Důvod, proč lídři hnutí SPD a ANO přitvrdili v rétorice, je rekordní počet bezprizorních voličů, kteří teď nemají zastoupení v parlamentu.
Andrej Babiš i Tomio Okamura umí počítat. Ví, kolik jejich partaje dostaly hlasů. A ví, že se „na ulici“ válí další milion. Stačí si pro hlasy sáhnout.
Klasická divadelní hra „Šest postav hledá autora“, v níž se šest hrdinů dožaduje, aby jim někdo na míru napsal scénář, by i dnes slavila úspěch. Při podzimních parlamentních volbách v Česku propadlo přes milion hlasů pro strany, které se nedostaly do sněmovny. Proto se politické drama těchto dnů jmenuje „Milion voličů hledá lídra“.
Podobně jako ve staré divadelní hře se v současné politice dobře ví, co bezprizorní voliči chtějí. Jeden milion a 69 tisíc, tedy 19,9 procenta účastníků minulých voleb ztratilo své hlasy hlavně tím, že si vybrali levicové strany ČSSD nebo KSČM, případně populistické formace Přísaha a TSS (Trikolóra–Svobodní–Soukromníci). Ty se však do parlamentu nedostaly.
Ve všech případech jde o takový druh stran, na které se podle definice amerického sociologa Ethana Busbyho obrací ti lidé se sociálními a ekonomickými problémy, kteří své osobní potíže chápou jako důsledek společenské nespravedlnosti způsobené vládou sobeckých elit záměrně škodících ostatním lidem. Pak jde jen o to, jestli zmíněné strany dokážou nespokojence mobilizovat a jejich hlasy rozmnožit.