Putin odmítl přijet do Turecka, vrací se k požadavkům kapitulace

Bývalý šéf špionáže Petr Mlejnek o tom, že se ruský diktátor nenechal zahnat do kouta a reakce Západu a USA teď bude klíčová.

Ruský prezident Vladimir Putin se navzdory svému vlastnímu návrhu z minulého týdne odmítl účastnit přímých jednání s Ukrajinou v Turecku. Kreml v noci ze 14. na 15. května oznámil, že místo Putina nepojede do Turecka ani ministr zahraničí Sergej Lavrov. Ruskou delegaci povede Vladimir Medinskij, bývalý ministr kultury, propagandista a revizionista, známý svou rolí z prvních kol rozhovorů v roce 2022.

Medinskij v minulosti proslul falešnou disertační prací a byl hlavním architektem „patriotických“ učebnic, které glorifikují sovětskou minulost a legitimizují Putinovu válku. V březnu 2022 vedl přímá jednání s Ukrajinou, která skončila neúspěchem a následovala tragédie v Buči. Jeho návrat k vyjednávacímu stolu není gestem smíření, ale demonstrací síly a vzkazem Kyjevu: „Tenkrát jste naši nabídku odmítli, teď se k ní budete muset vrátit.“

Spolu s Medinským se jednání zúčastní také Alexandr Fomin z ministerstva obrany, který patřil k původní delegaci z roku 2022. Nově do týmu přibyli šéf ruské vojenské rozvědky GRU Igor Kosťukov a náměstek ministra zahraničí Michail Galuzin, který ve skutečnosti zastupuje prezidentskou administrativu. Jejich přítomnost naznačuje, že žádná předběžná dohoda mezi Moskvou a Kyjevem neexistuje a že Kreml si ponechává otevřená zadní vrátka pro další vývoj.

Poradce prezidenta Jurij Ušakov k rozhodnutí vyslat delegaci v čele s Medinským uvedl: „Předpokládáme, že jednání v Istanbulu budou zohledňovat vývoj rozhovorů z roku 2022. Rusko předložilo své návrhy, které zůstávají aktuální.“ Ušakov zároveň odmítl komentovat, proč se Putin osobně nezúčastní, a hovořil pouze o „pracovním rozdělení úkolů v rámci státního vedení“.

Ruský velvyslanec Rodion Miroškin opětovně zdůraznil, že „istanbulské protokoly z dubna 2022 jsou logickým a rozumným základem pro dosažení míru“, přičemž připustil „technické úpravy“ s ohledem na vývoj za poslední tři roky. Ve skutečnosti však protokoly obsahují podmínky faktické kapitulace Ukrajiny: trvalou neutralitu zakotvenou v ústavě, drastickou redukci armády, omezení doletu raket a zákaz vojenských aliancí. Rusko rovněž požaduje bezpečnostní garance, včetně práva Moskvy vetovat ukrajinskou bezpečnostní politiku.

Putin se tímto krokem pokouší vykreslit obraz, že on sám určuje podmínky a načasování mírového procesu. Odmítl západní návrh na 30denní příměří a vynutil si setkání podle svých pravidel, čímž Kreml v domácí i zahraniční propagandě posiluje narativ o vlastní „konstruktivní vstřícnosti“ tváří v tvář údajné sabotážní politice Ukrajiny a Západu. Pokud jednání přinesou hmatatelný výsledek, Kreml to představí jako potvrzení své strategie. Pokud nikam nepovedou, vina padne na Kyjev a jeho západní spojence.
Vyslání delegace vedené Medinským a Fominem je také vnitropolitickým signálem.

Pro domácí publikum jde o konzistentní pokračování narace, že Rusko je ochotno jednat, ale jen za podmínek, které odpovídají jeho „historickým právům“ a „legitimním bezpečnostním zájmům“. Pro mezinárodní scénu jde o pokus předstírat otevřenost jednání, přičemž skutečným cílem je udržet vojenský a politický tlak na Ukrajinu.

