Prudce nakažlivý putinismus: Proč neumíme bojovat s propagandou

Existuje vůbec něco jako ideologie putinismu? A jak přesně funguje? Netradiční pohled na ruskou propagandu z časopisu Neovlivní.cz.

Zvykli jsme si mluvit o ruském vlivu, farmách Ruskem placených trollů, dlouhých prstech Putinových agentů. Zvykli jsme si ruskou propagandu chápat v určitém schématu. A doplácíme na to.

Pokud chceme skutečně pochopit mechanismy, s jejichž pomocí Rusko ovlivňuje klima Západu, a začít se jim bránit, musíme si nejprve odpovědět na otázku, zda vůbec něco jako ideologie putinismu existuje. A jak přesně funguje.

V posledních letech se soustavně hovoří o snaze Ruska ideologicky indoktrinovat západní veřejné mínění. Monitorování a vyšetřování průniku ruské propagandy do našeho informačního prostoru se věnují nejen specializovaní investigativní novináři, ale celé odbory a instituce, jejichž úkolem je takové vlivové kanály odhalovat a zneškodňovat. A obavy z toho, že putinovský režim může ideologicky ovlivňovat média, či dokonce výsledky voleb, běžně zaznívají z úst čelních politiků v Evropské unii i Spojených státech.

Potíž ale nastává ve chvíli, kdy je třeba definovat, jakou ideologii se vlastně Putinovo Rusko na Západ snaží exportovat. Zdálo by se, že svým konzervatismem a tradicionalismem má nejblíže ke krajně pravicové politice, kterou ve Francii prosazuje Národní sdružení Marine Le Penové, v Nizozemí Strana pro svobodu Geerta Wilderse a se kterou v posledních letech slaví úspěchy i Alternativa pro Německo nebo Svobodní v Rakousku. Ale jak si potom vysvětlit, že s proruskou rétorikou koketují také krajně levicová uskupení – například Nepoddajná Francie Jean-Luca Mélenchona nebo německá strana Bündis Sary Wagenknechtové, ale také vláda slovenského levicového pragmatika Roberta Fica?

A jak do toho zapadá fakt, že si putinovský režim v posledních měsících po celém světě získává levicově smýšlející sympatizanty, když se zastává Palestinců a kritizuje Izrael za operaci v Gaze?

Podobných paradoxů se přitom najde víc. Jak známo, exkluzivní vztahy s Ruskem má Viktor Orbán, jehož hlavním programem je národní suverenismus a který v narážkách na nespravedlnost potrianonského uspořádání křísí v Maďarsku imperiálního ducha. Ale podpory se svého času ze strany Ruska dostalo i katalánským nebo skotským separatistům, kteří se naopak snaží tradiční imperiální formace rozložit.  

A stejné nejasnosti panují, i pokud jde o ruské preference v americké politice. Je opravdu tak jisté, že Rusko za každou cenu podporuje konzervativního Donalda Trumpa a mělo prsty v jeho vítězství z roku 2016, jak už léta tvrdí američtí demokraté? Není více pravdy na tom, že za Trumpova prezidentství se Rusko drželo zpátky, kdežto právě slabost a vypočitatelnost Joe Bidena mu dovolila rozpoutat válku na Ukrajině?

CO SLEDUJE PUTIN

Všichni vědí, jak je putinismus nebezpečný a že je třeba jej zničit, ale málokdo přesně ví, co to vlastně je. Mnozí jej ze setrvačnosti vnímají jako jakýsi monolitní myšlenkový koncept podobný komunistické doktríně. A ty, kdo se jej snaží vnutit západnímu veřejnému mínění, pak ve stejné logice vidí jako jakési agenty nové Kominterny, kteří tuto ideologii šíří s cílem ovládnout náš demokratický systém. Pokud však chceme skutečně pochopit mechanismy, s jejichž pomocí Rusko ovlivňuje klima Západu, a začít se jim bránit, musíme si nejprve odpovědět na otázku, zda vůbec něco jako ideologie putinismu existuje.

V samotném Rusku je skutečně možné pozorovat dlouhodobou snahu o vytvoření ucelené koncepce, která by ruskému obyvatelstvu vysvětlila, proč režim Vladimira Putina zemi postupně izoloval od Evropy, jíž je historicky a kulturně přirozenou součástí, a proč ji odřízl od ekonomicky a politicky nejvyspělejší části světa. A především – proč ji v posledních dvou letech zavedl do slepé uličky archaické dobyvačné války a nuceného sbližování s kulturně vzdálenou Čínou a zeměmi globálního jihu.

Jedná se o slepenec historických mýtů, geopolitických fantazií, zpátečnické religiozity a účelově zformovaných tradičních hodnot, který je však pro západního spotřebitele příliš komplikovaný a těžkopádný. Jen málokterý Francouz, Ital nebo Němec může ocenit Putinovy ezoterické úvahy o tom, že druhou světovou válku vlastně rozpoutalo Polsko, protože nacisty k útoku samo vyprovokovalo; že se v Evropě obrozuje „virus nacismu“, který je třeba vymýtit; že evropské národy jsou v dějinném úpadku, kdežto ruský národ je geneticky mladý a „pasionární“ (předurčení etnika k výjimečným činům, pozn. red.), a proto mu patří budoucnost – a tak dále.

Tyto teorie jsou určeny čistě pro domácí účely: z televizních obrazovek je poměrně ochotně vstřebává nekriticky smýšlející část ruského obyvatelstva, ale „na vývoz“ se příliš nehodí.

Jak z toho tedy ven? Řešení nabízí analýza v květnovém časopise Neovlivní.cz. PŘEDPLATNÉ.

Zdroj náhledové foto: Shutterstock.com