrtý díl projektu Ukradené duše AB. Příběhy dalších lidí najdete v tištěném magazínu Neovlivní.cz.
Bohumíra Radu je z těch, kdo zkřížili cestu byznysu Andreje Babiše, slyšet nejvíc. Sedlák z jižní Moravy se netají tím, že udělá všechno pro to, aby lídra hnutí ANO dostal z politiky. „Je to zlý člověk. Naletěl jsem mu, nechal jsem se utáhnout na tu jeho koblihu a nechci, aby stejně naletěli i další,“ vysvětluje svou motivaci, proč v uplynulém půlroce přivezl Babišovi na ministerstvo mrtvé prase, pořádal proti mocnému politikovi happeningy a inzeroval v novinách.
Radova rodina na Moravě hospodaří po generace. Ještě před sedmi lety mu patřilo jedno z největších zemědělských družstev – Agro Jevišovice na Znojemsku. Dnes jej vlastní Agrofert, holding Andreje Babiše, toho času zaparkovaný ve svěřenském fondu. Bohumír Rada vede s Babišem o firmu soudní bitvu. Tvrdí, že šlo o nepřátelské převzetí, kdy byl k vydání akcií dotlačen miliardářovými praktikami.
Babiš na oplátku zas znojemského sedláka veřejně označuje za lháře a podvodníka. „Když jsme od něj kupovali jeho firmu, byla totálně zdevastovaná, všude nepořádek, podvyživená zvířata… Zaplatili jsme za něj dluhy 830 milionů.”
Mimochodem, když si na něj Rada kvůli slovům o lháři a podvodníkovi oficiálně stěžoval, vyšumělo to do ztracena. Obecní úřad v Průhonicích, kde má Andrej Babiš bydliště, nestačil přestupek včas projednat a ten skončil jako promlčený.
Bývaly přitom doby, kdy Andrej Babiš zemědělci Radovi – stejně jako třeba šéfovi Kosteleckých uzenin – říkal, jak ho potřebuje.
„Že prý nerozumí drůbeži a potřebuje, abych mu s tím pomáhal. A já mu to věřil, jezdili jsme spolu po různých podnicích, chtěl, abych mu řídil Hyzu, slovenský drůbežářský podnik. Když pak ovládl Kostelecké uzeniny, kam jsem dodával 60 procent kuřat, chtěl víc. Tak jsem to zvedl skoro na 100 procent. A to byla moje životní chyba. Stal jsem se na něm závislým, ostatní odběratele jsem zrušil, protože mi slíbil, že bude odebírat za průměr cen z Rakouska a Německa,“ vzpomíná na začátky společného byznysu Rada.
Jenže, jak se později ukázalo, Babiš nechtěl jen Radova kuřata. Chtěl vlastnit Agro Jevišovice. A rozšiřovat tak své zemědělské impérium.
„Jednou jsme s ním seděli na obědě – on se totiž s tátou, řekl bych, skoro kamarádil. No a u stolu padlo, že by Agro koupil. A my na to říkali, že to nejde. Že to je rodinné stříbro, které není na prodej. Pan Babiš se rozčílil. Všechno je prý na prodej, jen my to nechápeme,“ vybavuje si Radův syn Vojtěch, který je stejně jako otec sedlákem.
Následoval scénář známý i z jiných příběhů. Babiš oproti původní dohodě začal snižovat výkupní ceny, za které od Rady odebíral kuřata. A naopak zvedal cenu krmiv, která mu dodával. To dokládají smlouvy, které má zemědělec ve své „složce“ na Babiše. A když sedlák proti změnám cenové politiky protestoval, dozvěděl se, ať si tedy ta kuřata nechá nebo prodá jinde. Jenže smlouvy na drůbež se uzavírají zpravidla s půlročním předstihem, aby se slepice stačily oplodnit a kuřata následně odchovat.
„Nikam jsem je takhle najednou samozřejmě dát nemohl, když jsem neměl s nikým jiným než s ním uzavřenou smlouvu. Začal jsem na tom celém významně prodělávat. Potíže se stupňovaly a já neměl na splácení úvěru. Andrej Babiš pohledávku koupil, já mu podepsal směnku a ručil jsem mu i svým majetkem. Dopadlo to tak, že na mě poslal exekutora. Utahoval mi oprátku kolem krku, ten tlak už nešlo vydržet. Agro Jevišovice jsem mu prodal,“ popisuje konec přátelství Bohumír Rada. „Bylo to se mnou jako s jeho voliči. On mi nepřišel nabídnout něco lepšího. Chtěl si mě získat a pak mě mít jako rukojmí. Nedělá nic čestného, jemu jde jen o to, každého ojebat. Takový je způsob jeho života.“
Agrofert verzi nepřátelského převzetí firmy Agro Jevišovice vždy striktně odmítal. „Vzhledem k tomu, že pan Rada dlužil Agrofertu 250 milionů korun a další stamiliony korun dlužil bankám, neměli jsme jinou možnost než společnost odkoupit a převzít,“ stojí v oficiálním stanovisku firmy k případu Agro Jevišovice.
Získat ale detailní vyjádření firmy nebo přímo Babiše k jednotlivým milníkům byznysu s Bohumírem Radou není možné. Koncern diskusi odmítá s odkazem na to, že probíhá soud o akcie Agro Jevišovice. A Babiš pouze opakuje, že Rada je podvodník; konkrétní otázky nechává bez odpovědí. Žádost o rozhovor opakovaně odmítl.
Jejich vztahy jsou přitom čím dál vyhrocenější. Babišovi manažeři postříkali před dvěma lety pole, na kterém Rada podle jejich názoru neoprávněně zasel, herbicidem. Škodu Rada vyčíslil na čtyři miliony. „Nikdy mi neřekli, že tam nemám zasít. Kdyby mi to řekli, tak to neudělám. Nejsem blázen. Bylo to součástí dohody o předání Agro Jevišovice, že mě nechají hospodařit na těch pozemcích,“ líčí sedlák.
Letos zjara, kdy Rada spustil své veřejné akce proti Babišovi, přišel další úder. Společnost Agrofert podala návrh na insolvenci Radovy současné zemědělské firmy Agro Boskovštejn. Agrofert svůj krok zdůvodňuje tvrzením, že mu Rada dluží peníze. Sedlák naopak postup Agrofertu hodnotí jako účelovou mstu za jeho slova o Babišovi.
Přesto dodnes ani jednou nezalitoval, že se do bitvy s Andrejem Babišem pustil. A ani děti jej od toho nezrazují. Jak ovšem připouští, strach má. „Usínám v tom pořád. Když něco zašramotí, hned jsem vzhůru. Strach je obrovský, to vůbec nepopírám. Ale říkám si, proč jsme na tom světě? Až budu umírat, budu vědět, že jsem proti tomu darebákovi něco udělal.“