Kreml zároveň již připravuje půdu pro případný neúspěch jednání. Jak konstatoval Ušakov, „jestliže druhá strana nebude konstruktivní, svět uvidí, kdo skutečně blokuje cestu k míru“. Tím si Moskva připravuje alibi pro prodloužení konfliktu a zároveň testuje, nakolik je Západ ochoten reagovat tvrdšími opatřeními.
Rozhodnutí Putina neúčastnit se osobně a vyslat místo sebe symbolicky zatíženého Medinského tak odhaluje skutečné záměry Kremlu: nejde o hledání kompromisu, ale o politicko-informační operaci, jejímž cílem je zpevnit pozice Moskvy v informační válce a zároveň si zachovat flexibilitu na bojišti.
Putinův tah ale může být chápán i jako strategická chyba. V době, kdy Spojené státy a Evropa vyzývají k diplomatickému řešení, se ruský prezident záměrně vyhýbá přímé konfrontaci a raději posílá figury, které mají za úkol přehrát vinu na druhou stranu. Kreml sází na únavu Západu a rozštěpení jeho podpory Ukrajině. Tento manévr se ale může obrátit proti němu – pokud Západ zareaguje zpřísněním sankcí a zvýšením vojenské podpory Kyjevu.

Otázkou zůstává, zda tato kalkulace vyjde. Vysláním Medinského a vojensko-bezpečnostních představitelů bez reálné pravomoci Kreml v podstatě přiznává, že Istanbul není začátkem mírového procesu, ale jen dalším kolem informační války.

Ruské cíle a rizika této strategie
Hlavním strategickým cílem Ruska není dosažení kompromisu, ale donucení Ukrajiny a Západu k přijetí ruských podmínek formou nátlaku – diplomatického, vojenského i informačního. Kreml se snaží:

1. Zastavit západní vojenskou pomoc Ukrajině – tím, že vytvoří dojem, že jednání probíhají, chce odradit Západ od eskalace podpory a udržet konflikt v zamrzlém stavu.
2. Udržet informační převahu – před domácím publikem prezentovat, že Rusko nabízí mír, zatímco Ukrajina a Západ sabotují dohodu.
3. Upevnit své územní zisky – prolongace jednání má umožnit Rusku konsolidovat obsazená území a pokračovat v ofenzivních operacích.
4. Testovat odhodlání USA a EU – Kreml sází na únavu Západu a vnitřní rozkol v koalici podporující Ukrajinu.
   S tímto přístupem jsou ale spojena i zásadní rizika:
   • Diplomatická izolace – pokud Západ v reakci na ruskou obstrukci a manipulaci přistoupí k tvrdším sankcím a rozšíření vojenské pomoci.
   • Ztráta kredibility u Turecka a globálního Jihu – cynické sabotováním jednání může poškodit obraz Ruska jako „konstruktivního hráče“.
   • Vnitřní politické oslabení – neochota osobně jednat může být vnímána jako slabost i ruskou veřejností.
   • Prohloubení západní vojenské podpory Ukrajině – což by v dlouhodobém horizontu mohlo zvrátit situaci na frontě v neprospěch Ruska.

Putin tak hraje riskantní hru. Vysláním Medinského a vojenských byrokratů sice kontroluje formu a načasování jednání, ale zároveň dává Západu do rukou argumenty pro tvrdší politiku vůči Moskvě.
Pokud jednání v Turecku ztroskotají, Kreml obviní Ukrajinu a Západ z neschopnosti hledat mír, přičemž bude pokračovat v ofenzivní válce. Pokud by však Západ nereagoval důrazně, Kreml získá pocit beztrestnosti a konflikt se bude dále protahovat.

Vladimir Putin už učinil svůj tah: nepřijal podmínky Západu, nenechal se zahnat do kouta ultimátem a „vynutil“ si schůzku podle vlastních pravidel. V domácí propagandě to bude prezentováno jako vítězství. Jaký bude reálný výsledek, rozhodne nejen vývoj v Istanbulu, ale především reakce Spojených států a Evropské unie.

Zdroj náhledové foto: Alexey Smyshlyaev / Shutterstock.com