Zvykli jsme si chápat ruskou propagandu v určitém schématu. A doplácíme na to.
Senátorka Miroslava Němcová, která dlouhodobě zastává pevný postoj proti Kremlu, byla na kordy s MIlošem Zemanem a názorově se rozešla i se svým mentorem Václavem Klausem, se stala zatím posledním veřejně známým terčem ruské propagandy. Kdosi vyrobil falešný tweet, který připsal Němcové a jejím jménem tvrdil, že by si Leningrad zasloužil další blokádu.
Na Němcovou se okamžitě obrátil hněv Kremlu, Dmitrij Medvěděv ji přeje smrt. Co na tom, že nic takového nikdy neřekla a nenapsala. Příběh žije svým životem, přiživují jej politici (viz výrok AB: Němcová chlastala vodku v Kremlu, říkal Klaus) a politička čelí dalším výhružkám.
Zvykli jsme si mluvit o ruském vlivu, farmách Ruskem placených trollů, dlouhých prstech Putinových agentů. Zvykli jsme si ruskou propagandu chápat v určitém schématu. A doplácíme na to. Pokud chceme skutečně pochopit mechanismy, s jejichž pomocí Rusko ovlivňuje klima Západu, a začít se jim bránit, musíme si nejprve odpovědět na otázku, zda vůbec něco jako ideologie putinismu existuje. A jak přesně funguje.
Existuje vůbec něco jako ideologie putinismu? A jak přesně funguje? Odemykáme netradiční pohled na ruskou propagandu z květnového vydání časopisu Neovlivní.cz.