© Dead Line Media s.r.o. 2016 – všechna práva vyhrazena | buďte s námi v kontaktu: facebook – twitter – napište nám
© Design: Prokoho.cz | Souhlas se zpracováním osobních údajů (nastavení, odvolání)
David Michal si odseděl několik let ve vězení. Nyní promluvil pro Neovlivní.cz.
Ve své době se právní kanceláři, kde David Michal působil, přezdívalo Mordor. Tak špatný byl její mediální obraz. Přiživovali ji ovšem i sami její advokáti, svým kritikům či soupeřům se často až okatě vysmívali. Bojovali s novináři, prokurátory i policií, která právníka Michala i jeho klienty vyšetřovala hned v několika případech.
S advokátní kanceláří, mezi jejíž prominentní klienty patřil Ivo Rittig, je dnes konec. Rozpadla se. Klíčová postava kanceláře David Michal nakonec na rozdíl od Rittiga skončil ve vězení, kam ho soud poslal na šest let za daňový únik. Poslední květnový den jej pak letos na podmínku propustil.
Mezitím ovšem Ivo Rittig se svým bývalým advokátem, v době jeho pobytu za mřížemi, rozpoutal válku o stovky milionů. Je totiž přesvědčen, že ho David Michal roky okrádal, jak jsme popsali v březnovém časopise Neovlivní.cz.
David Michal se přirozeně brání, a to nejen skrze soudy. V unikátním rozhovoru, který po svém propuštění poskytl redakci, mluví nejen o Rittigovi. Ale také o tom, jaké to je, když člověk určitého postavení skončí v kriminále. A tvrdí, že ho vězení změnilo.
Neo: Pamatujete si, kdy jste vám došlo, že skutečně jdete do vězení?
Když odvolací soud vynesl rozsudek. Bylo mi jasné, že se musím podřídit veřejné autoritě. A bylo mi jasné, jak těžké to bude pro rodinu. Co mi jasné v té chvíli nebylo, jakým způsobem na to budou reagovat někteří lidé z obchodního prostředí. Jak moc významnou roli hraje fakt, že „odložíte kolty“ a vejdete dovnitř. Jak moc to povzbudí nejrůznější živly k tomu, aby se na této situaci zkusili přiživit.
Neo: Co tím myslíte?
Představte si, že u svého domu máte svého velkého hlídacího psa a namísto toho, aby běhal volně po zahradě, zamknete ho na dlouho do kotce. Co se stane? Zloději se přestanou bát a začnou přelézat plot. Nemá cenu zabíhat do podrobností, to je věc pro právníky.
Neo: Jak velký je to náraz pro člověka z vaší sociální vrstvy skončit za mřížemi?
Nejtěžší je, že od chvíle, kdy za vámi zaklapne mříž, přestanete být subjektem dění, ale stanete se jeho objektem. A to je situace, se kterou není lehké se vyrovnat. Jinak být mediálně známý je ve vězení spíš výhodou. Že o vás píše časopis Krimi, který koluje po oddílech, že máte fotky v knížce Bílá mafie, to tam něco „znamená“.
ČTĚTE TAKÉ: Na ostří nože. Válka Iva Rittiga s jeho dvorním právníkem
Neo: Jak to tam fungovalo?
Asi to bude znít divně, ale já si nemám na co stěžovat. Všichni zaměstnanci vězeňské služby se ke mně chovali vždycky korektně. Byli velmi vstřícní i co se týče mé časté komunikace s advokáty. Tímto chci vedení oddělení výkonu trestu vinařické věznice poděkovat. Byl jsem tzv. „barákový“, resp. koordinátor oddílu, měl jsem na starosti 40 chlapů, z toho 2/3 cizinců. Byl to nejlepší oddíl ve věznici a ta práce mne bavila. Na mém oddíle se chodilo do práce a žilo jako dejme tomu na nějakém vojenském cvičení. Žádné drogy, všude pořádek, odemčené skříňky, žádné odběry nebo šikana. Řadě lidí jsem pomohl s podmíněným propuštěním a další spoustě lidí jsem pomohl život ve vězení alespoň k podmíněnému propuštění nasměrovat.
Neo: Pracoval jste pro to, že jste věděl, že nejhorší je nic nedělat?
Ano, a přišlo mi smysluplné využít mých komunikačních a organizačních schopností směrem k tomu, aby se tam (nejen mně) žilo v rámci možností dobře a aby bylo možné (nejen v mém případě) co nejdříve splnit podmínky pro podmíněné propuštění.
Neo: Na co jste ve vězení nejčastěji myslel?
Samozřejmě na rodinu. Podpora rodiny z venku je ve vězení požehnání i prokletí zároveň. Smutek z odloučení je velice skličující. Na druhou stranu, rodina je tou zásadní motivací k Churchillovskému přístupu „When you are going through hell, keep going“. (Když procházíš peklem, nezastavuj se, pozn. red.)
Neo: Přiznal jste si někdy, že to tak prostě chodí, že přišel čas platit účty? Žil jste na hraně, dělal věci i za hranou a jednou ten čas zkrátka může přijít, kdy spadne klec.
Samozřejmě, velmi brzo po nástupu do vězení.
