© Dead Line Media s.r.o. 2016 – všechna práva vyhrazena | buďte s námi v kontaktu: facebook – twitter – napište nám
© Design: Prokoho.cz | Souhlas se zpracováním osobních údajů (nastavení, odvolání)
Covid nás rozděluje. Ale byl bych opatrný s katastrofizací dětské psychiky
Jsme v epochální krizi, všichni trpíme, všichni si odneseme nějaké rány… Děti nejsou výjimkou. Ale je zjednodušená představa, že nutně musí trpět víc než ostatní. “Když to vyostřím, tak otázka nezní, zda mohou, nebo nemohou chodit do školy, ale zda mohou mít doma živou babičku,” říká v rozhovoru pro Neovlivní.cz Dalibor Špok. Psycholog a psychoterapeut, který se specializuje na oblast emočních problémů, růstu a seberealizace.
Neo: Tvrzení, že děti jsme během covidové krize „obětovali“, vám tedy připadá přehnané?
Ilustrace: Shutterstock
Ano. Byl bych velmi opatrný před katastrofizací dětské psychiky. Samozřejmě je to pro ně velká zátěž. Ale běžné děti z normálních fungujících rodin nijak patologicky netrpí. Jistě, děti mohou být znuděné a apatické, ale jejich rodiče na tom pravděpodobně nebudou lépe.
Neo: Ale jsou to přece dospělí, kteří mají zodpovědnost za děti, nikoli naopak…
Samozřejmě. Ale to neznamená, že má smysl v současné krizi děti vyčleňovat jako speciální oběť. Aktuálně je u nás pandemie tak silná, že ani nejde uvažovat o větším otevření, o návratu dětí do škol, je to příliš nebezpečné pro všechny. Pochopitelně je tu skupina dětí, která potřebuje podporu. Jsou to děti z nefunkčních rodin, děti s poruchami učení, psychickými problémy… Ostatně diferencovaný přístup a podporu potřebují například i senioři. Někteří z nich vůbec nemohou důsledné dodržování restrikcí přežít s relativně zdravou psychikou. Jiná věc je, zda to není jen ideální představa. Zda jsme schopni odpovídající podporu vymyslet a zrealizovat.
ČTĚTE TAKÉ: Zavřené školy – statisíce dětí v ohrožení
Neo: Proč by to mělo být tak složité?
Protože tu nejde jen o to, v jak hluboké krizi momentálně jsme. Ale o to, jak je tato společnost nastavená, a to bez ohledu na covid. Jak byla nastavená před covidem. Jaká v ní panuje atmosféra, jak flexibilní a efektivní má instituce. Jsem skeptický k tomu, že umíme rychle zavést promyšlená a účinná podpůrná opatření.
Neo: Přivádí mě to k otázce po „národní povaze“. Politici na ni rádi odkazují – opatření se tady nedodržují, protože jsme prostě Češi, a proto je tady situace tak vážná. Němci, Dánové, Švédi, Rakušani…, všichni jsou disciplinovanější. Je to podle vás vážné téma, nebo spíš jen výmluva politiků?
Všichni vědí, že Němci jsou v průměru ochotnější respektovat pravidla než třeba Řekové. Ale to je banální tvrzení, které nemůže vysvětlit dodržování či nedodržování restrikcí během covidové krize. Je to složitější a myslím, že důležitější než „národní povaha“ je polarizace společnosti. U nás byla polarizace před covidem extrémní – Babiš vs. „Antibabiš“, Zeman vs. „Antizeman“… A připadá mi, že covid, respektive dodržování pravidel, či obecněji důvěra ve vládní opatření v této polarizaci nyní zaujaly hlavní místo. Samozřejmě že v jiných zemích jsou polarizace a kulturní střety také silné, ale covid je podle mě nerozděluje tolik jako nás.
Téma Děti a covid jsme zpracovali v březnovém časopise Neovlivní.cz. Předplatné ZDE
Zdroj náhledové foto: Shutterstock.com