Neo: Můžete to rozvést?
Jak jste řekla. Přišel čas zaplatit účet a postavit se k tomu čelem. Zamyslet se nad příčinou a vytěžit z té nelehké situace maximum. Existuje vždy samozřejmě i druhá varianta: sedět ukřivděný v koutě, lkát nad osudem a stát se nakonec přítěží i těm, kteří při vás neochvějně stojí. To pro mne nebyla cesta ani na vteřinu.
Neo: Vy jste ve vězení skončil, Ivo Rittig ne. Berete to jako nespravedlnost?
Neberu. Svět není bílý a černý, svět je barevný. Od roku 2015 nemám s Rittigem nic společného.
Neo: Rittig proti vám rozpoutal válku, jak jsme popsali v březnovém časopise Neovlivní.cz. Tvrdí, že jste ho okradl, když jste mu spravoval majetek. Okradl?
Rittig to netvrdí, Rittig to šeptá někde v koutě. Asi to má důvod, že. Položte mu tu otázku napřímo v rozhovoru a uvidíte, co vám na diktafon odpoví. Já se moc těším, až vám popíše, o co jsem ho měl konkrétně okrást. A asi by bylo dobré začít od toho, co konkrétně vůbec kdy měl.
Neo: Proč to Rittig dělá? Vždyť hrozně riskuje. Naštvat svého účetního a právníka není nejlepší nápad.
Ano, není to nejlepší nápad. Protože je to naprosto neloajální sebestředný vekslák s celoživotním mindrákem, že chce taky být Marek Dospiva z Penty. Ale nikdy nebyl a nikdy ani nebude.
Neo: Chcete se Rittigovi pomstít?
Nechci. Ale každý, kdo mne zná, ví, že dopustit se vydírání mojí rodiny v době, kdy jsem byl ve vězení, že to není legrace.
Neo: Vydírání? O co šlo?
To je věc pro moje právníky z EAK Legal, kteří jsou skvělí. Vděčím jim za hodně.
Neo: Nechcete to říct?
Využil mojí nepřítomnosti a zbaběle se snažil nutit členy mé rodiny k finančnímu plnění, na které neměl žádný nárok. Neúspěšně.
Neo: Ozvala se vám kvůli Rittigovi policie?
Bez komentáře.
Neo: Co teď budete dělat?
Podporovat rodinné podnikání a věnovat se dětem, manželce, rodičům a bratrovi s jeho rodinou. Vděčím jim opravdu za hodně. Mám radost, že jsem venku z toho upoceného lobbisticko-politického pražského dvorku.
Neo: Byl jste na něm skoro dvě dekády a nestěžoval jste si. Změnilo vám vězení náhled na svět?
Nestěžoval, aktivně jsem po tom dvorku pobíhal, máte pravdu. Pobyt za mřížemi ale můj pohled jednoznačně změnil. Zaprvé v tom, že lze mít dobrý pocit z odvedené práce i bez nároku na odměnu. Zadruhé v tom, že lidé na svobodě (včetně mne dříve) mají často tendenci ztrácet čas naprosto nepodstatnými blbostmi. To já jsem se odnaučil a jsem tomu rád.
Neo: Říkal jste si někdy, jestli vám ty peníze a celá ta jízda stály za to?
Tak ty peníze, myšleno škoda, která vznikla trestným činem, neskončily u mě. Když do té „jízdy“ započítáme i těch 25 měsíců ve výkonu trestu, tak ano, stálo to za to. Protože, kdyby se to všechno nestalo, tak bych nebyl, čím jsem dnes.
Neo: A čím jste dnes?
Dnes jsem svobodný. Můžu se věnovat rodinnému podnikání, dělat jenom věci, které opravdu chci, obklopovat se jen lidmi, kteří za to stojí a řídit se jenom zájmy mojí rodiny a ne zájmy někoho jiného. A neplatí už pro mne pravidla advokátní etiky, takže s vámi mohu mluvit tak, jak mluvím.
Neo: Jednu dobu jste se skoro až vysmívali všemu a všem, včetně policie a úřadů. Nejlépe to asi ilustruje známá PF, na které jste s kolegyní Babákovou a Rittigem s vyplazenými jazyky. Napadlo vás někdy, že kdybyste nebyli tak okázale drzí, že jste ve vězení nikdy neskončil?
Tak i negativní reklama je reklama. Tím to, myslím, nebylo. Můj špatný úsudek a špatný odhad na kvalitu spojenců, tím to bylo.
Neo: Když jste před chvílí mluvil o tom, že peníze z té trestné činnosti neskončily u vás, kde tedy skončily?
U klientů, obchodních společností, které realizovaly ten obchodní případ. A které následně pokoutně ovládl Ivo Rittig. Ten Ivo Rittig, jehož nosná věta za posledních 20 let byla „Nemám s tím nic společného“.
Neo: Vzal byste něco z toho, co jste dělal, zpátky?
Ano, vzal. Nechránil bych vlastním tělem naprosto neloajálního parazita.
Neo: Myslíte Ivo Rittiga?
Samozřejmě.
David Michal (47 let)
Zdroj náhledové foto: Neo